All the young dudes - cz překlad

58: Čtvrtý ročník - Soutěž

Remusův špatný začátek roku se nezlepšil ani když vlak přijel do cíle. Když přijeli do Prasinek, zbývalo asi dvacet minut do západu slunce a Remus zjistil, že na něj Madam Pomfreyová už čeká.

,,Hodně štěstí, Náměsíčníku." Řekl tiše Sirius, když procházeli skupinou natěšených studentů. Remus zasmušile přikývl a Sirius okolo něj dal rameno jako ukázku podpory.

Remus na něj jen stihl posmutněle pohlédnout, než ostatní tři Pobertové vyšplhali do kočáru bez koně - Madam Pomfreyová popadla Remuse za rameno a bez varování ho poslala do Chroptící Chýše.

Na zaprášeném stole byl modrobílý talíř s kuřecím sendvičem.

,,Kdybys měl hlad," Vysvětlila ošetřovatelka. ,,Pořád máš trochu času."

Umíral hladem, ale nedokázal nic sníst. Místo toho se jenom posadil na postel a čekal, až se za ním zavřou dveře, přál si, aby v té špinavé místnosti bylo alespoň trochu světla. Remus myslel na hostinu - jeho nejoblíbenější část první noci, kromě spaná ve své velké, pohodlné posteli. Ale nic z toho se dnes nestane.

Venku ucítil zajíce a zakručelo mu v břiše. Znovu se podíval na sendvič a už se k němu natáhl, ale ramenem mu prolétla bolest. Uvědomil si, že čekal moc dlouho: vlk byl na cestě.

* * *

Pondělí, 2. Září, 1974

Někdo by možná řekl, že hladovému vlkodlakovi by se hodil kuřecí sendvič, ale očividně chtěl jen syrové maso. To Remus zjistil když se probudil, a jídlo zůstalo nedotknuté, narozdíl od jeho rukou a nohou. Těžce si povzdechl a vyškrábal se na nohy, znovu si sedl na postel. Už potřetí měl něco s bokem a jeho kulhání se zhoršilo. Vykloubil si rameno - ještě, že ne to pravé, protože musel dodělat tolik domácích úkolů.

Remus se se zavřenýma očima opřel o zeď a čekal na Madam Pomfreyovou. Slunce vycházelo, Pobertové už asi budou na hodinách, jestli je James nerozhodl, že si před školou půjdou zalétat. Remus věděl, že Harpreet Singh je v Bradavicích poslední rok, což znamenalo, že bude v týmu volné místo pro kapitána, a James si to nemohl nechat ujít.

,,Accio sendvič." Zaskřehotal Remus, když našel svou hůlku pod postelí. Celý talíř k němu doletěl s takovou rychlostí, že se rozbil o zeď. Remus zasténal, setřel si porcelán z obličeje a hladově se natáhl po chlebu.

Madam Pomfreyová se zanedlouho ukázala a před návratem do hradu mu obvázala jizvy. Trval na tom, že půjde sám.

,,Opravdu to není tak špatné." Přemlouval ji. ,,Udělala jste dobrou práci s mým ramenem... budu v pořádku."

,,Nelíbí se mi, jak kulháš." Odpověděla. ,,Nejdřív nemocniční křídlo, uvidíme, jak ti bude u oběda."

,,Ale je to můj první den..." Věděl, že to nemá cenu ale musel to zkusit.

,,Je mi líto, Remusi, ale jsi úplně mrtvý. Jen pár hodin spánku a bude ti mnohem lépe."

I přes zděšení Madam Pomfreyové, před ošetřovnou na Remuse čekali James, Peter a Sirius - což znamenalo, že spánek bude muset počkat.

,,Jak vás dva James probudil tak brzo?" Usmál se na ně Remus.

,,Nebylo to jednoduché," Usmál se James zpět. Sirius za ním stále zíval. ,,Musel jsem vyhrožovat, že použiju násilí."

,,A to násilí fakt použil." Řekl Peter, držel se za zčervenanou ruku.

,,V pohodě, Náměsíčníku?" Zeptal se Sirius.