S pouty jako andílek

65 KP.

Jamie odložil deník na stůl a smutně si povzdechl. Čím přesně si pomohl? Ví teď, co se celou tu dobu Sebastianovi odehrávalo v hlavě, ale stále neví, zda je jeho milovaný naživu.

Neví, zda ho ještě někdy obejme nebo jestli vůbec uspěl a on může hledat aspoň Juru. Přál si blonďáčka zase vidět a sevřít ho v obětí, i když podle deníku teď nevypadá stejně.

„Jamie? Už si skončil? Četl si celý den, pojď se najíst," ozvala se starostlivě malá hnědovlasá žena se starostmi na tváři. Jamie se smutně usmál a svou maminku následoval do kuchyně, kde už seděl Nick a večeřel. Brunet se mlčky usadil vedle bratra a nandal si menší porci.

Pravdou bylo, že vůbec neměl hlad. Žaludek měl na vodě. Téměř cítil, jak se mu v něm pohupují kameny.

„Bylo to k něčemu?" zeptal se Nick jemně. Co se Jamie vrátil byl jeho bratr dost krotký. Snažil se na bruneta moc nemluvit a když už mluvil vážil každé slovo, než ho pronesl.

„Jo... kamarád je naživu... ale jestli je i on to nevím," zašeptal Jamie smutně. Nick položil příbor a přitáhl si svého sourozence do obětí.

„Ten, co mi donesl dopisy? To je fajn ne? Aspoň, že on je naživu," zkusil Nick opatrně Jamieho povzbudit. Brunet kývl a pokusil se usmát.

Po jídle se s omluvou odebral do pokoje a rovnou upadl na postel. Nezatěžoval se nějakým zbytečným převlékáním do pyžama. Usnul téměř okamžitě, i když klidné spaní na něho nečekalo.

Ráno se probudil stejně vyčerpaný jako večer ulehal. Hlava se mu točila a chuť vstát byla ještě bídnější, než předchozí den. Včera mohl aspoň doufat, jenže po přečtení deníku se cítil jako prázdná schránka nejistoty a obav.

„Ty teda vypadáš... Kdybych věděl, že tady najdu mrtvolu, ani si nedávám tu práci sem vylézt," ozval se vřelý hlas. Jamie sebou překvapeně trhl a vyletěl do sedu.

Na jeho pracovním stole seděl usměvavý blonďáček a mírně pohupoval nohou. Na levém oku měl černou pásku a zpod ní vykukovala malinká jizva, hlásící, že se už navždy bude koukat pouze pravým okem.

Jamie se trhaně nadechl a z postele vyletěl, aby Juru pevně objal. Sevřel ho velmi pevně, jako by se bál, že se blonďáček rozpustí, pokud ho pustí nebo stisk jen trochu povolí. Juro nezahálel a stejně pevně Jamieho objal, zatímco mu brunet vzlykal na rameno.

„J-já se tolik bál.... myslel jsem... myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím. Myslel jsem, že si mrtvý a.... a pak se ke mně dostal Sebastianův deník a.... a on psal, že si naživu," snažil se sdělit, přestože mu po tvářích tekly slzy jako hrachy a máčeli Jurovo oblečení. Blonďáček se tiše zasmál a něžně setřel Jamieho slzy.

„To nic... taky jsem myslel, že jsem mrtvý. Jak vidíš dopadl jsem, jak jsem dopadl," odvětil blonďáček a podal brunetovi kapesníček.

Chvilku trvalo, než se Jamie uklidnil a dokázal ve svém unaveném stavu skutečně pochopit, že Juro stojí v jeho pokoji a žije.

„Já... asi si neslyšel nic o Sebastianovi že?" zeptal se nejistě a usadil se na postel. Juro se usadil vedle něj a sklesle sklopil pohled k zemi.

„Ne... Co odešel z chaty neslyšel jsem o něm ani slovo. Ale povedlo se mu splnit tu absurdní misi, kterou si zadal. Všichni ze Spolku jsem mrtvý. Jestli je ale naživu Sebastian nevím... Neozval se," pověděl váhavě a vymazal tak poslední zbytek Jamieho naděje.

Znovu se rozplakal a využil opět Jurova ramene, aby měl kam utírat slzy. Cítil se ztracený. Mírně hysterický a prázdný. Nakonec stejně musel své slzy utišit. Nemohl plakat do skonání světa a Sebastiana mu to stejně nevrátí.

Navrhl Jurovi, aby s ním chvilku zůstal. Chtěl mít svého přítele u sebe a bylo mu jedno co si o tom pomyslí bratr s matkou.

Oba jeho milovaní byli velmi překvapeni, když blonďáčka viděli. Samozřejmě je jako první napadlo zavolat policii, ale Jamie dal jasně najevo, že jeho přítel s ním zůstane a ustlal proto Jurovi ve svém pokoji na zemi.

Pár dní byl klid a vánoční svátky pozvolna klepaly na dveře. Jamie necítil žádnou vánoční náladu. Štědrý den prožil tak nějak malátně, jako by byl další obyčejný den. První svátek vánoční i ten druhý proležel v posteli s knihou.

Na silvestra byl bohužel donucen strávit čas s rodinou. Bylo velmi zvláštní, že Juro mezi ně zapadl téměř okamžitě. Jamieho maminka vřele Juru přijala téměř jako svého syna. Nick chvilku oťukával, ale nakonec blonďáčka pozval na partii závodů na herním ovladači. Samotného Jamieho překvapovalo, že bylo ochotni ho přijmout, a že ho přijali tak rychle.

„No tak Jamie... Aspoň si s námi přiťukni. Tváříš se jako hromádka neštěstí i dnes. Usměj se trošku," požádal ho Juro s drobným úsměvem. Jamie se smutně pousmál a uchopil do rukou sklenici s vínem.

„Promiň... Pořád se nedokážu smířit, že je pryč," hlesl a napil se. Společně hráli různé hry a bavili se, dokud se nepřiblížila půlnoc.

Někteří nedočkavý jedinci své rachejtle vypouštěli už v deset. Obloha tudíž svítila a křížila se jak barvami, tak vzory. Jamie s úžasem sledoval hru světel a smutně si uvědomil, že tohle se Sebastianem nestihl.

Po několika minutách za ním přišel Juro a mile se usmál. „dovolíš? Podržím ti víno," sdělil a sebral Jamiemu jeho sklenici. Brunet nechápavě zamrkal a podíval na blonďáčka, který se jemně usmál a pokynul mu, aby se otočil.

Jamie poslechl a překvapeně zalapal po dechu. Postavu toho muže by poznal kdekoliv. Ztěžka přešlápl z nohy na nohu a popotáhl. Když sytě červená rachejtle osvítila nebe a vykreslila siluetu zmizely i poslední zbytky zaváhání, které v sobě Jamie cítil. Klopýtavě doběhl k muži a pověsil se mu na krk.

„Ahoj, Jamie... Taky tě rád vidím," zašeptal Sebastian jemně a bruneta k sobě přitiskl. Jamie vzlykl a zabořil uslzenou tvář muži do ramene.

Když se Jamie dostatečně vyplakal trochu se odtáhl a konečně si všiml, že má Sebastian pravé oko pod obvazem.

„Neboj... pořád tam je, jenom asi budu od teď s jizvou," pověděl Sebastian a lehce se pousmál.

„To nevadí... to vůbec nevadí..." zašeptal Jamie rozechvěle a svého milého řádně políbil. Srdce se mu chvělo zvláštní radostí a hlava se točila. Cítil se jako ve snu. V kouzelném snu, ze kterého se nechtěl nikdy probudit.

„Kde jsi byl, proč si... proč si nepřišel dřív?" zašeptal a zadíval se Sebastianovi, zatím do oka. Muž se pousmál a přitáhl si bruneta za pas blíž k sobě.

„Nevím, jestli sis toho všiml, ale byl jsem národně hledaný zločinec s vraždící společností na krku. Musel jsem počkat, až se doléčíš a o je to nejhlavnější. Až jednou ze svého příběhu uděláš knihu, přece tam nemůže být, že jsem se ukázal před tvým prahem dva dny po tvém propuštění z nemocnice. To by nemělo to správné klišé grády," pověděl a ke konci se zatvářil důležitě. Jamie vyvaleně zamrkal a tiše se zasmál.

„Ty si takový kretén... já se tady bál a ty mi řekneš, že by to nebylo klišé, kdyby si se ozval dřív," pověděl a svého milého opět políbil. Sebastian se usmál a pohladil Jamieho tvář.

„Nezapomeň na konec dospat, že jsem umřel hroznou smrtí a ty si se trápil do konce života... pro ty co to všechno přeskočí, aby se ujistili, že to má happy end," dodal zcela vážně a nevině se usmál na muže za Jamiem.

Brunet se otočil a všiml si, že Juro nevydržel nadále předstírat, že o svém příteli neví. Sebastian se na blonďáčka usmál a, aniž by Jamieho pustil, nabídl Jurovi svou náruč.

„Sebastiane Forde si hroznej blb... ještě jednou utečeš v noci na sebevražednou misi tak tě zabiju," hlesl Juro úlevně a oba muže pevně objal.

Čekala jsem všechny ještě dlouhá a trnitá cesta, aby byli šťastní. Nemohli jen tak vyjít ven a s úsměvem sdělit, že už budou hodní.

Sebastian byl stále hlášený jako několika násobný vrah a maniak. Jamie byl ale ochotný překousnout všechno, jelikož toho násobného vraha a maniaka až nezdravě moc miloval.