All the young dudes - cz překlad

110: Šestý ročník - Sedmnáct

Čtvrtek, 10. Března, 1977

,,VŠECHNO NEJLEPŠÍ, REMU!"

Tři hlasití, natěšení chlapci skočili Remusovi do postele hned, jak se rozednilo. Nebylo to stejné, jako když jim bylo jedenáct. Zaprvé, Remusovy nohy byly mnohem delší: a zadruhé, oni byli mnohem těžší.

,,Slezte, vy kokoti," bručel Remus. ,,Kolik je?"

,,Čas je nepodstatný," Řekl James, měl na sobě zářivou špičatou čepičku. ,,Jsou tvoje narozeniny."

,,Tvoje sedmnácté narozeniny!" Přidal Sirius s puntíkovanou čepičkou na hlavě.

,,Jsi plnoletý!" Řekl Peter a vrhnul se na Remuse se čtvrtou čepičkou.

Remus se na ně zlostně zahleděl.

,,Budu tohle muset mít na sobě celý den, že jo?"

Přikývli, všichni tři, stužky na jejich pokrývkách hlavy se jim začaly kývat.

,,Je voděodolná," vysvětlil vesele Sirius. ,,Takže se s ní můžeš i sprchovat." Mrknul a Remus doufal, že se nečervená. Sirius byl v jeho posteli jen před pár hodinami, úplně z jiného důvodu, a pro Remuse bylo pořád těžší a těžší se s tou náhlou změnou smířit.

Jen o půl hodiny později se Remus osprchoval (s čepičkou na hlavě), otevřel tak padesát přáníček ( ,,Nevěděl jsem, že znám padesát lidí!" ) a snědl krajíc dortu od Paní Potterové.

,,A později dostaneš pořádné dárky," řekl James tajemně. ,,Na oslavě."

,,Vy jste šílení," řekl Remus, když došli do společenské místnosti. ,,Neměli byste páchat všechny tyhle problémy."

,,Drž hubu, Náměsíčníku." Řekl Peter vesele.

,,Všechno nejlepší, Remusi!" Řekly sborově holky v jídelně. Všechny měly také čepičky, pravděpodobně díky Lily.

,,Skvělé, Evansová," mrknul na ni James a šibalsky na ni kývl. ,,Věděl jsem, že nás nezklameš."

,,Ale naser si, Pottere," strčila do něj, vypadal velmi spokojeně, trochu zrudla.

Jejich obvyklé provedení 'Hodně štěstí zdraví' provádělo Remusovu snídani, teď už na to byl zvyklý a dokonce se postavil a dal jim stydlivou úklonu, když skončili. Pak přiletěly sovy.

Bylo tam přání od Feroxe, což bylo nečekané - Remus si nebyl jistý, jestli spolu pořád po jejich posledním setkání vycházeli. Také tam byl vzkaz od Brumbála.

Rychle pod stolem roztrhnul červenou pečeť a přečetl ho tak rychle, jak jen mohl.

Pane Lupine,

Všechno nejlepší.

Rozumím tomu tak, že bychom spolu měli něco probrat. Prosím, ukažte se ve čtyři hodiny toto odpoledne v ředitelské kanceláři.

Opatrujte se,

Albus Brumbál.

,,Je to tady." Povzdechl si pro sebe. Sirius, který měl otravný zvyk mu číst přes rameno, se k němu naklonil.

,,Chceš aby šel někdo s tebou?"

Remus zavrtěl hlavou, ale usmál se na Siriuse, snažil se být milý.

,,Ne. Díky za nabídku, ale myslím, že bude lepší, když tohle udělám sám."

Sirius kývl.

Den se táhl pomalu, setkání s Brumbálem číhalo na konci jako nějaký zlomyslný pavouk. Remus se pokusil si to představit - vymyslet si scénář, nebo alespoň si připravit něco, co by mohl říct o svém šíleném požadavku. Nic k němu nepřicházelo, už bylo 3:45 odpoledne a on se pomalu šoural do ředitelovy kanceláře.