S pouty jako andílek

33 KP.

Jamie čekal a čekal, až nakonec skoro zapomněl, na co čeká. Juro si dal až nezdravě na čas a on se začínal obávat, zda se něco nestalo. Nakonec se ale dočkal a domovní zvonek zazvonil. Seběhl dolů do patra a rychle otevřel.

„Hurá! Už jsem se obával, co se stalo," vydechl a drapl blondýna za ruku. „Zatím jen poklidně spí, ale něco se mi nezdá. Vypadá dost omámeně," připustil a dovedl Juru do pokoje.

„Vidím," podotkl blonďák a starostlivě se nad svým přítelem sklonil. „Všechny rány jsi poctivě vyčistil? Ujistil si se, že v nich nezůstala kulka, že jo?" zeptal se a na Jamieho se otočil. Ten překvapeně zamrkal a ztuhl.

„Jak jako kulka? To... To mi chceš říct, že ji může mít pořád v těle?" hlesl zděšeně a vybavil si pár článků, kde se o tom mluvilo.

Juro zaklel a pracně Sebastiana posadil.

„Z ruky vyletěla, ale ta na hrudi je stále uvnitř," zavrčel zamyšleně a sáhl po svém kufru. Jamie zasténal a usadil se na zem. Kdyby totiž stál ještě chvíli, nohy by ho neudrželi.

„Hej! Jamie klid. Důležité je, že dýchá. Kdyby vykrvácel bylo by mu k prdu, že má kulku venku. Bude se déle léčit, ale zvládne to," pronesl pevně Juro a bez ostychu ze svého přítele shodil peřinu.

Jamie se trochu zastyděl, že on s tím tolik nadělal a Juro pracoval s chladnou hlavou profesionála.

„Potřebuju, aby si donesl škopek s vodou. Ránu musím otevřít a kulku vyndat. Jestli se ti dělá zle z krve jdi dolů a pusť psy dovnitř, jestli ne stejně je pusť a pojď mi pomoc," řekl přísně a vzal Sebastiana do náruče, aby ho mohl posunout a položit na postel tlustou plachtu.

Jamie kývl a vyběhl splnit jeho požadavky. Odpověděl si tak na otázku, kde je Neko s Maxem. Oba poctivě čekali za dveřmi a starostlivě pískali. Očividně moc dobře vycítili, co se děje s jejich pánem.

„Běžte do pokoje, šup. Hlavně nepřekážejte," pobídl je Jamie a odběhl do koupelny pro lavor a hadřík.

Když se vrátil Juro měl už jeho pracně zašitou ránu otevřenou a nějakými divnými jehličkami se šťoural Sebastianovi v hrudi. Jamiemu mírně nakopl žaludek, ale rozhodl se zůstat, kdyby Juro skutečně potřeboval pomoc.

„Na. Budeš odsávat," poručil blondýn a podal mu nějakou hadičku s ruční pumpičkou.

„Jak?" zeptal se brunet a stoupl si, aby nepřekážel, ale zároveň viděl do rány.

„Když uvidíš, že mi krev překáží zbav se jí. Funguje to jako normální kovářský měch," vysvětlil a pustil se zase do práce. Jamie se soustředil a kdykoliv se ukázalo, že bude krev překážet neohrabaně ji vysál. Měl přitom pocit, že vrhne i štědrovečerní večeři.

Když byla konečně ta ohavnost venku Juro ránu zafixoval, zašil a nalepil na ni docela objemnou náplast.

„Nechám ti tady jehlu s antibiotiky," začal, když pomocí lavoru a hadříku začal čistit Sebastiana od krve. „Jelikož tam nějakou dobu byla počítám s otravou krve. Nelekej se ano? Bude blouznit, vysoké horečky a nepravidelný dech. Též ti tu nechám dýchací masku a kanylu s náplněmi. Všechno to je cestovní balíček, takže se nevyděs, že to nevypadá jako v nemocnici. Ještě dneska se vrátím, abych ti všechno ukázal. Nejraději bych tu byl s tebou, ale mám doma menší práci, která s mnou absencí nepočítá," sdělil skoro na jeden dech Juro a pro Jamieho překvapení z toho malého kufříku vybalil půlku nemocnice.

„Neboj... Postarám se o něj, jak nejlépe umím. I když to asi nebude moc kvalita, když jsem si nevšiml té kulky," zamumlal poníženě Jamie a sklopil hlavu. Juro k němu přišel a položil mu ruce na ramena.

„Jamie nedávej si to za vinu. Kdyby si tu nebyl tak by vykrvácel. Ani Max by pro mě nestihl dojít," konejšil ho s jemným úsměvem, než ho rychle objal a pocuchal hnědé kadeře.

„Teď mu ještě dám první dávku antibiotik, za dvanáct hodin mu dej další, snaž se to moc neposouvat," hlesl a vydal se zase k Sebastianovi, který ztěžka oddechoval na posteli.