All the young dudes - cz překlad

175: 1982

varování: deprese, smutek, alkoholismus

Times at a distance, times without touch,

Greed forms the habit of asking to much,

Followed at bedtime by builders and bells,

Wait 'til the doldrums which nothing dispels.

Idly, mentally, doubtful and dread -

Who runs with the beans shall go stale with the bread.

Let me lie fallow in dormant dismay

Tell me tomorrow, don't bother today.

Fucking ada! Fucking ada!

Fucking ada! Fucking ada!

Tried like a good 'un, did it all wrong

Thought that the hard way was taking to long

To late for regret or chemical change;

Yesterday's targets have gone out of range.

Failure enfolds me with clammy green arms,

Damn the excursions and blast the alarms,

For the rest of what's natural I'll lay on the ground;

Tell me tomorrow if I'm still around.

FUCKING ADA, FUCKING ADA!

Nový rok, 1982

BUCH-BUCH-BUCH-BUCH-BUCH-BUCH

Někdo bouchal na dveře.

Už chvíli to dělal a nezastavoval. Jestli něco, tak byl ještě hlasitější.

Remus otevřel oči. Měl sucho v krku a bolela ho hlava. Vlastně ho bolelo všechno: už týdny spal na pohovce. Nebo měsíce? Koho to zajímalo. Bylo to nepříjemné, ale nedokázal vejít do ložnice. Většinu nocí byl moc opilý na to, aby se pohnul. Většinu dní byl moc opilý. Už neměl kocoviny, jen přestávky mezi lahvemi. Tomu děcku od vedle nevadilo mu každý druhý den chodit do samoobsluhy, nejspíš ještě vydělal ze zbylých drobných.

Bouchání pokračovalo.

,,Remusi?!" Ozvalo se tlumeně ze dveří a kdokoliv byl na druhé straně pokračoval v bušení,

,,Naser si," vykřikl, připadalo mu, že má krk plný brusného papíru.

Natáhl se pro nejbližší láhev na zemi a napil se. Skoro se na té spalující whiskey udusil, ale díky bohu do sebe většinu dostal. Nemohl si dovolit ztratit jen jednu kapku zapomění.

,,Remusi? Pust mě dovnitř!"

Byl to Grant. Ten hlas už poznal - možná i vůni, ale jeho smysly byly rozházené od té doby co... ne, ne ne ne...

Schoulil se a založil hlavu do polštáře. S nikým nemohl mluvit. Nikoho nemohl vidět. Potřeboval jen pít a zapomenout. Prosím.

,,Naser si!" Vzlykl a zařval ke dveřím, ,,Nech mě být!"

,,Ne!" Zakřičel Grant zpátky a začal bouchat na dveře ještě hlasitěji. On se opravdu snažil rozbít dveře, ten hlupák.

Remus skoro uvažoval nad tím, že použije tišící kouzlo. Ale nebyl si jistý, kde měl hůlku. Znovu se přetočil a vstal.