S pouty jako andílek

48 KP.

Jamie netušil, jak přežil to čištění, ale přišlo mu, že je muž mnohem opatrnější než předtím. Po ranách přejížděl s téměř mateřskou něhou a snažil se bruneta zbytečně netrápit.

Když dočistil zaparkovalo před chatkou auto, které Jamie moc dobře poznával. Juro téměř vyběhl ven a přerazil se o pár kořenů. Položil se na zvonek a zároveň začal bušit do dveří. Jamieho telefonát ho příšerně vyděsil.

Sebastian svému příteli otevřel s nechápavostí ve tváři. Na to ovšem blondýnek nebral v potaz a vtrhl dovnitř.

„Kde je? Co si mu udělal?!" vylítl vyděšeně, zatímco se rozhlížel po domečku. Muž absolutně netušil, která bije, zatímco Juro vběhl do obývacího pokoje a málem umačkal bruneta v náhlém obětí.

„Bože... Tohle mi nedělej! Ani nevíš, jak si mě vyděsil," zahuhlal Juro úlevně a na Jamieho se usmál jako sluníčko.

„Volal si mu..." zachrčel vztekle Sebastian. „Jak ses mi dostal do telefonu?" zeptal se a přešel k těm dvěma. Jamie se nelibě otřásl a pevně se natiskl k muži, který pro něj byl momentálně spásou.

„Nijak. Pamatuji si jeho číslo," špitl v odpovědi a schoval se k Jurovi jako malé dítě.

„Sebe, co si zase vyváděl? Vždyť je celý odřený," zhrozil se Juro, když si prohlédl brunetovo tělo. Muž se vztekle nafoukl a rozhodil rukama.

„Neudělal jsem absolutně nic! Urazil se jak malá holka a zdrhl z domku. To že se svezl ze stráně a já ho ještě jak idiot kryl není moje chyba!" prskl a zkřížil ruce na prsa. Blondýnek chvíli mlčel, než se ohlédl na Jamieho a mile se usmál.

„Vezmu tě sebou," pronesl a překvapil tak oba muže.

„Co kurva? Juro, co to meleš?!" prskl Sebastian nanovo.

„Pokud se nedokážeš ovládat a vyjasnit si své vnitřní démony vezmu Jamieho sebou. Nezaslouží si, aby sis na něm vybíjel svou frustraci," odvětil mladý doktor prostě a položil ruce brunetovi na ramena. „Oběma vám prospěje dát si pauzu. Ty si utříbíš myšlenky a Jamie si aspoň odpočine," vysvětlil ještě, než se s Jamiem sebral a vyrazil ke dveřím, nedbaje Sebastianova zaraženého výrazu.

Brunet za celou cestu autem necekl ani slovo. Nečekal, že ho Juro vezme pryč. Jen nechtěl být na Sebastiana sám. Nehodlal si ovšem stěžovat, jelikož to znamenalo, že po něm nikdo nebude štěkat.

Když Juro zastavil před hezky vypadajícím srubem Jamie se ušklíbl. Bylo tu hezky, přestože na kotlinu, ve které se skrýval Sebastian to nemělo.

„Buď tu jako doma. Jen pozor na pracovnu. Je to tam samý skalpel, jehla dávkovač a další blbosti, snad chápeš," pobídl ho mile Juro a vydal se pravděpodobně do kuchyně. Jamie fascinovaně sledoval strukturu domu a žasnul, jak krásná práce byla odvedena.

„To je nádhera..." zašeptal a ohlédl se k Jurovi, který vykoukl, aby slyšel, co brunet mumlá.

„Děkuji. Dalo mi práci to dovést do takovéhoto stavu. Samozřejmě mi s tím pomáhal Sebastian a pár detailů i místní dřevák, ale většina je moje práce," usmál se blonďáček polichoceně.

Jamie kývl a vydal se pomalu po dřevěných schodech nahoru do patra. Vše bylo ze světlého dřeva, přestože si brunet všiml pevných nehořlavých podkladů.

Když si vše prohlédl vrátil se dolů za blondýnkem a mile se na něj uculil.

„Co kdyby si mi vysvětlil, co se mezi vámi stalo?" navrhl Juro mile a přes rameno se na něj podíval od rozdělané práce.