All the young dudes - cz překlad

81: Pátý ročník - Neprominutelné

Remus, James a Pan Potter hned přiběhli. Remus se zhroutil na kolena a natáhl se k Siriusovi. Ležel obličejem dolů, Remus ani nepřemýšlel a otočil ho. Jeho obličej byl bledý, oči měl zavřené, ale pořád byl naživu. Ano, Remus slyšel Siriusovo srdce jak mu tluče mezi žebry. Cítil jeho strach spojený s adrenalinem.

,,Siriusi?!" James tam byl také, měl položenou hlavu na Siriusově hrudníku a poslouchal.

,,Žije." Řekl Remus, jeho hlas zněl zvláštně. Pořád svíral Siriusovo rameno, nemohl ho pustit.

,,Effie!" Křičel Pan Potter, ,,Rychle!" Naklonil se k Siriusovi. ,,Ustupte, kluci, dejte mu nějaký vzduch..."

,,Mmm." Sirius se pohnul, jeho řasy se zatřepaly, ale nic víc.

,,Co je s ním?" Zeptal se Remus beznadějně. Pan Potter ho vedl pryč, musel ho pustit. Odplazil se od něj a do místnosti přispěchala Paní Potterová. Věděl, že se nemůže postavit, ještě ne.

Euhpemia Potterová byla za vteřinu na koberci se Siriusovou hlavu na svém klíně. Musel vydat další zvuk, protože začala šeptat milá, uklidňující slova:

,,Shhh, miláčku, jsem tady, teď jsi v bezpečí..."

Remus cítil, že se mu z očí derou slzy, přitáhl si nohy k bradě a omotal okolo nich své ruce. Co se stalo? Podíval se na Jamese, seděl vedle něj a byl stejně šokovaný, stejně vyděšený. Venku se ozvalo hlasité prasknutí a Pan Potter opustil místnost, o chvíli později se vrátil s Brumbálem. Vypadalo to, jako kdyby s sebou přinesl zimu: Remus cítil, jak se mu do těla usazoval chlad, i přes teplo, které šlo z krbu.

,,Moody je venku," řekl starý muž Jamesovu otci. ,,Ochranná formule, všechno má pod kontrolou. Sem už dneska nikdo nepřijde."

Dobře. Pomyslel si Remus. Dobře. Všechny nás tu zamkněte, nikoho už k němu nepouštějte.

,,Jak mu je, Effie?" Brumbál se postavil nad Paní Potterovou, která pořád kolébala Siriuse. Používala nějakou magii, měla zavřené oči a pohybovala hůlkou okolo těla chlapce v bezvědomí, její rty se pohybovaly, ale nevydávaly žádný zvuk. Nakonec vzhlédla, Remus ji nikdy neviděl tak otřesenou, v očích měla čistý vztek.

,,Bude žít." Řekla. ,,Potřebuje odpočívat."

,,Bylo to...?" Pan Potter vypadal nervózně. Paní Potterová znovu zavřela oči a přikývla.

,,Cruciatus."

James si zakryl obličej rukama. Remus si připadal prázdný - jako kdyby všechno, co když dávalo nějaký smysl bylo vyvráceno. Mučící kletba.

,,Kluci." Řekl najednou Pan Potter ostře, podíval se na Jamese, pak na Remuse. ,,Vím, že chcete zůstat, ale potřebujeme, abyste šli do postele. Teď pro Siriuse nemůžete nic udělat."

,,Ale tati!" Začal James, roztřeseně se postavil. Také měl v očích slzy.

,,Jamesi!" Řekla Paní Potterová z podlahy. ,,Ne. Do postele."

Nekřičela, ale vypadalo to, jako kdyby se každý muž v místnosti trošku zmenšil. Neppřipadalo v úvahu, že by jí odporoval.

Remus si nebyl jistý, jak vstal, jestli mu pomohl Brumbál, nebo to udělal sám. Ani si nebyl jistý, jak opustil pokoj a nechal tam Siriuse. Připadalo mu, že uběhllo několik hodin, ale stál s Jamesem v prvním patře. Gully v domě potichu rozsvěcel svíčky. Obrazy na schodišti spaly. James otevřel dveře od svého pokoje a Remus beze slova vešel dovnitř.

Leželi na posteli, pořád oblečeni. Už seděli na jedné posteli dvě nebo tři noci předem a čekali, až jim Sirius řekne, že je všechno v pořádku.