All the young dudes - cz překlad

103: Šestý ročník - Dvanáct nocí

I sing with impertinence, shading impermanent chords with my words

I borrowed your time, and I'm sorry I called, but the thought just occurred

That we're nobody's children at all.

After all.

Čtvrtek, 20. Prosince, 1976

Sirius zpíval ve sprše. Remus si nebyl jistý, jestli to bylo nové, nebo jestli to už Sirius dělal roku a Remus si toho jen nevšiml - většinou se Siriusovi ve sprše vyhýbal. Každopádně ho Remus při převlékání s úsměvem poslouchal. Vlastně neměl vůbec špatný hlas - nic výjimečného, ale měl dobrou melodii. V tuto chvíli byl posedlý The Doors a právě napodoboval hluboký, americký hlas Jima Morrisona.

,,C'mon, c'mon, c'mon now TOUCH ME BAAABE," řval přes tekoucí kohoutek. Mohlo by to být roztomilé, dokonce i svádějící, kdyby to nezkazil tím, že se pokusil napodobit i trumpety. "BA-DAH Ba-daah...!"

Odešel z koupelny plné páry, byl zrudlý a tričko měl mokré od vlasů. ,,Co?" Nakrčil obočí na Remuse. ,,Žádný potlesk?"

Remus protočil očima a otevřel dveře.

,,Pospěš si, umírám hlady..."

Bylo zvláštní opouštět prázdnou Nebelvírskou věž, kde se už cítili jako doma, a přicházet do další části hradu, de bylo všechno stejné. Na snídani přišli brzy, a Havraspáři, chlapec a dívka, tentokrát seděli blíž.

,,Není to směšné, že podávají tolik jídla jen pěti studentům?" Poznamenala dívka s obrovskými brýlemi a pihami. ,,Přijde mi to dost zbytečné..."

Talíře před nimi byly plné vajec, slaniny, párků, pudinku, fazolí, smažených rajčat a toastů - kromě toho ještě cereálie, ovesná kaše a ovocné džusy.

,,Ne," odpověděl Sirius při sledování Remuse, jak si nabíral talíř. ,,Očividně jsi nikdy neviděla tady Náměsíčníka jíst."

,,Drž hubu." Odpověděl Remus s plnou pusou.

Havraspáři se na něj dále ohromeně dívali, dokud Remusovi nebylo z jeho porce trapně. Naštěstí v tu chvíli přilétly sovy s ranní poštou. Jedna přistála před Remusem. Tři před Siriusem.

,,Ty jsi ale populární." Havraspárský chlapec se k němu naklonil. Byl malý a štíhlý, jeho nos připomínal zobák.

,,Nepovzbuzuj ho." Řekl Remus. Jeho vlastní balíček byl měkký a zabalený v papíře levandulové barvy. Bez pochyb od Lily. Sirius měl pět nebo šest barevných obálek - ani jednu červenou, povšiml si Remus s úlevou. Tento rok žádný hulák od Walburgy.

,,Před obědem půjdeme bruslit," usmála se zářivě Havrspárka. ,,Jezero zamrzlo. Chcete s námi?"

,,To zní dobře," přikývl Sirius a šoupl neotevřenou poštu na stranu. Remus ji vzal s seobou než odešli a vzal ji k nim do pokoje.

,,To jsou všechno přání k Vánocům?!" Zeptal se, když jimi listoval.

,,Jo, asi jo." Sirius pokrčil rameny, otevřel skříň a začal se hrabat v šuplících a starých botách, které už nepoužíval.

,,Od koho jsou?"

,,Od kohokoliv."

Remus se zamračil, potom jeho pohled zachytil něco na Siriusově stole. Další hromada neotevřených přání. Začal je otevírat. Sirius očividně neměl zájem.

'Milý Siriuse, měj krásné Vánoce, posílám polibky, Imelda.'

Hm.

'Chlapci, který uchovává mé srdce, veselé Vánoce, se vší láskou, S.'