S pouty jako andílek

43 KP.

Jak čas pomalu běžel byl Sebastian schopný se normálně postavit na nohy. Nebylo to nic světoborného, jelikož od jejich svěřovacího, skoro hovoru, uplynulo jen pár dní. Juro se stavil ještě celkem dvakrát, přičemž prohlédl všechna Sebastianova zranění a s laskavým úsměvem seslal, že je schopný pohybu v omezeném čase.

Pro zelenovlasého muže bylo téměř nemyslitelné se celé dny jen povalovat v posteli a nic nedělat. Přesto zůstal s Jamiem. Mohl se přesunout k sobě do ložnice, jenže z nějakého, pro něj neznámého, důvodu se mu nechtělo opouštět pokoj, který přivlastnil brunetovi.

Bylo mu dobře, když ho Jamie po nocích hladil ve vlasech a zaháněl ošklivou noční můru z minulosti. Ani brunet nezahálel a využil situace, že se Sebastian nemohl pohybovat po domě a v jednom nestřeženém okamžiku vklouzl do mužovi ložnice a položil na psací stůl přečtený deník.

„Co by sis dal Sebe? Nenapadá mě nic, co k večeři," zabručel zamyšleně Jamie, když projížděl kuchařky a hledal něco dobrého k jídlu. Stalo se to jejich nepsaným pravidlem.

Jamie projel kuchařky od Jury a vybral jídlo, popřípadě došel za Sebastianem a se zvědavým pohledem se optal, co by rád. Na to mu vždy přistála odpověď, že je to jedno, hlavně když to bude poživatelné a nasytí to.

„Udělej, na co máš chuť... Mě je to jedno," odvětil Sebastian a lenivě otočil stránku novin.

Jamie chvíli ještě probíral jídla na papíře, než se zvedl a vyrazil do kuchyně vařit. Muž nějakou dobu ještě listoval, než se zvedl a zamířil namáhavě do své ložnice.

Dlouho tam nebyl a potřeboval si zjistil, zda má aspoň trochu nabitý notebook. Zarazil se ovšem u pracovního stolu, kde ležel jeho druhý deník. Zamračil se a vzal ho váhavě do rukou. Neviděl ho už několik měsíců a nevzpomínal si, že by ho dával na stůl. Ve chvíli, kdy si vzpomněl na hromadu nesmyslných knih, které hodil Jamiemu na nohy, aby se nenudil, se mu srdce v hrudi zastavilo.

Jinak si to nedokázal vysvětlit. Jednoduše ho hodil brunetovi přímo do rukou. Malátně přešlápl a usadil se na postel.

'Četl v něm? Ví to? Neví to? Co když to zjistil? Nesmí to vědět! Určitě to ví. Choval se jinak. Proč by to nečetl, když mu to přistálo v klíně?'

Myšlenky mu lítali hlavou, jenže nic nebyla podložená pravda. Pouze domýšlel a zoufal si. Pokud ví o Isaacovi, jak se na něj asi dívá? Odhadoval, že buď v něm viděl krvelačného vraha nebo chudáka, co si nezaslouží ani milovat.

„Sebe? Jdeš na jídlo?" ozval se brunet ze spodního patra zvědavě. Muž nechal deník na posteli a vratkým krokem zamířil dolů. „Je ti dobře? Si hrozně bílý..." strachoval se ustaraně Jamie, když spatřil mužovu bledou tvář.

„Víš to," pronesl Sebastian tupě a zadíval se do dvou překvapených smaragdů. „Četl si ten deník a víš to," dodal a zaznamenal, že brunet pobledl též.

'Je to jasné... Ví to všechno...' pomyslel si, než si znaveně protřel oči.

„Sebastian já... Nechtěl jsem ti lézt do soukromí já-"

„Mlč, Jamie. Nic mi neříkej," zasekl bruneta Sebastian monotónně a odešel do obýváku. Na tohle nebyl připravený. To nemohl zůstat v té poklidné mlze nevidomé, že o ničem neví?    

Několik minut seděl v obýváku zcela sám, než zaslechl tiché kroky. Neodvažoval se pohnout, jen poslouchal, zda na něj brunet nechystá stejnou boudu jako jeho milovaný. Jamie se ovšem jen váhavě posadil a posunul se blíž k němu.

„Sebe já... Nechtěl jsem ti ublížit. Prosím vyslechni si mě," požádal zoufale Jamie, když po něm Sebastian střelil pohled.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Můžu si za to sám," zabručel nelibě muž a složil obličej do dlaní.

„Ne tak to vůbec není! Neměl jsem na to právo, jenže já tolik chtěl vědět, kdo jsi... Nic si mi neřekl a já se bál, co uděláš za deset minut. Si nepředvídatelný a já jen chtěl vědět, co tě k tomu vedlo. Vůbec si se mnou nemluvil a když už, tak si jen odsekával vzteklé fráze. Neměl jsem na to právo, ale neodolal jsem," špitl Jamie a položil váhavě ruce na Sebastianovu paži.

Muž se ohlédl a s povzdechem podlehl smutným korálkům, které na něj vrhali všechnu naléhavost, kterou v sobě našli.

„Nezlobím se Jamie... Jen si nedokážu představit, co si o mě musíš myslet," povzdechl si nakonec s kapitulací a zvedl se, aby došel ke skřínce s alkoholem.

Nebyl to nejchytřejší nápad, jaký kdy měl, ale lepší momentálně neměl. „Dáš si taky?" nabídl, když ukázal flašku vína a tvrdého.

Jamie pozvedl obočí, jestli chce jako vážně míchat tvrdý alkohol s vínem, ale Sebastianovi to očividně bylo jedno. Podal skleničku a nalil dvě poměrně bohatě plná vína. Usadil se vedle Jamieho a podal mu pití.

„Nemyslím si nic zlého," pronesl vážně a víno si vzal. Sebastian po něm hodil nechápavý výraz a lokl si. „Tedy... Nemyslím si nic zlého o tobě. To, co provedl on bylo odporné. Nezasloužil sis to a nemůžeš za to, co se stalo," pověděl upřímně a napil se taky.

Muž se uchechtl a skleničkou zakroužil. Fascinovaně přitom sledoval, jak se víno pravidelně točí.

„Měl jsem reagovat lépe... Já... podlehl jsem minulosti, opět," hlesl s povzdechem a bohatě si lokl.

Jamie odhadoval, že tímhle tempem ho bude ani ne za deset minut lovit pod stolem. Nechtěl si to ani nepředstavit, natož se s tím potácet. Spěšně si povzdechl a řádně si lokl, aby dohnal Sebastianovu poloprázdnou skleničku.

Chvíli se navzájem mlčky doháněli. Jamie nebyl zvyklí na tak rychlý přísun alkoholu v takovém množství, proto mu velmi rychle stouplo do hlavy příjemné teplo.

„Za nic nemůžeš! Stejně by umřel a.... kdyby si ho nezabil později oddělali by vás oba," prohlásil zamyšleně, přestože se mu jazyk motal.

Sebastian na něj pozvedl obočí a uchechtl se, když poznal, že Jamie je už slušně na dračku. Nepili ani půl hodiny, což bylo o to bolavější, že to do sebe hodil tak rychle.

„Juro zase mluvil, co?" povzdechl si, smířený s tím, že jeho blonďatý přítel, co neví nepoví.

„Řekl mi toho hodně! Ale nezlob se na něj... Jen chtěl, abych ti to nedělal těžší..." zabručel Jamie a opile zaklonil hlavu dozadu.

Cítil se úžasně volný. Nebál se cokoliv říct, ani udělat.

Sebastian načal flašku tvrdého a bez ostychu ji nalil do skleničky po víně. Stejně tak nalil i Jamiemu, který se okamžitě napil. Tohle už ovšem nebylo sladké vínečko, ale něco pálivého, co zároveň v krku hřálo.

„Takže takhle mile se chováš jenom protože tohle všechno víš a Juro tě požádal..." zkonstatoval Sebastian s ublíženým hlasem. Jamie zvedl hlavu a nejistě se převážil do strany na Sebastiana.

„To není pravda! Já... Juro mi řekl, že tě mám rád jenom o tom nevím a asi měl pravdu. Si hrozně krásný a když nekoušeš tak si i hodný..." zabrblal málem vylil obsah své skleničky.

Zelenovlasý muž na něj chvíli zaujatě koukal, než odložil obě jejich nádoby na pití a s rozostřeným pohledem položil Jamieho na gauč.

„Takže já jsem krásný jo?" zapředl pobaveně. Jamie se usmál a natáhl ruce Sebastianovi za krk.

„Si... Jen to nevidíš," zašeptal brunet, než pohltil hladově Sebastianovi smysluplné rty.