S pouty jako andílek

7 KP.

29. Září

Přísahám, že se za chvíli zblázním! Takové ticho a mojí jedinou útěchou v tomhle zatraceném životě je nadcházející mise, na kterou se mám dneska vypravit.

Jedná se o dvaadvacetiletého muže, kterého nabonzoval švestkám starší brácha, o jeho aktivitách v různých ganzích. Možná trochu idiot, ale podle fotografie byl velmi hezký. Bledá tvář se nádherně postarala o zvýraznění očí a růžových rtů.

Sbalil jsem vše potřebné a vypravil se na tu super akci, kdy jako obvykle budu hodiny čekat. Kupodivu to ovšem netrvalo tak dlouho, jak jsem se obával. To rozkošné kuře přiběhlo téměř okamžitě a dožadovalo se svého zobu, v podobě nemalé částky na ruku.

Počkal jsem jako vždy, až bude sám a stáhl ho sebou do uličky. Nerad se jich zbavuju mezi lidmi. Jelikož často žádají odprošení nebo předání vzkazu a rušná ulice je poměrně nebezpečné místo. Doma jsem ho odtáhl do pracovny a nabil jednu ze svých oblíbených pistolek. Chuďátko, byl tak vyděšený.

„Jen klid... Bude to rychlé ano? Možná to štípne, ale jinak to budeš mít rychle za sebou. Vše bude v pořádku," prohodil jsem klidně a klekl si k němu, odvázal šátek z očí a jemně se usmál. Problém byl, že tohle koťátko bylo ten typ, který se rozbrečel s ochotou udělat cokoliv, jen aby žil. A já idiot prozněnu nedokázal odporovat těm slzám v očích.

Byli tak nádherné. Jemné a lesklé. byli jako otevřená kniha. Leskly se strachem, zoufalstvím a prosbou. Jejich majitel se vůbec nesnažil skrýt emoce. Těžce jsem se nadechl, když mi srdce pokleslo v poraženém gestu. Nikdy jsem nenechával nikoho naživu, vždycky jsem našel způsob, jak jim ukázat pravou tvář smrti.

„Neulehčuješ mi to víš to?" hlesl jsem s povzdechem a opatrně sáhl na uzel, abych mu mohl odvázat i pusu. Jen co se tak stalo, Isaac sebou prudce trhl a natiskl se mi se vší naléhavostí ke rtům. Doslova a do písmene to bylo dravé a naléhavé. Ve svázaných rukách pevně svíral moje tričko a já po dlouhé době kompletně ztratil rozum.

Bylo to tak dlouho, co se ke mně naposledy tiskla lidská náruč... Bylo to tak omamné a krásné, že jsem skoro zapomněl, co se kolem mě děje. Až, když se ten rozkošný člověk odtáhl, jsem se donutil trochu vnímat.

„Já tě žádám nedělej to...Prosím," špitl zastřeně, aniž by se ode mě odtáhl nějak víc, než byli milimetry.

„Dělej si se mnou cokoliv, jen mě prosím nech žít..." hlesl, než mi položil hlavu ke krku. Ovinul jsem kolem něj ruce a přitáhl si to dokonalé teplo blíž.

„Copak bych ti dokázal po tomhle ublížit?" zašeptal jsem ztěžka a přivřel oči, když mi začal obsypávat krk polibky.

Vím, že si jen snaží zachránit kůži, a tak využívá toho co sem mu dovolil, jenže je tak těžké ignorovat obyčejné pudy. Sem taky jenom člověk a tohle je něco co já zažil naposledy před téměř osmi lety.

Jamie si zhluboka povzdechl a schoval opět deník pod polštář. Takže Sebastian už někdy někoho ušetřil. Očividně se mu líbilo, když mu někdo leze od kalhot.

Znechuceně sebou ošil, při představě, že by si měl zachránit krk stejně. Není přece žádná buzna!

Omámeně se zvedl z postele a došel si do kuchyně pro vodu, nevšiml si ovšem cestou tmavé postavy v křesle. Když proto Sebastian ladně zvedl zadek málem vyletěl z kůže.

„Copak? Vyděsil jsem tě?" ušklíbl se pobaveně a odložil do dřezu panáka s dopitým alkoholem.

„Trochu... čekal jsem, že už budeš spát," připustil a sklopil oči k zemi.

„Moc toho nenaspím. Můžeš očekávat, že tu budu mnohem častěji," odvětil s klidem muž a prohrábl si delší podholené vlasy.

„Proč?" zeptal se Jamie, aniž by dal najevo, že o jeho problému s nespavostí ví.

„Do toho ti nic není," odsekl Sebastian a zamířil do své ložnice.

„A co když je? Proč mi o sobě nechceš nic říct?!" nevzdával to brunet odhodlaně, když následoval muže k ložnici. Tušil, že se nic moc nedozví, že se po něm ovšem Sebastian vrhne a naštvaně ho narazí na zeď nečekal.

„Tak poslouchej... My nejsme žádný kámoši! Nemusím se ti z ničím svěřovat! Považuj tohle klidně za druhý strike a už nikdy nezkoušej takovou blbost!" zavrčel a na Jamieho tělo vyvinul ještě větší tlak.

„Seb-astiane...To bolí," zasténal brunet, když mu žebra začala nehezky utlačovat plíce a srdce. Muž jako by si snad uvědomil, co dělá poplašeně ustoupil a spěšně utekl do bezpečí svého pokoje. Už si raději nevšímal Jamieho, který se svezl na zem a trhaně vydýchával bolest.