All the young dudes - cz překlad

86: Pátý ročník - Sladkých šestnáct

Úterý, 9. Března, 1976

Byl zázrak, že ani jednoho nikdo nechytil - a ještě více zázračné bylo, že jim vtip vyšel, výsledkem toho bylo, že další den byly zrušeny ranní hodiny, zatímco se Filch musel vypořádat s tím smradem. Zbytek dne se učili venku, v brzkém jarním slunci, což byla podle Pobertů výhra.

Sirius sotva dokázal vstřebat svoji radost po tom, se vrátili do společenské místnosti a on na nástěnce všiml vzkazu, že nebylo povolené si do Bradavic vzít psa. To mezi studenty vyvolalo obrovské zmatení.

,,Nikdy jsem neviděla psa! Kdo má psa?"

,,Jestli sem nějaký Zmijozel propašoval psa, tak si rovnou můžu přinést z domova králíka!"

,,Myslím, že jsem jednoho viděl venku - možná je divoký?"

Bylo jasné, že Sirius a James byli ve svém živlu.

,,Já ho vypátrám!" Prohlásil Sirius.

,,Vsadím se, že ho máme hned pod nosem!" Smál se James.

,,Může být blíže, než si myslíme!"

Remus se také smál, snažil se tak zamaskovat své znepokojení. Sirius zatím neřekl nic o té půlhodině v komoře na košťata. Remus mohl předpokládat několik věcí:

   a) Siriusovi to nepřipadalo jako nic zvláštního, Remus o tom vlastně jen moc přemýšlel (nejspíš).

   b) Sirius teď o Remusovi ví vše, jeho nejtemnější touhy a největší tajemství - a raději o tom nemluví, protože to celé bylo hrozné (méně pravděpodobné, ale děsivější).

Každopádně, Remus se začal věnovat domácím úkolům, prefektským povinnostem, nebo prostě tomu, aby byl dobrý student. To mu alespoň zajistilo, že měl Siriuse pryč z cesty - Sirius se rozhodl, že bude dělat pravý opak.

Nikdy nebyl zrovna dobrý v dodržování pravidel, samozřejmě. Ale i James uznal, že tento rok se Sirius snaží o nějaký rekord. Skoro každou noc byl po škole, sotva dělal domácí úkoly (i když by je zvládl se zavázanýma očima, kdyby chtěl) a celé dny buď páchal neplechu nebo zkoušel, jak daleko do Maryina hrdla dosáhne jeho jazyk. Ne, že by to Mary nějak vadilo.

To bylo v pořádku. To bylo přesně tak, jak by to mělo být.

Ale nebylo to jednoduché. I přes to, že být pryč od té osoby, vedle které se nedokázal chovat rozumně byla úleva - Remus také zjistil, že je pro něj těžké být pryč od osoby, vedle které se nedokáže chovat rozumně. Marlene a Lily byly úžasné - byly laskavé, zábavné, chytré a velkorysé. Ale byly jen slabá náhrada Pobertů.

Dokonce se pokusil trávit čas s Christopherem - ptal se ho na otázky ohledně jeho domova, nebo hudby, kterou poslouchal. Christopher byl čistokrevný čaroděj, který neznal žádnou mudlovskou hudbu a nejevil o ni zájem. Navíc si uvědomil to nedorozumění s vyzrazením Remusovi překvapení o jeho oslavě a nepřestával se mu za to omlouvat, což bylo neuvěřitelně otravné.

Remus musel slíbit Jamesovi, že bude předstírat, že je překvapený, až se oslava bude konat. Zkoušel je přemlouvat, ať to nedělají, samozřejmě - ale byla to tradice už od prvního ročníku a věděl, že toho jen tak nenechají.

,,Nedělejte kvůli mně žádný povyk!" Říkal ten večer u večeře. ,,Lily z toho zešílí..."

,,Špatně," řekl James samolibě. ,,Lily už poslala polovinu pozvánek."

,,Pozvánek?!"

,,Jo, byl velký zájem. Dokonce jsme zvažovali, že začneme vybírat za vstup." Vysvětloval Sirius, v očích mu zářily jiskry.