49 KP.

154 17 35
                                    

Jamie poměrně dlouho seděl a povídal, co se všechno od rána událo a co se dělo, když společně pili. Juro jen poslouchal a vařil, nevměšoval se do vysvětlování žádnými otázkami ani poznámkami. Tušil, že by měl brunet mluvit sám.

Když nastalo ticho netušil, co by měl blonďák říct. Oba poměrně nepříjemně zamíchali karty, které byly rozdané a pracovat s nimi bylo náročné.

„Je dobře, že jsem tě vzal s sebou. Oba si odpočinete a přestanete trpět ponorkou," zhodnotil nakonec rozhodně. Nadával si, že se jim do toho tak moc vměšoval, ale tušil, že kdyby se tak nestalo, byl by jeden nebo druhý už mrtvý.

„Jsem za to rád... Bolelo, když řekl, že to byl jen přešlap. Jako bych nic neznamenal a všechny ty chvilky z předešlé noci byli jen sen," hlesl smutně Jamie a zadíval se do klína. Juro na vteřinu nechal vaření a přešel k muži, aby mu položil ruce na ramena.

„Netrap se tím tak, Jamie. Sebastian se vzpamatuje, až mu samota připomene, jak moc ji nenávidí," ujistil ho blondýnek a vykouzlil rozkošný úsměv. Brunet jen přikývl a dál nad tím nepřemýšlel. Tušil, že kdyby se v tom víc rypal akorát by ho to samotného bolelo.

Po chutném jídle se Jurovi omluvil, že je vyčerpaný a odešel do propůjčeného pokoje. Celé to trvalo několik dní, kdy Jamie tiše obcházel srub a jen se toulal, aby rozvířil myšlenky.

Juro se ho snažil zaměstnat, jenže věděl, že s tímhle nijak nepomůže. Bruneta mrzelo, jak se Sebastian zachoval, jenže napravit to mohl zase jenom Sebastian.

„Jamie musím na pár hodin někam skočit. Vydržíš to tady? V lednici je ještě jídlo z oběda, takže si klidně posluž," hlesl starostlivě Juro, když nakoukl do Jamieho provizorního pokoje. Brunet se usmál a usadil se, aby na svého přítele viděl.

„Neboj. Budu v pohodě a kdybych měl hlad vím kam jít," usmál se mile, aby Juru ukonejšil a zvedl se, kvůli loučení a přání zdravého návratu. Zvykli si, že kamkoliv Juro jel ho Jamie doprovodil k autu a s pevným obětím žádal, aby se vrátil bez škrábanců i větších zranění.

„Buď opatrný," uculil se mile s rukama obtočenýma kolem muže. Blondýnek se jen usmál a nastoupil do auta. Jamie za ním ještě chvíli mával, než odplul zpátky do srubu a s těžkým povzdechem se usadil na gauč.

S Jurou to bylo fajn. Měl rád jeho společnost a láskyplnou náladu, jenže už definitivně věděl, že má oči pro jiného muže. Stále myslel na chatku v lese uprostřed údolí a přál si, aby jednou vstal se Sebastianem vedle sebe. Aby ho muž s nehezkým zabručením stáhl zpátky do peřin a vyžadoval si ranní polibek, obnášející dalších několik minut mazlení. Byla to ovšem všechno jen hloupá představa, která by se akceptovala u malé holky.

Zatřásl podrážděně hlavou a vydal se raději do Jurovi soukromé knihovny, kde se vybíralo čtení mnohem lépe než u Sebastiana. Vybral si čtení a usadil se do pohodlného sedacího pytle.

Ani netušil na jak dlouho se začetl, ale unikl mu zvuk auta, který zaparkoval před srubem. Nevnímal kroky ani osobu, která se pomalu přibližovala nahoru do patra za ním.   

S pouty jako andílekKde žijí příběhy. Začni objevovat