All the young dudes - cz překlad

84: Pátý ročník - Raněné pocity

Pondělí, 18. Ledna, 1976

Remus Lupin neměl absolutně žádný zájem o cokoliv se dělo v Zapovězeném Lese. Péče o magická stvoření ho naučila respektovat všechny stvůry, které tam žijí.

Vlk se zřejmě cítil jinak. James a Sirius - nebo spíše, Dvanácterák a Tichošlápek, jak si teď říkali - neměli potíže s tím, aby vlkodlaka odvedli ven z chatrče do zelené tmy lesa. Remusovy vzpomínky na úplňky byly mnohem lepší, než dříve - pořád ale ne úplně lidské. Pamatoval si vůně, tvary, zvuky, někdy dokonce i chutě.

,,Nemůžeme tě zastavit od chytání králíků, jestli chceš chytat králíky." Pokrčil James rameny, když se to ráno Remus probudil. ,,Vypadal jsi tak šťastně."

,,A byla to zatracená zábava." Vložil se do toho Sirius.

,,Navedli jste mě!" Obvinil je Remus, když si pod dekou natahoval kalhoty. ,,Vy se můžete ovládat!"

,,Jo," pokrčil rameny Sirius. ,,Ale když jsem pes, jsem pes. Tohle prostě děláme."

To byl celý Sirius. Zajímala ho jen zábava, neměl žádnou zodpovědnost.

,,Neboj se, Náměsíčníku," zívl James. ,,Nikdy bychom tě nenechali zranit člověka. A bavil ses, to ti slibuju."

Nepotřeboval, aby mu tohle James říkal. Ať už se Remus chtěl od vlka oddělit jakkoliv, nemohl se dočkat na příští úplněk.

,,Asi byste měli jít," zívl zpátky. ,,Zkuste se před snídaní ještě vyspat."

,,Jo, tak jo," Přikývl James ospale. ,,Uvidíme se, Náměsíčníku."

,,Ahoj, Dvanácteráku."

'Dvanácterák' vzniklo jedno odpoledne, když Peter zapomněl slovo 'paroháč'. Všichni se tomu smáli tak moc, že mu to zůstalo. Remus si nebyl jistý, jak vznikl 'Tichošlápek'. Nejspíš to byl nějaký vtip mezi Jamesem a Siriusem. Každopádně to dávalo smysl, a na svá nová jména si zvykli, zapečetili nimi i Pobertův plánek.

Madam Pomfreyová ho chvíli po tom, co přišel poslala pryč.

,,Už ani nepotřebuju ta nosítka," žasla. ,,A máte dobrou barvu v obličeji. Tohle ráno odpočívejte, ale jestli se na to cítíte, můžete se zúčastnit odpoledního vyučování."

Cítil se strašně kvůli tomu, jak jí lhal o svém zázračném uzdravení, ale jinak to nešlo.

Remusovi se podařilo většinou rána prospat, probudil se chvíli před obědem. Sešel do společenské místnosti, s cigaretou se posadil k otevřenému oknu a začal si procházet poznámky z historie. Pomyslel si, že kromě té věci se Siriusem je život vlastně skvělý.

Sirius za ním přišel s omluvou, kvůli tomu, co se stalo na Astronomické Věži - Remus předpokládal, že to byl výsledek konverzace s Jamesem.

,,Promiň, Náměsíčníku, měl jsem se podívat na mapu nebo něco, vím, jak tyhle ty věci s holkami nenávidíš, dělal jsi toho tolikero to, abychom se tento rok nedostali do problémů..."

Remus nad jeho omluvou dlouho přemítal, ale odpustil mu, aby nezačal být podezřelý. Byl zahanbený, když se mu přišla omluvit i Mary a vykoktal, že mu to vůbec nevadí.

Měl Mary rád. Nechtěl se tak ohledně ní cítit: nic z toho nebyla úplně její chyba. A, jak často říkával James, Sirius si zaslouží trocha zábavy po tom roce, co měl.

,,Ahoj, Remusi!" Jeho myšlenky vyrušil slabý hlas. UVědomil si, že se ještě ani nepodíval na poznámky, a cigareta mu celá shořela.

,,Ahoj, Christophere," kývl Remus, mračil se, když si sesypával popel z rukávu. ,,V pohodě?"