S pouty jako andílek

30 KP.

Juro nejistě přešlapoval na místě a přemýšlel. Vše šlo z dost nehezkého kopce a on odhadoval, že bude jen otázkou času, než na něj přijdou.

Co si ale nalhával, mohl si za to. Kdyby byl opatrnější a nevykecával se s Nikem takovou dobu, nemusel by se teď obávat, že se všechno pokazí.

Nepomáhal ani Sebastian, který se objevil ve zprávách s mrtvých chlapcem v náručí. Svému příteli zavolal, že má průser, ale muž mu na to jen odsekl, že teď nemá čas.

„Co se zase tam u nich děje? Nemůže být ani pět minut klid," zavrčel netrpělivě a přešel z jednoho rohu místnosti do druhého. Nepochyboval o tom, že se postupem času policie najde spojitost mezi vrahem ze hřbitova a jeho přítelem s uneseným Jamiem v domě.

Netrpělivě zapnul zprávy a zadíval se na záznam ze staré kamery, který zachytil muže v černém s tělem v rukách.

„Dle policie se jedná o ztraceného chlapce Alexe Coulsona, který jako jediný přežil krutou nehodu. Policie odhaduje, že tento muž bude daleko nebezpečnější, než se může jevit. Prosí proto o okamžité kontaktování, pokud uvidíte cokoliv podezřelého."

Juro zajel do blonďaté hřívy a zaklel. Stačilo, že se objevila jeho skica před dvěma dny s tím, že je podezřelý z únosu mladého Jamieho Arta.

Drapl do rukou mobil a vyrazil k velmi známému domečku, kde předával dopis. Na zahradě tentokrát nikdo nebyl, což mu dodávalo jistou výhodu se vplížit skrz strom do horního pokoje, kde si na posteli četl mladý muž s podpůrným přístrojem na noze.

Sám Juro ani pořádně nevěděl co dělá, ale tušil, že je čas to prozradit.

Nik ani nedokázal slovně vylíčit, jak se zděsil, když mu do otevřeného okna přilítl muž.

„Neřvi!" křikl spěšně Juro a automaticky natiskl muži na tvář ruku.

„Neřvi. Nejsem tady, abych ti ublížil," hlesl a ruku pomalu spustil.

„A proč tady si?" zeptal se Nik zaraženě. Nečekal, že ho ještě někdy uvidí. „Neseš další dopis?" dodal s nadějí v hlase, že mu bratr zase něco posílá.

„Ne. Dnes ne. Musím ti ale něco říct a líbit se ti to nebude," začal Juro s povzdechem.

Nik zaklapl knihu a položil ji na stůl, aby Juro pochopil, že má všechnu jeho pozornost.

Juro se zhluboka nadechl a projel rukou vlasy.

„Takže za prvé mě pěkně štveš. Tak velký nos nemám, takže s tou skicou se di vycpat. Věc druhá. Víš, co je Spolek nájemných vrahů?" zeptal se s vážným pohledem. Nik vyvalil oči a zasmál se.

„To mi chceš říct, že něco takového existuje? Co za idiota to takhle pojmenuje?" zeptal se pobaveně, přestože Juru nerozesmál.

„Nedělám si srandu. Ať to má název, jaký chce existuje to. Lidé jsem ochotni zabíjet pro peníze, ale i lepší smrt. Jamie byl jednou z obětí a můj přítel ho ušetřil. Žije a díky vyšetřování to začíná být nebezpečnější. Chci, aby si nahlásil, že jsem ti řekl, že je mrtvý. Pro všechny to bude bezpečnější konec," pronesl vážně.

Nik se zvedl a zamračil se.

„To nikdy neudělám! Můj bratříček si nezaslouží cokoliv, co si řekl. Chci ho zpátky a nějakej tvůj pitomej spolek je mi ukradenej!" vyjel naštvaně. Juro si povzdechl a zvedl se taky.

„Si pitomej , když raději necháš Jamieho skutečně umřít, než aby si věděl, že žije," hlesl s kapitulací v hlase a vyšel k oknu.

„Tohle není varovaní. Jen jsem ti řekl pravdu. Dřív nebo později se přijde na to, že není mrtvý a následky budou mnohem horší než pár lidí ve vězení," dodal ještě, než vyskočil ven.

Nemělo cenu zkoušel smlouvat. Sebastian na sebe uvalil kletbu zabijáků a on ho už dál nedokáže chránit.