S pouty jako andílek

31 KP.

Jamie do večera Sebastiana neviděl. Což bylo ještě víc stresující, než kdyby chodil po domě a prskal, jak všechno stojí za prd.

Jídlo čekalo na lince a dávalo tak najevo, že nemá Jamie na muže čekat. Tak tomu bylo i několik dalších dní. Sebastian vždy pro buneta připravil snídani, oběd i večeři a do soumraku o něm nebylo.

Jamieho to štvalo, jelikož mu svým způsobem společník chyběl. Začínal si zvykat na Sebastianův nepochopitelný humor i rypavé nálady, kdy by ho nejraději přetáhl něčím po hlavě.

Nakonec to vzdal a počkal si. Trvalo to dlouho. Čekal skoro do dvou do rána, ale dočkal se.

Muž přišel zcela střízlivý, což bylo něco, co Jamie rozhodně nečekal. Zato zvláštně voněl. Vůně to byla sladká a upocená. Sebastian na sobě měl voňavku, kterou Jamie nikdy dřív necítil. Dokonce ani netipoval, že by si ji na sebe dobrovolně muž někdy dal.

„Proč nespíš?" zabručel Sebastian a jeho uvolněná nálada rázem poklesla pod bod mrazu.

„Čekal jsem na tebe... Od našeho asi rozhovoru se mi vyhýbáš, jako čert kříži," odpověděl Jamie a napnul ramena, když kolem něj muž prošel.

Do nosu se mu vůně dostala mnohem lépe a on konečně pochopil, co to cítí.

Neměl moc zkušenosti s randěním, ale dle toho, co věděl, si Sebastian užil vášnivou noc.

„Tak si počkal. Můžeš jít spát," odpověděl nezúčastněně Sebastian a vydal se do kuchyně. Jamie zamrkal a pokusil se zahnat ten zvláštní pocit na srdci.

Co mu je do toho, že s někým Sebastian spí? Ať si dělá, co chce, s ním nikdy nic neměl. Jamie se zarazil a zatřásl hlavou. Jak, že s ním nikdy nic neměl? Ani mít nebude! Zrůžověl a po dalším potřesením hlavou se vydal za Sebastianem.

„Bál jsem se o tebe," vyletělo z něj náhle. Muž se zastavil v kroku a nechápavě se na bruneta otočil.

„A to jako proč?" hlesl a nandal si na talíř zbytky večeře.

„Celé dny jsem pocit, že do tohodle domu ani nepatříš a já tu žiju s duchem. Jen jsem měl potřebu se tě zeptat co se děje," hlesl a sklopil pohled k zemi.

„Nic mi není... Budu teď mít práci, tak mě nečekej vůbec. Nevím, zda dorazí Juro. Pravděpodobně ne, je poslední dobou nesvůj," odpověděl a zamířil s talířem do obýváku.

„To asi kvůli tobě. Byl si ve zprávách s tím chlapcem," zamumlal Jamie zamyšleně a vydal se za Sebastianem.

„Je to možný. Nedával jsem pozor," odvětil Sebastian lehce nevrle. Pro Jamieho to bylo jasným znamením, že by se měl uklidit do pokoje. Přesto si sedl vedle muže a pokusil se ignorovat tu sladkou vůni, která mu zvedala tlak a žaludek. Nesnášel, jak voní! Proč nemůže vonět svou vůní, která je tak krásná? Líbezná a hořká. Konejší a přesto varuje. Líbila se mu, tak proč ji nahradil touhle?

„Hej? Co mě aspoň vnímat, když už mě nenecháš v klidu nažrat?" zavrčel Sebastian nelibě. Jamie překvapeně zamrkal a trhl rameny.

„Omlouvám se. Trochu jsem se zamyslel," zašeptal s kajícným pohledem.

„Celej ty... Člověka vyprovokuje a pak ho ignoruje," zabručel a pustil se do jídla. Jamie pocítil, že v té větě není jen jeden jediný význam, ale nemohl přijít na to, co je ten druhý.

Přece jenom. Byl to Sebastian. Ten nepotřeboval, kdo ví kolik významů, aby si rypnul.