S pouty jako andílek

45 KP.

Když Jamie otevřel oči podruhé byl v pokoji zcela sám. Ležel rozvalený v posteli a halil ho jen cíp peřiny. Zmoženě zachrčel a usadil se. Měl neskutečný hlad a hlava mu pulzovala v nehezkých intervalech, zatímco na jazyku bylo pusto.

Vyhrabal se ztěžka z postele a vybral ze skříně přijatelné oblečení. Ze začátku to byl dost problém, protože Sebastian neměl žádné oblečení, které by brunetovi padlo. Naštěstí to během prvního týdne napravil a sehnal muži pár nových kousků spolu s jeho vlastním šatníkem z jeho domu.

Jamie se raději neptal, jak se k tomu dostal a jen využil toho, že se má do čeho obléct. Ztěžka si povzdechl a vypravil se pomalu dolů do kuchyně, kde se už delší dobu Sebastian otáčel kolem plotny a chystal oběd.

„Dobré," pozdravil brunet s lehkým úsměvem. Cítil, jak mu tváře nabírají opět rudý odstín, jelikož po něj bylo stále trapné přemýšlet nad tím, co se stalo v jejich opilém stavu.

„Tady. Najez se udělá se ti lépe," odvětil Sebastian nezaujatě a položil na stůl dvě do zlatova opečené klobásky. Jamieho zarazil ten nijaký tón v mužově hlase, jelikož ještě ráno po něm žádal, aby se přitulil a spal.

Zamumlal nejistý dík a usadil se ke snídani. Hodnou dobu jedl tiše, zatímco Sebastian zručně krájel zeleninu. Jen co brunet dojedl uklidil po sobě a postavil se vedle muže.

Doteď mezi nimi nepadlo jediné slovo, což Jamieho mírně stresovalo. Bál se ticho prolomit, jelikož měl Sebastian kolem sebe dost nepřístupnou auru.

„Můžu nějak pomoc?" zeptal se mírně a natočil hlavu tak, aby viděl do azurových kukadel. Muž mu mlčky podstrčil prkýnko s masem a vrátil se ke své práci. Jamie znejistil ještě víc.

Chtěl vědět, co stojí za Sebastianovou ledovou náladou, jenže netušil, jak se správně zeptat, aby nedostal ještě před tlamičku. Nakonec se zhluboka nadechl a odhodlal se k otázce, která ho momentálně žrala nejvíc.

„Co bude teď? Myslím... To z noci," hlesl a hodil po Sebastianovi spěšný pohled. Ten mu nevěnoval ani jediný náznak pozornosti.

„Vůbec nic. Byla to chyba. Přešlap," odvětil muž lhostejně. Jamie zamrkal a na prázdno otevřel pusu a zase ji zavřel.

'Takže chyba... Na ničem nesejde...' pomyslel si hořce.

„Kurva dávej bacha! Co jsem ti o tom říkal?" křikl náhle na něj Sebastian a trhl mu rukou, ve které svíral nůž. Jamie zmateně vydechl a složil si v hlavě obrázek toho, jak si vráží nůž do ruky.

„Bože ty seš tak otravnej. Ani krájet neumíš, jak si doteď dokázal vařit?" utrhl se na něj Sebastian a vytrhl brunetovi nůž z ruky.

Jamie couvl a opět zamrkal. Nic nechápal. Proč je na něj takový? To nic neznamenalo, že spolu dokázali normálně mluvit? Řekl mu, co cítí a on se druhý den chová takto? Párkrát na prázdno zalapal po dechu a natiskl si ruce k hrudi.

„Projdu se... Budu... budu hned zpátky," zašeptal roztřeseně a vylítl do chodby. Bylo mu fuk, že ven chodil jen s Jurou.

Překousl by, kdyby ho muž normálně požádal o čas nebo mu v klidu sdělil, že to necítí stejně. Tohle ovšem bolelo a ne málo.

Vyběhl ven a spěšně zkontroloval ruku, na které se třpytila táhlá řezná rána, jak Sebastian prudce trhl nožem.

Štípalo to, zvlášť když do bylo přes celou dlaň. Nedbal na to a spěšně se rozešel po cestě k louce, kde byl s Jurou.