All the young dudes - cz překlad

24: Druhý ročník - Lektvary, zase

Navzdory svým možnostem, Remus opravdu počkal. Neměl tolik možností, mohl jít za Brumbálem a požádat ho, aby ho poslal zpět ke Svatému Edmundovi - ale nebyl si zcela jistý kde má Brumbál kancelář. Tak daleko se s mapou nedostal. Mapa - bude ji muset nechat za sebou. Sirius a James ji můžou dokončit.

Alespoň už nebyl tak unavený. Seděl na svém kufru, přišlo mu, že čas neubíhal. Přemýšlel, že půjde dolů na oběd - ale co kdyby s ním chtěli mluvit před všemi? Zůstal dál v pokoji, stejně neměl hlad. Zkusil si číst, ale nedokázal se soustředit.

Každou chvíli se vracel k té konverzaci - hádce - se Siriusem. Nebyl si jistý, jak se cítil. Na jednu stranu, viděl, že se Sirius snažil být milý. Jestli o tom opravdu věděl od minulých Vánoc, asi to ani nikomu říkat nechtěl. A alespoň Remuse varoval. Ale na druhou stranu, to, co Remus řekl, byla pravda. Jenom proto, že James byl Siriusův nejlepší kamarád, nemusel by mít potřebu ochraňovat Remuse. Byli přátelé, ale jenom protože spolu byli na pokoji. Remus neuměl hrát famfrpál, nebo z dobré rodiny a neměl peníze. A ještě k tomu, chtěl by si Potter pokazit svou dokonalou reputaci tím, že by se spojoval s takovým tvorem?

A Sirius - Sirius ani nedokázal odpustit vlastnímu bratrovi za to, v jaké je koleji. Jestli mu nezáleželo na rodině, proč by mu záleželo na přátelství?

Po čtvrté hodině zazvonil zvonek a Remus na schodech slyšel kroky. Remus se postavil, připravoval se. Jako první vešel James, vypadal velmi vážně a nějakým způsobem starší než ostatní. Sirius byl hned za ním, jeho výraz byl tajemný, žádný náznak emocí. Peter šel poslední, vypadal - jako obvykle - opravdu nepříjemně.

,,Ahoj, Remusi," Řekl hned James. Všichni čtyři na sebe koukali, pokoj byl velmi malý i přes otevřené okno.

,,Ahoj." Odpověděl Remus, snažil se dívat na všechny tři zároveň.

,,Jak se cítíš?"

,,V pohodě."

,,Hele, kámo, přejdu rovnou k věci, jo?" James si prohrábl rukou vlasy a nervózně polkl. ,,Všimli jsme si... no, nemohli jsme si toho nevšimnout že jsi často pryč, v nemocničním křídle. Vlastně každý měsíc." Peter podlézavě přikyvoval za ním a Remus cítil potřebu nenávistně odejít. Radši se soustředil na Jamesův pohled. Už teď si mysleli, že je divoké zvíře, nechtěl jim to potvrzovat.

,,Jasně." Řekl mrzutě.

,,Jo," Kývl James, jako kdyby se normálně bavili. ,,Každý měsíc... okolo úplňku." 

Nechal to ve vzduchu, ale Remus začínal být netrpělivý.

,,Prostě to řekni, Jamesi." 

,,Jsi vlkodlak?" Vylezlo to z něj rychle. Peter si okusoval ret a přesouval pohled z Jamese na Remuse.

,,Jsem." Vystrčil bradu dopředu, jako by ho k něčemu vyzíval. Byl připravený.

James vydechl.

,,Dobře."

,,To je všechno?" 

,,Jo- teda ne- teda... zatraceně..." James si znovu prohrábl vlasy, otočil se na ostatní, vypadal beznadějně.

,,To je dobrý." Řekl Remus. ,,Odejdu. Jenom mě nechte si promluvit s McGonagallovou."

,,Odejdeš? Kam odejdeš?!"

,,Zpátky ke Svatému Edmundovu, předpokládám." Jako by mohl jít jinam!

,,Nemůžeš opustit Bradavice!" James vypadal ještě víc ustaraně, brýle mu sjely na nos a ani si toho nevšiml.