S pouty jako andílek

52 KP.

Uběhl týden od Jamieho návratu a Sebastian kupodivu splnil podmínky, které mu brunet zadal. Snažil se s ním mluvit upřímně a každý večer si poctivě Jamieho přivinul do náruče, aby věděl, že je s ním.

Taktéž s ním začal chodit ven. Bruneta to překvapilo, ale okolí chatky bylo nádherné. Díky Sebastianově orientaci ho vzal na skálu, obklopující údolí. Jamie nedokázal popsat, jak nádherný výhled ze shora je.

„Když se podíváš pořádně uvidíš klikatou cestu lesem," pověděl Sebastian jemně a poukázal prstem do údolí. Jamie se zadíval, kam mužův ukazováček směřoval a usmál se, když skutečně viděl onu cestičku.

„Je to nádhera," špitl zcela okouzlen. Sebastian jen s plachým úsměvem sklopil pohled k zemi. Činnost, kterou začal dělat poměrně často. Jamie netušil proč, ale cítil se jako ten zlí, jelikož tak muž vypadal neskutečně zranitelně. Když se ovšem Sebastiana zeptal, co se děje bylo mu odpovězeno, že nic důležitého, jen obavy.

Další věc, kterou si nehorázně užíval bylo společné vaření a dělání zásob na zimu. Často spolu chodily po lese a sbírali bylinky, které sušily. Pekli čaje a dělali džemy a různé druhy medů. Jamie si ovšem nejvíce užíval sušení a nakládání rajčat. Voněla mu směs ve sklenici a musel hodně odolávat, aby neujídal.

Jejich vztah se ovšem v celkovém výsledku zasekl na bodu mrazu. Sebastian připomínal nejistého školáčka, co se nedokáže rozhoupat k akci a Jamie jen čekal, zda se jeho milý přestane chovat tak zvláštně. Obával se pohnout dál, aby to mezi nimi nezazdil úplně. Nakonec mu ovšem nervy došli. Když se jednou k večeru vrátil Sebastian z pochůzky počkal na něj v obývacím pokoji.

„Musíme si promluvit a další odpověď typu: Mám starosti. Neberu," zavrčel, když mu muž věnoval překvapený pohled. Byl zvyklí, že jeho brunet dávno spal, když se vracel do tichého domu.

„Jistě... Jen povídej," odvětil nezaujatě Sebastian s poklidnou tváří. Jamie se zhluboka nadechl a v hlavě napočítal do tří, než se ladně zvedl ze svého sezení a přešel třemi kroky k muži.

„Začínám mít plné zuby tvého ignorování. Víš, co jsme si řekli a ty ke mně nejsi zcela upřímný! To toho chci tolik, když se tě ptám, co tě trápí? Je něco špatně se mnou? Něco se sere v tom tvým byznyse nebo si od Jura chytil tu panickou chvilku nejistoty? Co, Sebastiane? Proč mlčíš a nic mi neřekneš?" vyjel na něj napruženě.

Sebastian na něj klidně shlížel a čekal, až domluví, až pak si povzdechl a k brunetovi přešel.

„Nechtěl jsem tě děsit. Je toho prostě moc. Něco se děje a Juro není nervózní pro nic za nic. Ti nahoře se dali do pohybu a nic je nezastaví. Jakmile spolek dojde k závěru, že je někdo zrádce neznají bratra. Pokud se namočíš s policií si v tom sám. Tak to prostě funguje. Nejsou žádní ušetření, žádný prostor pro kohokoliv, kdo by mohl vše pokazit," vysvětlil tiše Sebastian a pohladil Jamieho po tváři.

Bruneta skutečně taková odpověď neuklidnila. Trochu doufal, že Sebastian podotkne, že mu stále nevěří. Pro takovou situaci měl aspoň argumenty a ujištění, jenže v tomhle se nevyznal.

„Vidíš? Proto jsem ti nechtěl nic říct. Zbytečně se teď budeš stresovat," povzdechl si Sebastian vyčerpaně a vzal Jamie ho ruce. „Pojď si lehnout. Měl jsem dlouhý den a jediné co mi teď přijde po chuti je postel," požádal bruneta tiše a vyrazil s ním do ložnice, kde už na ně čekali oba vlci a hřáli postel.

Jamie moc dobře věděl, že musí na Sebastiana se svými emocemi pomalu. Muž byl poměrně nepopsaný list nedůvěry a on by tuze rád tento papír přepsal na něco příjemnějšího co by dokázalo, že nehodlá svému společníkovi ublížit.