All the young dudes - cz překlad

176: 1983

These people 'round here

Wear beat down eyes sunk in smoke dried faces

They're resigned to what their fate is.

But not us, (no never) no not us (no never)

We are far too young and clever.

6. Června, 1983

,,Někdy si říkám, jestli mě nevyužíváš." Řekl Grant jedno odpoledne v létě 1983.

,,Všichni se využíváme." Odpověděl Remus suše, ,,A myslíme si, že je to láska."

,,Bože. Nemůžu s tebou mluvit, když seš takovej." Povzdechl si Grant hluboce a natáhl se pro krabičku cigaret na stolku.

,,Jakej?"

,,Zasmušilej zmetek."

Grant si jednu vytáhl zuby a Remus mu koncem hůlky zapálil. Grant potáhl a vrátil se zpátky do postele. Remus líně hladil Grantovu klíční kost, dokud nebyla jeho řada na kouření. Rychlé cigáro po sexu bylo jejich pohoštění.

,,Promiň." Řekl Remus, ,,To jsem nechtěl."

,,Pfft." Odpověděl Grant vesele, ,,Buď si zasmušilej jak chceš, jen tě škádlím."

S Grantem bylo vše tak jednoduché. Remus si sotva pamatoval na to, kdy se z jejich vztahu stalo to, čím byl teď.

...

Po prvním zákroku to začalo s pravidelnými návštěvami. Pak to bylo častější a nakonec tam byl Grant pořád - nejdřív spal na pohovce, pak už ne a nikdy o tom nemluvili.

Uprostřed léta 1982 k němu nastěhoval všechen svůj majetek - tak jak byly.

,,Cestuju nalehko," mrknul na něj, když si sundal ruksak, který obsahoval nějaké čisté prádlo a pár triček. Jedna ponožka. Proboha.

,,Dám ti nějaké peníze." Řekl Remus monotónně. ,,Můžeš si nakoupit." Pořád měl několik stovek liber, které Sirius měl v mudlovských penězích, jen kdyby náhodou. Remus si nepřipadal provinile za utrácení: jen tam seděly.

,,Nejsem tady, abych tě obral." Trval Grant na svém.

,,Já vím. Ale potřebuješ oblečení."

,,Jo, mami. Na chvíli si půjčím tvoje, než se trochu seberu."

,,Dobře."

Tak jedno odpoledne šel Remus sám do Debenhams a koupil toho co nejvíce mohl v Grantové velikosti. Džíny a trička, prádlo, ponožky, svetry, pyžamo a dokonce i levný pár tenisek. Zářivé barvy, protože Grant byl zářivý člověk a Remus už viděl černé dost. Všechno ho složil do šuplíků. Připadalo mu dobré je zaplňovat: už rok byly poloprázdné.

Grant oblečení nosil, ale nikdy o tom nemluvili.

Ale byly některé věci, kterým se vyhnout nemohli.

Remus magii prvních pár měsíců neprovozoval vůbec - vlastně zjistil, že dost dlouhou dobu nemohl: i když se snažil. Možná to byl ten smutek. Všechny ty pohřby. Možná to mělo něco společného s jeho pitím, nemohl si být jistý. Byl tam nějaký blok: jak kdyby se před ním postavila zeď. Mohl se přemisťovat na úplňky, ale to bylo všechno. Pak se jeden den vrátila, jako by nikdy neodešla.

Zapomněli zaplatit elektřinu, tak se všechna světla vypla. Bez rozmyšlení Remus rozsvítil hůlku,

,,Lumos."