S pouty jako andílek

1 KP.

S úderem srdce se tichým bytem rozezněla dunivá rána, jak tělo těžkopádně dopadlo na dřevěné parkety. Mladý muž s jemnými hnědými vlasy bolavě cosi přes pásku zamumlal a zaposlouchal se do zvuků okolí.

Přes nepohodlný šátek na očích a pouty na rukou měl nulovou šanci se jakkoliv rozhlédnout, něco říct nebo se zvednout. Zůstal proto klidně ležet a jen naslouchal vzteklému nadávání a dutým ranám do nábytku. Netušil, jak by popsal onen příšerný strach, který se chopil každé jeho buňky ve chvíli, kdy mu na ulici neznámý překryl oči páskou a zatáhl ho do tmavé uličky.

Chtělo se mu brečet, klít nebo aspoň požádat o vysvětlení. Když nadávky i rány utichly srdce se mu sevřelo, jelikož ztratil pojem o tom, kde se muž nachází. Ve chvíli, kdy cvakla spoušť pistole začal konečně v panice jednat. Vyděšeně přes pásku vyjekl a pokusil se odsunout co nejdál.

„Ale no tak, prdelko... Nedělej si to ještě těžší," hlesl stále trochu naštvaně muž a zastavil jakékoliv pokusy o útěk jedním pohybem ruky. Hnědovlasý Jamie cítil tlak na svém rameni a rozhodl se aspoň trochu uklidnit. Třeba by ho mohl odprosit... Nic přece neudělal.

Muž ruku přesunul pomalu k uzlu od šátku a konečně tu blbost sundal. Bolavě zamžoural na muže před sebou a nahodil smutné psí oči. Musel se hodně snažit, aby na sobě nedal znát překvapení, které ho polilo z prvotního pohledu na muže.

Neznámý měl poměrně bledou pleť a nádherné azurovo-tyrkysové oči, které se o to víc bili s vlasy, které nabírali tmavou smaragdovou zeleň. Něžně se na Jamieho usmál a palcem jemně setřel slzy z tváře.

„Nemusíš se bát... Nic neucítíš slibuju. Vše bude v pořádku," hlesl a přiložil hlaveň pistole ke spánku vyděšenému muži. Jamie jako by se snad probral z transu i šoku, sebou trhl a se vzlykem sebou praštil na zem ve chvíli, kdy muž vystřelil.

Neznámý si naštvaně povzdechl a už o něco hruběji vytáhl bruneta opět do sedu. „Nejsem sice extra gentleman, ale kurva už, tohle je můj barák. Teď tam kvůli tobě budu mít díru," prskl a přebil. Jamie tlumeně vzlykl a zkusil se zbavit pásky na rtech. Když pochopil, že je to k ničemu, posunul se a nešťastně se natiskl muži na hruď.

Tak moc na něj chtěl promluvit, požádat o vysvětlení a nabídnout cokoliv, za svůj život. Zavřel oči a pevně spoutanýma rukama sevřel muži tričko. Slyšel, jak srdce neznámého rychle tluče a domyslel si, že ho aspoň zaskočil, když už nic jiného. Taktéž uslyšel, jak si muž odkládá pistoli, kdo ví kam a přesouvá ruce na Jemieho záda.

„Prosím..." vzlykl, když se neznámý rozhodl odlepit kousek pásky. „Nikomu sem nic neudělal... Nemám s nikým nic co společného," hlas se mu neskutečně třásl, přestože slova vycházeli vcelku. „Já to vím...Ty si chybu neudělal, a přesto za ní poneseš trest," zašeptal muž a Jemieho od sebe odstrčil.

„Prosím... Udělám cokoliv, nikomu sem neublížil, nechte si mě tady... Budu sloužit, jakkoliv si jen řeknete. Cokoliv, jen mě nechte žít... Prosím," zaskučel hystericky a posadil se na zemi aspoň na lokty. Nebyl připravený zemřít, bál se smrti a odprosí kohokoliv, jen aby se nemusel postavit před královnu mrtvých.

Muž si promnul unaveně oči a uchopil opět střelnou zbraň do ruky. Dřív, než stihl Jamie, jakkoliv opět prosit, dostal hlavní do hlavy.