S pouty jako andílek

36 KP.

K večeru Jamie ulehal s pocitem, že se nevyspí. Počítal s tím a stejně se do Sebastianovi péče vrhnul. Chtěl mu ulevit od bolesti a zlých představ, které se mu musí s každým blouzněním prohánět myslí a mučit jeho vyčerpané tělo.

Věděl to, a přesto ho v noci vylekal křik. Vyletěl do sedu a spěšně hmátl po lampičce, aby měl aspoň nějaké světlo.

Sebastian sebou na posteli házel a naříkal různé prosby o odpuštění. Ze zavřených očí se mu přitom valili slzy a máčeli zarudlé tváře.

„Sebastiane... No tak to nic!" vyjekl Jamie a chytl muže za ramena, aby sebou nemohl dál házet. Moc netušil co dělat, jelikož si nebyl jistý tak jako Juro. Rozhodl se proto udělat to samé a přitáhnout si Sebastiana do náruče.

Nakonec to skončilo tak, že k sobě muže natiskl a usnul. A to se stále opakovalo. Pokaždé, když měl Sebastian agresivnější reakci na svou horečku ho Jamie objal a čekal až se uklidní. Přes den mu potom měnil obvazy a každých dvanáct hodin do těla píchal antibiotika.

Skutečně si moc neodpočinul, ale po týdnu únavného starání Sebastian otevřel oči.

Byl příšerně zesláblý, jelikož všechny potřebné živiny a tekutiny mu Juro dodával do těla pomocí kanyly.

Jamie zrovna kuchtil oběd, když muž zamžoural vyčerpaně na strop a rozhlédl se. Pomalu zvedl ruku a prohlédl si hadičku v zápěstí. Své tři rány cítil více než dobře, jelikož dávali hojně najevo, že stále nejsou zahojené.

Rozhodl se nikam nevydávat a jen počkat, až se ukáže Juro. K jeho překvapení se ve dveřích zjevil Jamie s náplní do kanyly. Když se brunet setkal s azurovou modří vyvaleně se zastavil a zamrkal.

„Si vzhůru..." zkonstatoval a mile se usmál. „To je dobře... Juro si už začínal dělat starosti," dodal a se soustředěným výrazem vyměnil náplň.

„Kde je?" zachraptěl Sebastian uboze. Jamie zamrkal a natočil hlavu na stranu.

„Myslíš Jura? Doma... ale zítra by měl přijet na kontrolu," sdělil a obešel postel, aby si mohl sednout na postel.

„Jak dlouho jsem?" zašeptal muž ztěžka.

„Jak dlouho jsi spal? Týden. Podle Jury si měl vážnou otravu, takže si tělo potřebovalo odpočinout. Už je to ale v pořádku. Teploty máš už jen chvílemi," oznámil brunet a jemně položil dlaň Sebastianovi na čelo.

Muž zasténal a přivřel oči. Dlaň tak krásně chladila. Jamie se pousmál a nechal ji volně sjet po ostré tváři až ke krku. Sebastian se musel hodně držet, aby nezasténal, při tak laskavém gestu.

„Odpočívej. Stále nejsi v pořádku a musíš nabrat sílu," pověděl Jamie tiše a ruku stáhl. Sebastian zaskučel a zavřel unaveně oči.

„Budu tady s tebou," zaslechl ještě laskavě, než upadl znovu do říše snů.

Pravděpodobně se to nikdy nedozví, ale ve svých stavech Jamieho hodně často prosil, aby ho neopouštěl. Žádal ho, aby mu neubližoval a stál při něm. Bruneta to dojímalo, jelikož Sebastian působil neskutečně křehce.

„Budu tady čekat, až se vzbudíš neboj," usmál se jemně a pohodlně se k muži uložil. Zvykl si ho držet v náruči a jeho hřejivá blízkost mu za ten týden vůbec nebyla nepříjemná.     

K večeru Sebastian unaveně otevřel oči. K jeho údivu na něj čekala teplá večeře.

„Jsem rád, že si se vzbudil. Volal jsem Jurovi a ten říkal, že by bylo dobré, kdyby si se najedl něčeho normálního," prohodil Jamie mile a položil menší tác na noční stolek. Sebastian se zamyšleně zamračil a bruneta si prohlédl.

„O co ti de?" zavrčel na něj varovně. Brunet nechápavě zamrkal a sedl si na kousek postele.

„O nic... Jen jsem chtěl, aby si se najedl, podle Jura je dost důležité se po týdnu doplnit živiny normálním způsobem. Naštěstí mě ale varoval, takže jsem ti udělal vývar. Snad ti bude chutnat, pořád se učím," zaševelil Jamie s nevinným úsměvem.

„O tomhle nemluvím ty zabedněnče! Chci vědět, proč ještě dýchám a proč ty si tady," zavrčel a namáhavě se i přes brunetovi protesty posadil.

„Nemohl jsem tě nechat umřít... Připouštím, že doktor asi ze mě nebude, ale žiješ," hlesl Jamie zaraženě a ohlédl se na jídlo, které přinesl. „Vezmeš si? Rád bych věděl, jak ti bude chutnat. Snažil jsem se, i když jsem pořád na začátku," zašeptal prosebně a poukázal na polévku, která poklidně stydla na stole.

Sebastian po něm hodil nedůvěřivý pohled. Nehodlal se dotknout ničeho, co zrovna on uvařil. Jamie na něj koukal a čekal. Nakonec i zapomněl na co vlastně čeká. Sebastian odmítl jeho snahu, aniž by hnul jedinou brvou.

Mlčky se zvedl a odešel s ublíženým výrazem do obýváku, kde se složil na gauč. Netušil, co má už dělat, aby na něj Sebastian přestal koukat jako na podrazáka, co mu vrazí kudlu do zad. Zkroušeně se na gauči stočil do klubíčka a ochotně objal Neko, která za ním přiběhla, aby zjistila, co se děje.

„Proč nám to dělá oběma tak těžké?" zašeptal zmučeně do chundelatého kožíšku. Vlčice sklesle zapískala a drcla do něj čumákem, aby ho povzbudila.

„Já vím... Budu se snažit," zašeptal a zabořil prsty do hutné srsti. „Musím se snažit..." dodal a začal Neko laskat prsty po krku.

Pokaždé, když se podíval na zubožený čumák cítil jakousi bolavou prázdnotu. Teď když věděl, co se stalo nedokázal pochopit, jak to mohl někdo udělat. Jak by byl kdokoliv schopný obětovat, tak překrásná stvoření, pro tak odporný čin.

„Si tak krásná Neko... Proč ti jen ublížili?" zašeptal do ticha a uložil si hlavu na vlčiny záda. Neko zabrumlala a mateřsky se k Jamiemu přitulila.

Nakonec společně usnuli na gauči, aniž by dál řešili Sebastiana, který zamyšleně seděl v pokoji a zíral na dveře pokoje. Doufal, že se Jamie vrátí, jelikož se cítil podivně osamělý. Neměl by, jelikož byl na samotu zvyklý, jenže teď jeho jediným přáním bylo vědět, že není sám.

„K čertu s ním," zavrčel vztekle, když se po hodině čekání neukázal. Chtěl sebou uraženě praštit do peřin a nic nevnímat, jenže ho žaludek nenechal. Teď když byl vzhůru si tělo přálo normální jídlo a polévka jakoby, vábila k ochutnání.

Nechtěl se nechat, jelikož nevěřil, že by mu brunet do té vody nepřidal nic navíc. Na druhou stranu se nutil přemýšlet a myslet, proč by to Jamie vůbec dělal. Neměl by k tomu žádný důvod.

Dotěrný hlad nakonec vyhrál a od se s usazením natáhl pro misku. Počítal s tím, že to už bude studené, takže ho to nepřekvapilo. Co bylo překvapením, bylo zjištění, že to nechutná až tak zle.

Byla hodně slaná, za to Jamiemu body strhl, ale jinak byla skoro bez chyby.