All the young dudes - cz překlad

44: Třetí ročník - Prasinky

Sobota, 15. Září, 1973

,,Sbal si plášť, Jamesi."

,,Proč?"

,,Nikdy nevíš, přece."

,,Dobře, ale pochybuju, že ho budeme potřebovat."

,,Nezapomínej, že mi dlužíš galeon za tu sázku, co jsme měli."

,,Neboj," Řekl James trpělivě. ,,A na chvilku se uklidni, dobře?"

,,Nikdy." Usmál se Sirius. ,,Uvědomuješ si, že tohle je největší vzrušení, které jsem měl za posledních pár měsíců? Ani jsem v létě nemohl do Příčné ulice."

,,Určitě u vás bylo více rušno než u nás." Odpověděl James naštvaně. ,,Aspoň jsi měl to drama se zásnubami. U nás je vždycky nuda."

,,Drž hubu, Pottere, tvoje rodina je úžasná a ty to víš. Já jsem měl rozhodně to nejhorší léto."

,,Já jsem si to ve Francii užil." Ozval se Peter, ale nikdo mu nevěnoval moc pozornosti.

,,Co ty, Náměsíčníku?" Zeptal se James, když mířili do společenské místnosti. Čekala na ně parta natěšených žáků ze třetího ročníku, kteří byli připravení na jejich první výlet do vesnice. Dohlíželi na ně studenti ze starších ročníků plní nostalgie.

,,Co já?" Zeptal se Remus, a snažil se odehnat vzpomínky na léto, vzpomínky na to, jak se protahoval malými okny v koupelnách a těžce padal na kolena.

,,Jaké bylo tvoje léto? Nic jsi nám neřekl."

,,Není co říct." Řekl Remus. ,,Nudnější, než to vaše - žádná magie. Jenom jsem si četl."

,,No, všichni k nám půjdete na Vánoce." Řekl James vesele. Začali vycházet ze společenské místnosti ke hlavnímu vchodu. ,,Stejně jako minulý rok, jo? Úplněk je desátého, takže se nemáme čeho obávat."

Remus zalapal po dechu.

,,Jak to víš?" Tak daleko se ani nedíval.

,,Říkal jsem, že jsme se v létě nudili." Strčiil do něj Sirius. ,,Našli jsme si to na dalších pár let."

,,Ale... proč?!" Remus nevěděl, jestli se má cítit dojatě, nebo nějak narušeně. Oni se o to bát neměli. Byl to jeho osobní problém, vždycky byl.

,,Je to jako famfrpál." Řekl James - pokaždé, když mu přišlo něco důležité, přirovnal to k famfrpálu - ,,Musíš znát slabiny svého spoluhráče, a zapracovat na jeho silných stranách."

,,Když tak říkáš." Odpověděl Remus zasmušile, dál o tom mluvit nechtěl. Doufal, že i když o tom věděli, nebudou si o tom nic zjišťovat. Že to budou úplně ignorovat.

Problém byl, že soukromí nic neznamenalo když přišlo na Jamese a Siriuse. Remus si na to pořád nemohl zvyknout - snažil se, ale byly prostě věci, které s nimi sdílet nechtěl. 

,,Hele kdo tam je." Šťouchl Sirius do Jamese a ukázal na temnou postavu, která čekala u hlavního vchodu. Lily odstrčila Poberty aby mohla jít za ním. Snape.

,,Proč jsou vůbec kamarádi?!" Prohrábl si James vlasy rukou.

,,Vyrůstali ve stejném městě." Řekl Remus, a pokračovali v chůzi, dívali se na pár před nimi: jedna červenovlasá, jeden černovlasý.

,,Řekla mi to."

,,Líbí se ti, že?" Zeptal se James, očividně nevěděl, jak reagovat. Remus protočil očima.

,,Ne. Jenom se bavíme." Řekl pevně. ,,A jestli se ti líbí, možná bys to měl zkusit taky."

Všiml si, že se tohle téma objevovalo v jejich konverzacích často. Někdy se musel ujistit, že mluví s Poberty, a ne s Marlene nebo Mary - 'líbí se mu,' 'jí se líbí tenhle - a - tamten' a tak dále. Ještě horší bylo, že Avni Chaudhryová, třeťačka z Nebelvíru, teď byla s Havraspárským čtvrťákem jménem Matthew Studt, a nikdo už několik dní nemluvil o něčem jiném: všichni na to měli svůj názor. Remuse už to strašně nudilo, pro něj byly (až na pár vyjímek) holky nepochopitelné.