All the young dudes - cz překlad

34: Druhý ročník - Třináct

Sobota, 10. března, 1973

Pobertové nemohli být šťastnější když zjistili, že Remusovy narozeniny padly na sobotu. Takže se jim podle nich otevřely příležitosti, které by přes týden nebyly možné.

Když se ten den blížil, Remus se snažil ignorovat jejich škádlení a nápovědy o tom, co chystají. Nevadilo mu, co dělali, dost jim věřil - dokázali ze sebe dělat blázny. James posledních pár týdnů dostával zvláštní, hrudkovité balíčky, a Remus jenom doufal, že to nebyly dárky pro něj - nemohl by mu tu laskavost nějak oplatit.

Remus nad svým třináctým rokem přemýšlel často - hlavně o tom, jak to bude s jeho malým chlupatým problémem. Objevení Havrapárské trofeje v jeho mysli udělalo hodně. Vždycky si myslel, že moc dobře ví, kdo je - kluk z dětského domova, naštvaný, nepříjemný, zjizvený, hloupý, když přišlo na školu, ale chytrý, když o něco šlo. Příchod do Bradavic některé věci změnil, samozřejmě - možná nebyl tak hloupý, i když se vším ostatním si byl jistý.

Jeho otec byl opravdu chytrý. Přeci jen, byl v Havraspáru. Rozřazovací klobouk uvažoval nad tím, že dá Remuse také do Havraspáru, ale rozmyslel si to. V tu dobu to pro něj nebylo nic dobrého, ale teď nad tím přemýšlel více. Co kdyby byl přiřazen do Havraspáru? Dozvěděl by se více o svém otci? Věděl by, kdo byl?

Co kdyby se jeho otec nezabil? Co kdyby ho nikdy nepokousal? 'Co kdyby' byla nebezpečná hra.

když usnul v noci před svými narozeninami, zdál se mu sen, který už dlouho neměl.

Ležel v posteli v malé, bledě modré místnosti. Bylo léto a okno bylo otevřené dokořán. Okno bylo obrovské - dost velké na to, aby jím mohl prolézt dospělý muž. Remus byl malý a vyděšený.

V pokoji byl někdo s ním, ten někdo ho chtěl zranit. Byla tam příšera - matka mu slíbila, že neexistují. Ale lže! Lže, protože tam byla a šla po pokoji: přiblížila se k němu a chtěla ho sníst!

,,Kdo se bojí velkého vlka?"

Stisknul oči k sobě a schoval se pod deku.

Potom... potom nic - nic opravdového. Byl v bolesti, a všude bylo tolik krve a slz. Jenom chtěl spát. Tyčil se nad ním další muž, byl vysoký, štíhlý a ustaraný.

,,Tati."

,,LUMOS MAXIMA!"

Remus se s cuknutím probudil. Pokoj se naplnil jasným, nepřirozeným světlem, prosvítalo přes jeho záclony. Sotva si stihl otřít slzy když z něj Sirius a James stáhli pokrývku.

,,Všechno nejlepší, Lupine!"

,,Venku je pořád tma, vy debilové." Mžoural. Snažil se přimět své srdce aby netlouklo tak rychle.

,,Je přesně minuta po půlnoci." Řekl Sirius. ,,Takže jsou oficiálně tvoje třinácté narozeniny."

,,Kde je Pete?" Remus slezl z postele. Pokoj byl chaoticky vyzdobený stuhami, u kterých si byl jistý, že visely na famfrpálovém hřišti, a světýlky z Vánoc.

,,Na misi." Řekl James, oči mu zářily. ,,Pojď, obleč se."

,,Kam jdeme?"

,,Nikam." Řekl vesele Sirius. ,,Ale asi budeš chtít být oblečený až přijdou hosté."

,,Hosté?!"

,,Samozřejmě," Usmál se Sirius. ,,Snažili jsme se tu nechat jenom Poberty, ale chtělo slavit tolik lidí."

Remus nedokázal říct, jestli je Sirius sarkastický nebo ne, tak radši neodpovídal. Místo toho si začal nasazovat džíny a tričko s dlouhým rukávem, které vypadalo čistě. Když se oblékl, někdo ostře zaklepal na dveře.