All the young dudes - cz překlad

141: Sedmý ročník - Star Star

(v téhle kapitole je zmíněna Walburga a celkově špatné rodičovství, stejně tak Siriusovo ptsd)

Mohl to říct Jamesovi a Siriusovi hned, kdyby chtěl. Mohl si hrát na hrdinu, užít si pozornost a být přínosem radosti. Ale neudělal to. Řekl si, že to bylo kvůli tomu, aby respektoval soukromí Alexandera Gordona, nebo autoritu McGonagallové. Ale pravdou bylo, že s tím prostě nechtěl mít nic společného.

Samozřejmě, že chtěl, aby byl Sirius šťastný. Samozřejmě nechtěl být překážkou k Siriusově radosti. A samozřejmě chtěl, aby Nebelvír v posledním zápase porazil Zmijozel: a aby měl James svůj moment slávy. Nechtěl, aby byl Sirius trestán navždy za chybu, kterou udělal v šestnácti letech. Nechtěl, aby nad nimi takhle visela zrada, nebo se k tomu někdy vracet. A stejně to tam bylo.

Remus Siriusovu odpustil u Potterových v koupelně před dvěma lety: osvobodil toho skutečně litujícího chlapce s krví na rukou a nešťastnýma očima. Bylo to před tím, než si začali rozumět, před tolika dobrými vzpomínkami, tolika dobrými věcmi, které změnily jejich přátelství. Ale Remus nezapomněl na to, jak se cítil. Sirius ho mohl naprosto zničit bez uvědomění. Jestli něco, tak byl Remus ještě zranitelnější, než v šestnácti letech.

Ne, řekl si Remus. Byl rozdíl mezi odčiněním a pomstou. Sirius si tohle zasloužil.

V pondělí ráno obdržel James vzkaz od McGonagallové, žádala ho, aby se s ní setkal před tréninkem. Odspěchal pryč a ani nestihl dojíst snídani - nic nebylo důležitější, než poslední zápas. Marlene a Yaz začaly spekulovat, co by to mohlo být, Peter a Sirius se nadšeně naklonili přes stůl, aby se k nim přidali. Remus jen čekal, zčásti si připadal spokojeně, zčásti něco jiného. Když se snídaně chýlila ke konci, ze zrcátka u Siriuse v kapse se začal ozývat Jamesův tlumený hlas.

,,Tichošlápku! Tichošlápu! Famfrpálové hřiště! Hned!"

,,Co myslíte, že chce?" Sirius se poškrábal na hlavě, když vstávali od stolu.

,,No, myslím, že se ti to bude líbit." Odpověděl Remus tajemně. ,,Tak běž, zní natěšeně."

,,T víš, o co jde, že jo?" Sirius se na něj podezřele zadíval.

,,Možná."

,,Nechceš, abych tě doprovodil na péči o magická stvoření?"

,,Zvládnu to. Běž! Dělej!"

Remus Siriuse s Jamesem viděl až u oběda a oba se smáli od ucha k uchu. James měl u sebe svůj famfrpálový rozpis a zapisoval si tréninkové dny navíc, aby se Sirius dostal zpět do svého tempa.

,,Měl jsi pravdu," zářil Sirius, téměř poskakoval na místě, když Remus přišel, ,,Líbilo se mi to."

Remus se jen usmál zpátky. Stačilo ho vidět šťastného: a jestli láska byla něco, co se dělá, tak Remus doufal, že tohle stačilo. 

,,Z čeho jste tak nadšení?" Zeptala se Marlene a posadila se naproti chlapcům.

,,Pozdrav svého nového brankáře," vyprsknul Sirius.

James se rozesmál a pokýval hlavou.

,,Aha!" Marlene se zářivě usmála, ,,Výborné! Eh... co se stalo Gordonovi?"

,,Šel domů." Odpověděl James, ,,Nemáme se ptát."

,,Jo. No, stejně," Marlene zavrtěla hlavou, ,,To je skvělé, chybělo mi, když jsi mi hlídal záda. Jak tě vlastně McGonagallová pustila zpátky? Myslela jsem, že tě vyhodila za to, že jsi udělal něco nevýslovného...?"