All the young dudes - cz překlad

87: Pátý ročník - Ráno poté

Čtvrtek, 11. Března, 1976

• Ahoj, Grante.

• Zdar, Remusi.

• Jak je?

• Jak je? Jak je tobě, ty hlupáku: ty seš ten, co si představuje, že spolu mluvíme.

• Jo, promiň.

• V pohodě, času mám dost. Vlastně ani neexistuju.

• Existuješ, jenom s tebou nemůžu mluvit. Ani nevím, kde jsi.

• S tím nic neudělám. Co je?

• Políbil jsem Siriuse.

• Do prdele.

• Co mám dělat?

• Jak to mám vědět? Neříkal jsem ti, ať to neděláš?

• Jo, ale, políbil mě zpátky. Aspoň na chvíli.

• Seš si jistej, že si to nepředstavuješ?

• Jo...

V tu chvíli to Remus vzdal. Už od pěti hodin ráno ležel v posteli, střídavě panikařil a vznášel se radostí. Musel být šílený. Pošahaný. Praštěný. Zcvoklý. Zblázněný. Myslel si, že když si s někým promluví, pomůže to - ale s kým si mohl promluvit takhle brzy ráno? Ještě k tomu, když musel mluvit o tajemství, za které ho mohli vyloučit, myslel si Remus.

Když viděl, že mluvení s imaginárním člověkem (nebo spíše s imaginární verzí reálného člověka) nikam nevede, vrátil se ke svému dřívějšímu, méně konstruktivnímu, rozptýlení - snažil se znovu prožít ty tři minuty na schodech se Siriusem bez té části, kde od sebe oba chlapci utekli.

Litoval toho? Na to bylo ještě moc brzy. Na jednu strana Remus možná zničil nejlepší přátelství, které kdy měl - nebo které kdy bude mít. A na druhou stranu líbal zatraceně dobře.

V Remusových limitovaných zkušenostech dávalo smysl, že jen proto, že se mu někdo šíleně líbí neznamená, že to, když ho konečně políbí nebude tak dobré, jak si představoval. A Remus věděl, že někdy míval opravdu živou představivost - ale Sirius byl Sirius. Bylo to cokoliv, jen ne zklamání. Vlastně to bylo úplně perfektní.

Jen musel předstírat, že se ta poslední část nestala.

Vydal ze sebe dusivý výdech, přetočil se na stranu a snažil se přemýšlet rozumně. Přistupuj k tomu jako k eseji, pomyslel si. Srovnej si všechna fakta a potom s nimi pracuj.

Fakta

  a. Remus Lupin políbil Siriuse Blacka na rty.

  b. Sirius Black ho nepraštil.

  c. Sirius Black dokonce políbil Remuse Lupina zpátky (i přes to, co říkal imaginární Grant).

  d. Sirius Black také políbil Mary MacDonaldovou, hned potom, a bylo to se začnou energií.

  e. Sirius Black nedošel do postele. Vůbec.

Kravina. Zasraná, pitomá kravina.

Sirius vylezl z postele, už tam nechtěl ležet a přetáčet se. Musel se dostat pryč ze věže. Siriusova postel po jeho levici byla prázdná. Jestli tam nebyl, tak byl nejspíš ve společenské místnosti. Pro jistotu si Remus vzal Jamesův plášť.

V pohybování se be vydání zvuku byl dobrý, ale nemusel se obávat. Sirius spal jako zabitý - ležel na pohovce s hlavou ve vzduchu, což odhadovalo jeho dokonalou čelist. Mary byla stočená na jeho hrudníku, měli okolo sebe hozenou deku. Remus odspěchal pryč, chtěl se od nich dostal co nejdál mohl.