S pouty jako andílek

61 KP.

30. červen 

Moc si ze včerejška nepamatuju. Muselo mi totálně přepnout, jelikož se mi zamotala hlava a jediné co jsem dokázal vnímat byla osoba, která se za mnou plížila.

Věřil jsem, že mě zabije. Cítil jsem, jak se ke mně sune s nožem v ruce a co nejopatrněji se snaží mi vrazit kudlu do zad. Když jsem se probral ze svého transu musel jsem pryč.

Co nejrychleji na čerstvý vzduch vydýchat to zvláštní mentální zhroucení. Roztřesenýma rukama jsem si zapálil a nějakou dobu tam posečkal, s potlačujícími vzlyky do pozadí.

Když jsem si ovšem uvědomil, že jsem nechal ležet chudáka Jamieho na zemi hned po tom, co jsem mu opět ublížil vletěl jsem do baráku jako voda. Nehnul se ani o milimetr. Ležel tam jak zdechlina a byl nepřirozeně bledý.

Tlačili se mi slzy opět do očí, když jsem ho bral do náruče a omlouval se, za své chování. Byl malátný jako panenka. Na jeho přání jsem ho odnesl do pokoje a pokusil se z něj svléknout mokré oblečení. Tentokrát jsem dokonce nepokoušel štěstí a mazaní odbil co nejrychleji, aby si mohl lehnout.

Když jsem měl jistotu, že je v pohodě a spí připlazil jsem se k telefonu volat Jurovi. Vyslechl mě a kupodivu si nechal velmi geniální rady o mých démonech a temné minulosti. Připouštím, že jsem mu moc možností prskat nedal.

Jen co mi bylo poručeno ho hlídat položil jsem telefon a usadil se u Jamieho postele, abych hlídal. Vytuhl jsem tam. Usnul jsem s palicí vedle Jamieho, ale aspoň jsem se ráno vzbudil včas.

7. červenec

Jeden by řek, že týden není zas tak dlouhá doba na posrání. Leda hovno! Všechno se dokázalo pojebat v jeden jediný večer! Defacto to začalo tím, že Jamie chtěl dát vědět bratrovi.

Po předání dopisu jsem zašel na skleničku a co se nestane že? Vyděsím Jamieho a vysloužím si kouzelný polibek nožem. Nemám mu to za zlé. Plazil jsem se po něm jak úchylák. Co na to říct... opilý se moc nehlídám... a čas už vůbec nehlídám. Přesto jsem se musel druhý den zachovat jako čurák. Nešlo jinak. Nechtěl jsem riskovat, že pochopí, že mu nedokážu smrtelně ublížit nebo rovnou zabít. Mě by potom od té smrti nedělil ani vlásek.

Viděl jsem cestou Juru a jen na něj kývl, aby za ním šel. Moje chování idiota si žádá Jura, který se postará, aby Jamie netrpěl ještě víc než doteď. Skočil jsem si ven zakouřit a potom do koupelny zkontrolovat co se posralo. Měl jsem poměrně fešně schovanou tvář pod polštářkem. Štípalo to, takže nebylo zas tak těžké určit, že Juro šil a celé to zalil tou zkurvenou pálivou dezinfekcí.

Chtěl jsem mu jít do pokoje znovu pokovat, jenže potom co jsem viděl mě objala jenom žárlivost. Jamie se k němu tiskl jako malé dítě spokojeně chrupkal.

Tolikrát jsem si představoval, že bych to třeba mohl být já... Naštvalo mě to, jelikož já pro něj stále byl smrtící zrůdnost. Nejhorší bylo, když Juro začal házet ty svoje velmi úchvatná moudra. Jedna zasraná hádanka je mi uplně k hovnu! Nerozluštil jsem ani začátek, na co mi bude, když budu znát další luštění?

No a pak přišla ta práce... Celý týden jsem dostal práci v terénu, jelikož se zjevil nový cíl a já měl týden na vystopování a jeho eliminaci. Byla to příšerná práce. Jednalo se totiž o dítě.

Maličkého chlapce, který slyšel, co neměl. Nechtěl jsem mu ublížit, jenže jsem při svém průzkumu zjistil, že stejně umíral. Nenapadlo mě, že v naší době ještě existuje problém s Krysí žloutenkou, ale očividně je někdo hovado a lije kanalizační splašky kam ho jen napadne.

Když jsem ho našel zrovna zvracel. Slzely mu oči a prosil své mrtvé rodiče, aby mu odpustili. Bylo mi z něj těžko, ale očividně měl bolesti. Trpěl a já mu mohl ulevit. Bylo to buď já nebo oni a já je moc dobře znal. Bylo by to živoucí peklo, kdybych jim dovolil toho chlapce "zabít."

Bohužel Jamie je Jamie a svůj zvědavý nosík musel strkat všude. Musel jsem práci dodělat, jelikož pak bych už neudělal nic a klučík by akorát trpěl. Na svého bruneta jsem myslel celý týden a návrat domů jsem si rozhodně nepředstavoval tak, že mi vyčte chlapcovu smrt a nepřímo mě nazve nehumánním monstrem. Smutná to facka pro moje srdéčko, ale povedlo se mi ho uklidnit.

Chtěl jsem v poklidu splnit poslední slib, který jsem chlapci dal a pochovat ho u rodičů a sestry, jenže Jamie se vyptával. Neměl jsem na to náladu, jelikož jsem před necelýma deseti minutama uhasil život sotva dvanácti letému klukovi život. Když jsem se vrátil unavený a psychicky vyšťavený to poslední co jsem chtěl byl Jamie a jeho zvědavé otázky na mou minulost. Kamarád zvaný alkohol to sice jistil, ale i tak jsem byl zralý se sebrat a lehnout si do podobného hrobu.

Byl jsem ovšem odhodlaný mu to vrátit, takže jsem se zeptal na jeho dlouho potlačovanou sexualitu. Ani jsem se nemusel ptát. Ze složek jsem věděl, že je gay, ale chtěl jsem, aby se přiznal, jelikož se pořád oháněl s argumentem, že není teplej. Začínal jsem být docela nalitej, takže jsem ho začal zlobit. Dost ošklivě připouštím.

Nabízel jsem, že bych si s ním užil a nějak využil jeho přítomnost v domě, jenže po tom, co jsem viděl jeho vyděšené oči jsem nemohl pokračovat v blbém divadélku a jen jsem si ho posadil na klín, abych se pomazlil.

Tolik mi chybělo lidské teplo, že každý dotek s ním hřál jako letní sluníčko. Chtěl jsem vědět, že mi neublíží. Chtěl jsem mít jistotu, že když mu řeknu, co mě trápí, tak to nevyužije proti mně. A ten večer se to tak i zdálo.

Na druhý den jsem se rozhodl na pevno zjistit, zda se mu dá věřit. Zda mu můžu svěřit veškerou svou důvěru s prosbou, aby ji střežil jako oko v hlavě.

Jenže ono smůla... Juro si otevřel hubu na špacír a začal mlít. Jamie věděl všechno a já se cítil tak nějak... nahý. Jako by ze mě někdo serval oblečení na tržnici s bílým masem. Vztekl jsem se, jelikož mě to nehorázně vytáčelo. Vím, že mi chce Juro jenom pomoc, ale to, co je mé bych měl vykládat jen já.

Chtěl jsem, aby byl klid a já se mohl zbavit vzteku, jenže Jamie se pro tuhle chvilku rozhodl být velký statečný kluk a pokračoval v monologu a vyprávění toho, co se se mnou děje. Nejhorší bylo, že měl pravdu.

Chtěl jsem kolem sebe kopat a namluvit mu, že všechno nenávidím, jenže to nebyla pravda. Já se chtěl radovat z nového dne. Chtěl jsem milovat a být milován, stejně jako bych nikdy nedokázal nenávidět toho blonďatého vola.

Když jsem vyplavil všechen vztek na nejbližší strom vrátil jsem se za Jamiem. Seděl na gauči a opět mu nebylo dobře. Měl bych si vystavit plaketu s poznámkami, jak moc Jamiemu přivozuju zranění. Nejspíš bych dosahoval neskonalých hodnost.

Naštěstí jsme si aspoň teď dokázali povídat v klidu. Nakonec jsem se i rozpovídal a musím říct... Bylo fajn neztěžovat si jenom prázdným stránkám deníku...