All the young dudes - cz překlad

88: Pátý ročník - Mrtvý bod

So messed up, I want you here
In my room, I want you here
Now we're gonna be face-to-face
And I'll lay right down in my favourite place

And now I want to be your dog
Now I want to be your dog
Now I want to be your dog
Well, come on...

Úterý, 16. Března, 1976

Při následujícím úplňku bylo jasné, že Remus a Sirius dosáhli mrtvého bodu. Remus se pokusil o nějaký kontakt - zachytit Siriusův pohled při jídle, nebo při těch vzácných večerech, když byli všichni pospolu. Pokusil se zůstat v pokoji déle aby viděl, jestli na něj Sirius počká. Ale ne. Siriusův pohled se nikdy nestřetl s tím jeho, a byl vždycky ten první co opustil místnost, když v ní byl i Remus.

Kromě odchycení si Siriuse někde samotného (což odmítal udělat) Remusovi docházely možnosti. Žádost o další telefonát s Grantem byla vrácena se vzkazem v Matronině úhledném rukopisu. 'Příjemce na této adrese už nebydlí'. Už byl úplně sám.

Remus se jednou dostal dost blízko k Siriusovi. Odcházeli z formulí, a James se zastavil, aby si promluvil s Profesorem Kratiknotem, a Peter odešel na toalety, tak Remus se Siriusem čekali sami na chodbě. Vycítil příležitost, a potichu řekl.

,,Hele, k té noci-"

,,Jo, všichni jsme byli tak opilí, že?!" Smál se hlasitě Sirius - dost hlasitě na to, aby se na ně polovina žáků otočila. ,,Sotva si pamatuju, co jsem dělal!"

,,Eh... jo, jasně." Stáhl se Remus.

Byla to lež, to věděli oba. Ale tohle byl jeden z těch hrozných případů, kdy ani jeden z nich tu lež nepřiznal. Nemohl Siriuse zatlačit dál, než on sám chtěl. A on očividně nechtěl dál než... tam.

Potom tu samozřejmě byla Mary. Kdyby Sirius chtěl Remuse stejně, jako Remus chtěl Siriuse, pak by byla ta věc s Mary u konce. Ale ne, Remus musel přijít na jiný výraz, než 'ta věc s Mary': byl to vztah jeho nejlepšího kamaráda, a v nejbližší době se rozhodně nebude přerušovat. Byla všude, kde byl on.

Teď, když tu byl úplněk, seděl Remus sám ve Chroptící Chýši a čekal, až se jeho přátelé ukážou, jen si nebyl jistý, jestli přijdou dva nebo tři. Začínal být vlastně trochu paranoidní, ale za to Sirius nemohl. Snažil se utéct před skutečností tím, že trávil pořád více času u skleníků, vdechoval a vydechoval zelený kouř. Nebyl to úplně ideální. Ale asi lepší, než aby pil. Nebo aby byl po škole za nějaké hloupé vtipy.

Ten den kouřil, aby se uklidnil před úplňkem - a aby viděl, jestli to bude mít nějaký vliv na bolest při přeměně. Bůh ví, jak vypadá sjetý vlkodlak.

Ramenem mu proběhla ostrá bolest a překvapením vyjekl. No, to s ním asi udělal ten experiment.

,,Dobrý večer, Náměsíčníku." Ze dveří vykoukla Jamesova hlava.

,,Začíná to," Remus zatnul zuby. ,,Rychle, pojďte dovnitř."

James se rychle přeměnil a do místnosti ho následovala velká, hnědá krysa a černý pes. Remus s úlevou zavřel oči.

Noc se nijak nelišila od všech, které spolu zatím prožili. Jako zvířata byli při menším vědomí, nebo se možná jen tolik neobávali o své lidské problémy. Vlk chtěl pouze běhat a lovit, válet se na lesním porostu, honit se za tím černým a škádlit se s tím velkým.

Další ráno si připadal svěží a posílený - nebo by si tak alespoň připadal, kdyby nebylo toho jeho trápení v lidské formě. Některé věci se nikdy nezmění. Pobertové se vyplížili pryč jen dvacet minut před tím, než se objevila Madam Pomfreyová a zavedla Remuse zpátky do školy. V nemocničním křídle mu dala obvyklý uspávací nápoj, a on do odpoledne neotevřel oči. Tohle bude problém vždycky, uvědomil si později. I když se jeho měsíční přeměny zlepšily, pořád ztrácel tolik času.