S pouty jako andílek

62 KP.

9. červenec 

Jamie je kouzelné stvoření. Začínám zjišťovat, že přemýšlí až nezdravě rychle a pokud cítí pevnou půdu pod nohama je schopný být nehorázně zvědavý.

Tentokrát to byli otázky na mou orientaci. Konkrétně na moje zjištění, kdo jsem. Byla to úchvatná příležitost ochutnat, zda zakázané ovoce chutná skutečně tak dobře.

Abych byl upřímný tak ty vole! Bylo to mnohem lepší než jablka z posvátného stromu. Byli to polštářky ze saténu protkané zlatou nití. Chutnaly opojně a mě hned napadlo, že bych se dokázal v těch ústech opíjet do skonání světa.

Jamie se dokonce zapojil, bohužel mi mozek najel rychle, až nezdravě rychle, abych byl upřímný... On byl mým vězněm a já dozorcem co by si neměl pěstovat chutě a touhy.

Upřímně jsem mu ale řekl svůj trapas s Jurem. Tehdy jsem měl chuť umřít, jelikož se ten vůl ke všemu tvářil, že se nic nestalo. On sice pořád tvrdí, že je heterák jak prase, ale pochybuji. Už nesčetně krát se mu dostalo možnosti nabrnkout moc hezkou kočičku a vždycky to nechal u sluníčkového úsměvu a pár lichotek.

Hádám, že je to ten typ, co nikdy nebude hledat partnera nebo někoho jenom pro sexuální uspokojení a příliš se stydí, než aby to přiznal. No, co už. Vůl bude i tak a já ho mám stejně rád.

Když Jamie zdrhnul proletělo mi palicí, že jsem to královsky pojebal. Chtěl jsem ho chvilku nechat, jenže očividně si držel nějakou hladovku, páč trucovitě seděl v pokoji a nevylezl.

Nakonec to skončilo tak, že jsem to byl já, kdo se přitáhl jak smrad s tím, že si pokecáme. Samozřejmě jsem se nasral, ale světe div se tentokrát za to nemohl na první dobrou Jamie.

Dostal jsem vztek na jeho bratříka, jelikož ten považoval sexuální orientaci za nemoc. Nenávidím takovýhle lidi a o to víc mě serou, když si myslí, že to dokážou z člověka dostat skrz násilí.

Jamie mě nasral až když se svěřil se svou zkušeností se spolužákem. Někdo by řekl, že jsem jednal jako kretén, ale já regulérně žárlil.

Vadilo mi, jak o něm mluvil a jak se tvářil. Chtěl jsem, aby takhle mluvil o mě. Urazil jsem se jak malá holka a Jamiemu na féra prsknul, že je teplej a nic se na tom nezmění.

Nasralo mě to. A ne málo, ale zase jsem narážel na ten problém, že jsem ho nemohl mít.

30. červenec 

Jeden by řekl, že když si člověk zašuká bude mít klid, ale ono hovno. Zkusil jsem docházet za jedním moc hezkým frajerem s pevnou prdelí, ale nic z toho nebylo.

Akorát jsem zjistil, že jsem měkkej a pomohl jsem mu dostat se z bordelu. Nebo si to možná moc beru, páč na vyklepání pytle byl akorát, ale kdo by ho tam nechal, když mu vyblije, jak ho doma vyhodili za to, kým je a on teď nemá jinou možnost?

Já měl peněz plnou prdel, tak proč mu nepomoct, když mám na ramenou tolik mrtvých, které mi jsou hříchem? Bohužel naše poslední vášnivé žůžo skončilo tak, že na mě Jamie přišel.

Bylo mi na prd, jelikož to bylo naposledy co jsem ho viděl a zároveň jsem si s ním začal, abych se vyhnul svému brunetovi, kterého mám až nezdravě moc rád. Je to celé špatně, ale co už... Já očividně nikdy neměl talent držet si od věcí odstup.

Chtěl jsem se v klidu najíst a zmizet do pokoje, dřív, než to začne být divný, ale Jamie měl očividně jiný názor, protože se ke mně přicpal a otravoval.

Teda... ono to nebylo tak úplně otravování. Líbila se mi jeho přítomnost a až moc mi docházelo, jak mi chyběl. Jenže on mě skoro ani neposlouchal. Seděl vedle mě a tvářil se jak uražené štěně. Bylo to otravné. Ocenil jsem proto, když jsem mohl zmizet za prací.

Měl jsem se zbavit jednoho blbce, co dělal bordel, jenže ona to byla past. Spolek na mě nachystal prasárnu a já tam měl původně umřít.

Ani nevím, jak jsem se dostal domů, ale vzpomínám si, že se Jamie hrozně bál. Viděl jsem na něm, jak mu slzí oči a celé tělo se chvěje, zatímco mě táhl do koupelny, aby mi ošetřil rány.

Probralo mě, když se mi začal dostávat pod mikinu. Mít víc síly nejspíš si rypnu, že by si měl nechat rošambo na potom, ale děsila mě jeho reakce na moje jizvy. Nesnášel jsem je a když to šlo tak jsem je skrýval, ale on je teď chtěl vidět. Jen tak si řekl, že to bude dobrý nápad.

Vzbudil jsem se až v posteli ošetřený a světe div se naživu. Dýchalo se mi těžko, ale žil jsem, což bylo to hlavní. Jen jsem se nemohl hnout z postele, což byl ten nejhorší trest ze všech.