S pouty jako andílek

21 KP.

Juro zaparkoval na konci ulice a došel ke skromnému domečku. Neplánoval se dlouho zdržovat, jenže štěstí mu dnes nepřálo a cestou zpátky ho na zem někdo sundal docela slušný pravý hák.

Bolavě se chytil za tvář a ohlédl se po útočníkovi. Ani ho moc nepřekvapilo, že je to Nik, Jamieho starší bratr.

„Si to ty že jo?! Ten hajzl, co drží Jamieho někde v lese!" křikl na něj vztekle a natáhl se k další raně. Juro se hbitě přetočil a vyskočil na nohy.

„Ale ale... Nějaký vzteklý na to, že si rád, že stojíš," pronesl poklidně a založil ruce v bok. Dal tak jasně najevo, že pro něj není Nik rovnocenný soupeř.

„Jak se opovažuješ?!" křikl mladík nasupeně a vyběhl na Jura sebevědomě s pěstí. Nebyl to útok století a pro blonďáčka to byl spíš úder malého dítěte.

Jako nic se vyhnul a natěsno se prosmýkl kolem Nika, podkopl mu nohy a s přidržením, aby si neublížil, ho položil na zem.

„Nejsem Sebastian," hlesl a rázně poukázal, že bude lepší, když zůstane ležet. Brunet vyděšeně zalapal po dechu a nadechl se, že si zavolá pomoc. Juro se ovšem sklonil a umlčel ho velmi rázným přidržením ruky u pusy.

„Jsem Juro. Jamie mě zmiňuje i v dopise, takže nemá cenu se ti nepředstavit," začal blonďáček a mile se usmál. „Skutečně jste sourozenci. Máte stejný nos Jamie jen o odstín tmavší oči," zazubil se a klekl si vedle ležícího muže.

Přejel pohledem po jeho mladém těle a zastavil se u nohy, která na sobě měla podpůrné přístroje.

„Narodil si se tak, že? Máš zkrácenou kost. Díky tomu ti částečně zakrněli šlachy," zhodnotil a uvolnil stisk na mužově tváři. „Nikdy jsem tvému bratru neublížil a nemám to v plánu. Je to moc milý chlapec," zaševelil s dalším laskavým úsměvem.

Nik z něj byl nervózní. Co je to za chlapa, že je schopný takto normálně mluvit o uneseném člověku, když ví, kde se schovává. Pomalu natáhl ruku a položil ji na mozolovitou dlaň doktora.

„Dobře... Dáj ji pryč, ale jen pokud slíbíš, že nezačneš křičet," varoval ho Juro přísně a ruku stáhl.

„Kde je můj bratr?" zeptal se téměř okamžitě a zapřel se o lokty.

„To ti nemůžu říct... Je to strašně složité a Jamie může být rád, že je ještě naživu," povzdechl si Juro a zlehka uhnul dalšímu bezvýznamnému rozmáchnutí.

„Ty hajzle! Jak můžeš, tak klidně mluvit o mém bratrovi, když ho držíš zavřeného jako zvíře?!" křikl vztekle a bolavě zaskučel, když se ozvala noha. Juro stáhl posmutněle husté obočí a sedl si do tureckého sedu.

„Musím. Kdyby si chápal, taky by si byl takto klidný. Tvůj bratr je naživu a zatím to tak i zůstane. Nemůžu ti říct co se děje, protože by ti to mohlo velmi ublížit. Byla to nehoda a Sebastian volil menší zlo. Není to jeho chyba a nikdy si nepřál tvému bratříčkovi ublížit," odpověděl a stoupl si.

„Přečti si, co ti napsal. Jistě se to dá použít a uleví se ti," hlesl a natáhl ruku, že mu pomůže na nohy.

„Já to nechápu... Na čí si kurva straně?" zavrčel Nik a nabízenou ruku váhavě přijal.

„Přece na straně svého přítele," odpověděl a hravě se zazubil. Nechal mladíka stát na místě a vydal se poklidně pryč.

„Počkej! Já... Řekneš mu, že mě to mrzí? To, co se stalo. Nechtěl jsem na něj být takový, jen... jsem se bál," zavolal za ním spěšně Nik. Juro s lehkým úsměvem přikývl a odešel.

Jen co se ztratila blonďatá hlava za zatáčkou Nik se předklonil, opřel se o nohu a nešťastně vzlykl. Uvědomoval si, že možná právě přežil nějakého magora, který ho mohl jen tak mrknutím oka zabít.

Viděl ho a byl mu zatraceně blízko.

Spěšně odešel pro dopis, a jak jen to bylo možné, vyběhl po schodech do svého pokoje. Tentokrát bylo luštění o mnohem jednoduší a Nik tak mohl po chvíli porozumět dopisu, který mu bratr poslal.

Jednu věc ovšem nechápal. Jestliže ten muž věděl, co se v něm ve skutečnosti píše. Proč ho i tak doručil?

Niki... Jsem v pořádku, strašně se mi stýská, ale mám teď velmi milou společnost.

Je to neskutečně laskavý jedlík, mám dojem, že nosí srdce na dlani. Kdyby si ho potkal, jistě by si pochopil.

Jmenuje se Juro.

Mám tě rád bratříčku.