S pouty jako andílek

34 KP.

Jamie seděl na posteli a prohlížel si těžce oddechujícího Sebastiana. Bál se od něj odejít, byť by to bylo jen na vteřinku. Držel ho za ruku a starostlivě sledoval každý milimetrový pohyb, který muž učinil.

Neko z něj byla nervózní. Cítila Jamieho strach a vůbec se jí nelíbil. Nakonec to nevydržela a na celý pokoj netrpělivě štěkla. Brunet sebou vyděšeně trhl a na fenu se nechápavě podíval.

„Co blbneš? Musí odpočívat, nesmíš takhle vyrušovat," napomenul ji stále vyvaleně. Neko poposedla a nejspíš by Jamiemu řekla pár hezkých věcí, kdyby mohla.

Max líně ležel u dveří a střežil nedůvěřivě každý Jamieho pohyb, až to bylo brunetovi nepříjemné.

„Pojď za mnou pojď! Budeme pánečka hlídat," pobídl Jamie Neko energicky a poplácal vedle sebe.

Fenečka neváhala a rychle si vedle něj lehla, aby mohla položit svůj zjizvený čumáček na Sebastiánovo břicho.

„Bude v pořádku neboj," ujistil ji laskavě a podrbal šedá ouška. Odměnou mu bylo zamávání objemnou oháňkou. Jamie chvíli koukal na druhého vlka, než poplácal vedle sebe, v tiché nabídce, aby si k nim lehl taktéž.

Max zvedl uši a zvědavě nakrčil čumák.

„Půjdeš? Já tě neukousnu," hlesl Jamie opatrně. Za ty týdny, co u Sebastiana bydlel si k Maxovi žádný vlídný vztah nevybudoval. Vlk ho vždy ostražitě sledoval a vrčel, kdykoliv Jamie udělal chybný krok. Nic mu nedal zadarmo a postaral se, aby to brunet vycítil.

Teď se ale jen lenivě zvedl a s přísným pohledem v zářivých očích se vydal k Jamiemu, aby mu mohl ulehnout po boku a hlídat Sebastiana.

„Ty si ale hodný kluk... Necháš se pohladit?" zeptal se a opatrně k němu natáhl ruku. Max ze začátku krčil nos a cenil zoubky, nakonec ale stáhl uši a nechal se podrbat.

Jamie se usmál a vrátil ruku k Sebastianovi, aby ho mohl zase chytit. Byl tvrdohlavě rozhodnutý, že tu takhle počkají na Juru, dokud se nevrátí.

A tak se i stalo, že seděl v jakémsi obětí dvou vlků až do večera, kdy se začali projevovat první horečky. Sebastianův dech ztěžkl a stal se mnohem trhanějším. Jamie s obavou zkontroloval hodiny a zjistil, že další dávku antibiotik má dostat až za dvě hodiny.

Když se dveře otevřely a Jurova blonďatá hlava se zjevila ve dveřích unaveně se usmál.

„Jak dlouho tu takhle sedíš?" hlesl překvapeně Juro a odfoukl několik neposedných pramenů, které se mu motali do pusy a očí.

„Netuším... Co si odjel..." zamumlal Jamie zamyšleně. Juro pozvedl obočí, ale nevyjadřoval se.

„Našel jsem dopoledne na lince tvůj oběd, tak jsem ho uklidil. Pojď se najíst, on tu neumře," pobídl blondýnek Jamieho starostlivě.

Brunet poslechl, ale dělal to velmi neochotně. Došel do kuchyně a s jakýmsi příjemným zjištěním našel jídlo na stole. Neměl čas ochutnat ani těstovinku, takže ho mrzelo, že pro všechen ten strach nechal jídlo na stole.

„Máš to dobré. Jen by to chtělo pro příště nešetřit kořením. Hodně se chuť ztrácí," zhodnotil Juro s dětským úsměvem. Jamie se mírně začervenal a kývl.

„Až dojíme ukážu ti, kde má Sebastian zahradu a slepice. Bude potřeba se o to postarat, jelikož teď logicky nemůže," hlesl Juro zamyšleně, když se pustili do jídla. Jamie mírně kývl a hladově do sebe nacpal už druhý talíř.