S pouty jako andílek

63 KP.

Jamie poctivě pročítal každičký zápis, který mu každou stránkou popisoval vše, co si Sebastian během jejich společného žití myslel a co cítil.

Zvláštně ho bolelo, když si uvědomil, že se držel zpátky kvůli jim oběma. Chránil sebe, ale i jeho. Věděl, že by to nebyla růžová procházka rozkvetlým sadem a bál se ji začít.

Vnímal každou větu, kdy si muž nebyl jistý, jak se zachovat a jak nahrazoval svoje nejistoty, strach a chtíč za rypání, zlost až vzteklé stavy nadávání, či ublížení.

Bylo mu líto, když zjistil, jak se Sebastian trápil v jeho nepřítomnosti. Zároveň ho ale těšilo, když zjistil, že jeho podmínky se spaním v posteli dokázali Sebastianovo srdce rozproudit neskutečnou rychlostí. Lichotilo mu, jak o něm muž mluví, přestože do očí to nikdy neslyšel.

Přál si, aby tam byl s ním a všechno mu řekl. Aby ho ujistil, že je Juro v pořádku a pevně ho objal. Chtěl vidět oba kluky se zase pošťuchovat a navzájem se urážet.

Chyběli mu oba dva a ani u jednoho nevěděl, zda je naživu.

Co na tom, že dostal do rukou deník? Kdokoliv mu ho mohl hodit pod nohy a vysmát se zápisům, kde muž rozepisoval jejich postupný vztah.

Na konci se mohl klidně dozvědět, že je Sebastian mrtvý. Že mu jen někdo poslal zprávu s výsměchem.

31. srpna

Začíná to být dost nejisté. Juro je v nebezpečí a já s tím nemůžu nic udělat. Vidím na něj, jak se bojí, ale přesto se usmívá a snaží se být v pohodě, ale v pohodě je to jediné, co není.

Ani Jamie nepomáhá. Vyzvídá, což není moc bezpečné. Nechci ho zbytečně děsit, jelikož je mi jasné že s tím nic nenadělá.

Stejně to ze mě nakonec vytáhl a mě nezbylo nic jiného než ho uklidnit. Co byla ovšem facka pro mé pomalu spící já byla nabídka, která se neodmítá.

Já ji bohužel musel odmítnout, jelikož na sex nebyl připravený. Ať už mi namlouval cokoliv viděl jsem, že se ty jeho kukadla bojí. Kdybych věděl, co přijde o den později povalil bych ho na postel a už nikdy nepustil.

2. září.

Je tu peklo na zemi. Všechno se sesypalo a oni poslali zabijáka. Úkol zněl jednoduše. Nenechat nikoho naživu. Nejspíš se ovšem báli, jelikož neváhali s čekáním. Když mi oznámil, že je Juro mrtvý něco se ve mě nalomilo. Můj bratr. Byl jako můj brácha a oni si dovolili tohle.

Vyrušil nás u snídaně. Tak akorát včas jsem si všiml odlesku z kukátka, protože o vteřinu později letěla střela. Jamie se hrozně vyděsil, takže bylo na mě, abych ho chránil.

V hlavě jsem napočítal do tří a děkoval všem svatým, že jsou Neko s Maxem v lesích. Ráno jsem je pustil, aby se proběhli a kdybych tak neučinil jistě by byli mrtvý první.

Schoval jsem Jamieho v kuchyni a sám jsem se šel vydat jako návnada, abych toho debila nezavedl ke své lásce. Provokoval a snažil se mě unavit, jelikož z něj vypadlo, že o mě Spolek nechce přijít.

I kdybych tady měl umřít, tak mě zpátky nedostanou. Přišel bych o Jamieho a o Juru jsem už nejspíš přišel, jak by mě asi chtěli donutit, abych nepozabíjel každého jednoho z nich?

Když chlapec pochopil, že mu Jamieho nedám začal vyjednávat. Ruply mi kvůli Jurovi nervy, takže jsem se na něj vrhl jak smyslu zbavený. Nakonec jsem udělal tu chybu, že jsem nepřemýšlel. Nechal jsem sebou praštit o zem.

Debil začal lákat Jamieho ven a problém byl takový, že můj brunet raději vylezl, než aby riskoval, že mi rozšmelcuje palici. Zahřálo mě to na srdci, ale zároveň se mi chtělo brečet. Zabije ho! Přijdu o něj a nic s tím neudělám! Zase pohořím, zase to bude bolest a tentokrát se nebudu mít na co vymluvit, protože jsem ho neochránil! Bál jsem se každé sekundy, kdy mi zabije Jamieho před očima, ale on plánoval větší zrůdnost.

Vrazil mému brunetovi do ruky pistoli a zamířil na mě s tím, že si má vybrat. Buď mě zastřelí a bude volný nebo zemře taky. Očividně jim o mě zas tak nešlo.

Díval jsem se na hlaveň pistole a přemýšlel, zda to takhle má vážně skončit. Nakonec stejně umřu rukou svého milovaného, protože on se smrti bojí. Nikdy jsem ho nesoudil za to, že se bojí zemřít. Jsou lidé, kteří z toho mají přímo panickou hrůzu a udělají cokoliv, aby se smrti vyhnuly.

Nemohl jsem se na Jamieho zlobit, protože při pohledu do jeho očí jsem neviděl žádnou zlobu. Nebyla tam ani špetka nenávisti nebo pohrdání. Ujistil jsem ho, že je o v pořádku. Nechtěl jsem, aby se trápil. Slzičky mu kalili tu jeho překrásnou zeleň a já jen s posmutnělým povzdechem přijmul větu, že ho to mrzí. Mě taky... hrozně moc, protože jsem ho neochránil. Dovolil jsem, aby se to stalo.

Nakonec jsem se ani nedokázal podívat, jak můj kat tiskne spoušť. Byl jsem slabý. Věděl jsem, že kdybych se díval neudržím slzy. A pak se ta rána ozvala.

Trhl jsem sebou, připravený na bolest a náruč smrti, ale ono nic. Nic mě nebolelo, nic nekrvácelo. Stále jsem tam stál a do reality mě vrátila až dutá rána dvou těl. Polil mě mnohem větší strach než do teď. Všechny nervy se srolovaly a svaly stáhly. Tepalo mi v uších, když jsem otevřel oči a viděl svého Jamieho na zemi v krvi.

Zpanikařil jsem. Neskutečně moc jsem zpanikařil, protože on umíral. Ten za ním byl kaput, ale můj milovaný umíral taky. Bylo to špatně, protože on neměl umřít. Nedocházelo mi, co se přesně děje a co Jamieho vedlo k tomu, že se obětoval. Neomlouval se, protože by mě chtěl zbavit života, ale uvědomoval si, že mě nechá samotného.

Panicky jsem se snažil zastavit krvácení a vůbec mi nedocházelo, co mám dělat. Já totiž nevěděl, co mám dělat. On umíral a já s tím nic nedokázal udělat. K tomu všemu mi to Jamie neulehčoval. Nechtěl, abych odcházel. Smířil se s tím, že zemře, ale já si to nechtěl připustit. Chtěl jsem ho ukonejšit, že bude všechno v pořádku, ale přerušil mě. Přerušil mě s tím, že nechce umřít.

Bolelo to. Bolelo to z toho důvodu, že on na smrt přece jene nebyl připravený. Mýlil jsem se a on umřít nechtěl. Umíral kvůli mně, a to bolelo snad ještě víc, než kdyby mě zabil.

Nakonec jsem neudržel slzy a brečel jak malá holka. Držel jsem ho za ruce a se slzami prosil, aby zůstal se mnou. Neslyšel mě. Neslyšel mě a já už se s ním loučil, než mi hlavou proletěla Jurova slova.

„Máš v srdci plamen. Když mu nedovolíš vzplát ničeho nedocílíš." To, čemu můj bratr říkal plamen v momentální chvíli hořel a pálil.

Trucovitě jsem se nadechl a setřel si slzy z tváře. Zabalil jsem Jamieho ránu do několika látek a obvazů a co nejrychleji se s ním dopravil do nemocnice. Třásl jsem se celou cestu, ale musel jsem svého milovaného dostat někam, kde mu pomůžou.

Převzali si ho, ale umřel jim. Na chvilku jim zemřel a se mnou to skoro seklo. Nemohl jsem tam zůstat. Volali na policajty tím jsem si byl jistý a zároveň jsem se potřeboval přesvědčit, že je Juro vážně mrtvý.

Nechtěl jsem tomu věřit. On se nikdy nevzdával a něco jako smrt by mu nezabránilo se usmívat. Jamie byl pro teď v bezpečných rukách. Musel jsem se postarat i o svého bratra.