S pouty jako andílek

18 KP.

Jamie vyvalil vyděšeně oči, když ho rána poslala málem na zem. Jediné, co mu zabránilo políbit zem, byl naštvaný Sebastian, který ho téměř okamžitě popadl za límec trička.

„Kdo si myslíš že seš?! Zapomněl si snad kdo seš? Ty máš být mrtvý a jenom díky mně ještě žiješ!" vřískl na něj nasupeně a pustil límec, čímž pustil Jamieho k zemi.

„Měl bych tě zabít, jenže pořád máš ještě jeden strike," pokračoval a vůbec si nevšímal, jak se brunetovi tlačí slzy o očí.

„A-ale... Vyděsil si mě, ty... Ohrabával si mě, nemohl jsem si to nechat líbit! Nechtěl jsem ti ublížit, jenom...Jsem chtěl, aby si přestal," zakňoural Jamie vyděšeně.

„Tobě ale může být uplně u prdele co s tebou udělám! I kdybych tě každý ráno ohnul o linku ty máš jen poslušně sedět!" prskl Sebastian a k muži na zemi se přiblížil.

„Nechtěj abych tě trestal jako správného vězně," zašeptal nebezpečně, když se zelené oči rozšířili děsem.

Jamie se posunul ustrašeně dozadu a ruku si na pálící tvář natiskl ještě o něco víc. Už teď se bál cokoliv udělat v Sebastianově přítomnosti, rozhodně nechtěl, aby se muž choval ještě hůř!

„Nemysli si, že jsme přátelé! Pouze si moje přítěž, kterou jsem se rozhodl nezabít!" zavrčel, než nechal bruneta na pospas slzám.

Jamie se po pěti minutách tichých vzlyků zvedl a co nejopatrněji zmizel ve svém pokoji, kde se s bolavým vzdychem složil na zem. Hrozně těžce se mu dýchalo a navracející vzlyky tomu taktéž nepomáhali.

Co komu udělal, že zaslouží takovýto trest? Vážně je tak trestné mít strach? Není náhodou strach to, co nás činí lidskými? Drží to naše hranice, tak proč on byl za ty své potrestán?

Zničeně popotáhl a vylekaně sebou ucukl, když mu do vlasů zajela ruka. Ať ho nechá! Vždyť... Vždyť ho už potrestal!

„No tak... Jen klid," zašeptal Juro konejšivě a ruku pomalu stáhl. Jamie vzlykl a setřel opatrně slzy z bolavé tváře.

„Neplač," zašeptal a pomohl mu na nohy, aby se brunet mohl posadit na postel.

„Slyšel si to?" zeptal se Jamie tiše, po několika vteřinách ničivého ticha.

„Jistěže slyšel... Ječel jak utržená siréna," povzdechl si blonďák unaveně a něžně odhrnul několik neposedných hnědých pramenů.

„Uklidní se uvidíš... Teď tu chvíli nebude, takže budeš mít klid," Jamie zamrkal a lehce přikývl. Na nic víc se nezmohl. Bude mít klid... Bude tu sám...

„Víš... Potřeboval bych, aby si sundal tričko. Pochybuji, že teď chceš, aby se o tebe Sebastian postaral," hlesl Juro s mastí v ruce.

Jamie spěšně přikývl a namáhavě ze sebe sundal tričko, odmítaje Jurovu pomoc.

Necítil se příjemně, když opět před někým seděl bez trička, ale zavřel nad tím oči. U mužů je normální nemít tričko! A Juro ho už viděl. Musel. Jinak by nebyl schopný určit co přesně má s hrudníkem. Když pocítil ledovou mast ucukl. Juro ho utišil konejšivým „ššš," a započal opatrně mazat.

Blonďákovi ruce byli úplně jiné než Sebastianovi. Nešlo o to, že by byli jemnější nebo jejich majitel šetřil na něžnosti. Juro byl velmi opatrný a rukama se sotva dotýkal kůže, rozdíl byl, že blonďák za ním se soustředil pouze na utlumení bolesti. Nesnažil se jako Sebastian z Jamieho vyloudit vzdych.

Když Juro skončil drobátko se usmál na dva zavírající smaragdy. Jamie mu malátně úsměv oplatil, než se schoulil na pevnou hruď a se zívnutím usnul. 

Juro několik vteřin překvapeně zíral, než zabalil spícího bruneta do peřiny a objal ho pevnými pažemi.

„Nemusíš žárlit víš to, že ano?" hlesl směrem ke dveřím, kde postával Sebastian s nepříjemným pohledem.

„Se mnou se odtáhl... Zděšen jen tím, kdo jsem!" prskl nelibě, když Jamie spokojeně vydechl a objal muže kolem pasu.

Juro nevinně zamrkal a opřel se o postel za sebou, počítajíc s tím, že bude hodnou chvíli sloužit jako polštář.

„Byla chyba si myslet, že to bude jiné. Byla to chyba a já jsem rád, že jsem si ji uvědomil dřív, než stačila vzrůst," zašeptal nebezpečně a prudce se otočil, s úmyslem odejít.

„Upínáš se na minulost Sebe... Nic se tím nevyřeší věř mi prosím," ozval se blonďáček naléhavě, přesto velmi tiše, aby nevzbudil spícího Jamieho.

„Neupínám se na nic!" zavrčel Sebastian, který začínal mít plné zuby všech mouder a nejasností, které se kolem něj vznášely jako temný mrak.

„Ale ano upíráš... Máš dojem, že Jamie je Isaac, ale tak tomu není... Nechtěl tě zabít. Nenechal tě vykrvácet, ale zavolal mě. Volal mi, abych přijel. Žádal mě, abych ti pomohl," zelenovlasý muž si znechuceně odfrkl a bez odpovědi zmizel.

Juro chvíli ještě přemýšlel, zda nemá svého přítele něčím plesknout nebo s povzdechem čekat, zda se nesrovná. Nakonec k sobě jen Jamieho trochu víc přitiskl a nechal spát.

K večeru doktor pocítil, že sebou brunet mele a pomalu nabývá vědomí. Jen co rozlepil své smaragdy polil ho šok, ze zjištění, na kom to vlastně spí.

„Bože já... Omlouvám se, nechtěl jsem, netušil jsem," začal ze sebe vylekaně tahat.

Juro se zářivě usmál a pocuchal, už tak dost rozčepýřené, vlasy.

„Nic se nestalo, hlavně že se ti dobře spalo," odpověděl laskavě a pomohl Jamiemu si sednout.

„Jak se cítíš?" zeptal se starostlivě.

„Neskutečně trapně..." zamumlal Jamie. Juro nad tím mávnul rukou.

„Neptal jsem se, jestli se cítíš trapně nebo ne. Chci vědět, jak je na tom hrudník," upřesnil a vylezl z postele.

„Brní... Ale je to asi v pořádku," hlesl brunet a pomalu se vyhrabal za Jurem. Blondýn se mezitím pozval do kuchyně, kde probíral Sebastianovi zásoby.

„Pověz, Jamie... Co by sis dal k jídlu? Mexickou kuchyni? Japonskou? Italskou, nebo něco ze střední Evropy?" začal nabízet zaujatě, když projel očima všechno koření, které měl Sebastian k dispozici.

„Já nevím... Nechám to na tobě," špitl Jamie, který se necítil moc dobře, když se Juro bezstarostně přehrabování v zásobách.

„Tak jo! Udělám Udon, ten by ti mohl chutnat," usmál se blondýn zářivě a pustil se do tvorby nudlí.

Jamie chvíli koukal, jak pracuje, než se nesměle nabídl k pomoci. Juro se opět zářivě usmál a zaúkoloval bruneta několika jednoduchými úkoly.

Nakonec z vaření vylezlo velmi příjemná záležitost. Juro byl přirozeně veselý společník a zařídil odlehčenou atmosféru po celou dobu.

„Takže... Kdy by se měl Sebastian vrátit?" optal se, když spolu myli nádobí.

„Asi za týden," odpověděl zamyšleně doktor.

Jamie překvapeně zamrkal, očekával, že se Sebastian objeví někdy v pozdních hodinách. Nijak si ovšem neztěžoval. Jestliže tu bude sám, bude mít třeba možnost utéct.