S pouty jako andílek

26 KP.

Pokoj se ponořil do ticha, když náhle Sebastian zavrčel a na Jamieho se otočil celým svým tělem.

„Víš, čeho jsem si stihl všimnout? A zároveň mě drtí jedna otázka," spustil přísným hlasem a na Jamieho se zamračil. Brunet nejistě polkl a přejel pohledem po obýváku.

„Nejednou si vrčel, že nejsem teplej. Pořád se oháníš tím, jak seš hetero, jenže k Jurovi se tulíš jak rozžhavený kamna. Co tím sleduješ?" zavrčel a sevřel pohovku v ruce. Jamie zazmatkoval a odsunul se na gauči o kousek dál.

„Nic tím nesleduju! Prostě... Prostě jen. Když je někdo milý a hezký... Proč bych se k němu měl chovat hnusně?" zašeptal nejistě a začal hledat pavučiny.

„Ty mi tak strašně lžeš," zašeptal nebezpečně Sebastian a k Jamiemu se přisunul ještě o kousek blíž.

„Sebastiane... co to děláš?" zašeptal vyvaleně brunet a ve spěchu se zamotal do vlastních nohou.

S hlasitou ránou spadl na zem a pokusil se opět zvětšit vzdálenost mezi ním a Sebastianem.

„Jen zjišťuji co, jsem si to vlastně dotáhl do domu," zašeptal s děsivým klidem, který Jamieho nervoval víc, než kdyby kolem sebe vrčel a kopal.

„Vždyť to víš! Víš to... Všechno sis našel," zasténal Jamie a plácl sebou na zem úplně, když ho Sebastian chytil za nohu.

„Mýlíš se. Velmi se mýlíš ty ustrašené jehně. Můj zájem nebyl až tak velký, abych si hledal detaily," hlesl Sebastian a kompletně ho zasedl. Brunet panikařil. Neskutečně panikařil. Co chce Sebastian dělat? Proč na něj sedí?

„Víš... Nebylo by na škodu z tebe udělat něco užitečného," zašeptal a sklonil se mu k hlavě, kde se mírně usmál. Jamiho polila panika na takové úrovni, že by za chvíli zapomněl dýchat. Muž nad ním mu ovšem moc dobře připomněl, že by se nadechnout měl.

„Když budeš hodný, nemuselo by tě to ani bolet," zašeptal potutelně Sebastian.

„Prosím nedělej to... Nechci já..." Jamie zmučeně zaskučel a dovolil prvnímu vzlyku se prodrat na povrch. Stačilo mu, že se bál pohybovat v Sebastianově přítomnosti, nechtěl se ještě bát, kdy ho pošpiní. Sebastian se pobaveně zasmál a opřel si hlavu Jamiemu o krk.

„Ty si takovej zasranej posera," vysmál se pobaveně a chytl ho za boky. Dřív, než stihl brunet protestovat nebo se zeptat co dělá, seděl druhému muži na klíně a tiskl se mu k hrudi.

„Dovol mi aspoň chviličku," zašeptal náhle Sebastian křehce a schoval mu obličej do ramene.

Jamie nic nechápal. Může za to ten alkohol? Mění nálady víc jak těhotná žena, a to není zrovna příjemná záležitost.

Chvíli jen strnule seděl a snažil se uklidnit splašené srdce, když mu došlo, že Sebastian jen nechce být sám. Opil se, aby zahnal své démony a teď po Jamiem žádá útěchu.

Kdo ví, jak dlouho na něm seděl a muž si ho tiskl k sobě, ale nic se nedělo. Sebastian jen tiše oddechoval do jeho hrudi a sem tam ho pohladil po zádech.

Jamie váhavě zvedl ruku a zabořil ji do zelených vlasů. Nebyl si jistý, co přesně dělá, ale pokud Sebastianovi ukáže, že není nepřítel, třeba se otevře, jak naznačoval Juro.

„Vem si času kolik jen potřebuješ," zašeptal váhavě a začal ho hladit.

„Neměl bych pít... Pak jsem k nesnesení a moc mluvím," zahuhlal muž brunetovi do prsou.

„Třeba by ti pomohlo mluvit. Tiché stránky deníku tě těžko vyslechnou," nadhodil Jamie opatrně.

Byla to šance. Mohl ze Sebastiana vyloudit nějakou příhodu, třeba i takovou kterou znal, a posunut se tak blíž k jeho netečnému srdci.

Jenže honila se mu v hlavě otázka.

Chce se dostat k srdci zabijáka s hořkou minulostí?