S pouty jako andílek

17 KP.

Jamie čekal dost dlouho, když se začínal pomalu blížit pozdní večer pocítil hlad. Sebastian slíbil, že se vrátí co nejdřív... Tak proč je už přes pět hodin někde pryč?

S povzdechem zaklapl deník a vydal se do kuchyně něco udělat. Musel z hlavy vypustit co se dočetl! Vskutku nepotřeboval vědět, kde všude se Sebastian s Isaacem oddali vášni.

No... Možná, že byl trochu zvědavý, ale o kuchyňské lince vědět nepotřeboval!

Roztržitě zatřásl hlavou a vyndal ze spíže několik kousků zeleniny, připravil si mísu a započal krájení. Pracoval velmi tiše, sem tam hodil papriku Neko, která jí neskutečně milovala, a přihodil salám Maxovi, který po chvíli nerudného postávání, přestal hrát nedostupného.

Skoro už salát dodělával, když zaslechl auto. Drobet se pousmál a hodil do mísy kousek pepře na dochucení, chtěl vidět, jak se bude Sebastian tvářit, až zjistí, že mají k večeři salát.

„Konečně! Už sem si myslel, že se nedočkám," usmál se tiše, když se jeho věznitel objevil v kuchyni. Neotočil se na Sebastiana. Nepovažoval to za výslovně nutné. Jak ovšem vzápětí zjistil, měl to považovat za důležité. Pravděpodobně by zjistil, že Sebastian není úplně střízlivý.

Že je něco špatně pochopil, až když mu přistály dvě dlaně na bocích a na záda se mu nalepilo pevné tělo. Dech se mu zadrhl, zatímco Sebastian uvolněně pohladil útlé boky.

„Už se nezlob lásko... Si tak krásný, když se usmíváš," zašeptal blízko Jamieho ucha.

„Se-Sebastiane... Pusť mě!" poručil přiškrceně brunet a pokusil se své tělo uvolnit z mileneckého obětí.

„Ale no tak Isaacu... Netrucuj," vzdychl brunetovi do krku a zajel rukama od tričko. Jamie trhaně vzdychl a prudce se otočil s nožem v ruce.

„Já nejsem Isaac!" vřískal, když se chladný kov setkal s mužovou tváří.

Sebastian ztratil rovnováhu a s rukou na tváři narazil do zdi. Jamie všeho nechal, když si všiml, jakou hlubokou ránu muži na tváři udělal.

„Och bože... Omlouvám se já... Ne..." hlesl, když se setkal s azurovou modrou v překvapených očích. Zahodil nůž na zem a spěšně utekl do pokoje, kde se sesunul za dveře.

Co to provedl?! Vždyť... Pořezal ho... Cítil, jak čepel lízla lícní kost... Musí... Musí mu pomoc!

Nechtěl, nechtěl se za ním vracet, ale pocit viny smíchaný se strachem ho donutil rychle otevřít dveře a znovu vyběhnout do kuchyně.

Jen co se ocitl ve dveřích zastavil ho Max, který stál Sebastianovi po boku a nebezpečně na Jamieho vrčel. Muž za ním unaveně oddechoval s rukou na tváři. Z rány už ani tolik krev netekla, přesto bylo Sebastianovo celé tričko od krve.

„Do hajzlu..." hlesl vyděšeně a přiběhl k muži, Max ne Max.

„Sebe. No tak Sebe slyšíš?" zavolal, když mu pokládal opatrně ruce na tváře, tak aby se vyhnuli raně. Nešťastně zasténal, když se muž nijak výrazně nepohnul.

Co to jen provedl? Teď z něho bude vrah!

„No tak Sebe musíš mi říct, kde máš telefon! Jak zavolám Jurovi?!" křikl, aby trochu muže probral.

Sebastian unaveně zamžoural do světla a zalovil v kapse pro telefon, který následovně prstem odemkl. Přestože rána pálila chtělo se mu spát, vždycky se mu chtělo hrozně spát, když se napil a s úbytkem krve to bylo o to jednoduší. 

„Juro! Musíš mi pomoc! Já... Já udělal něco strašného!" křikl, když mu to blondýn zvedl. Blonďáček pomalu pustil rozjedenou buchtu, když v hlase poznal Jamieho, místo svého dlouholetého přítele.

„Co se stalo?" hlesl nejistě, a napjatě očekával co z bruneta vypadne.

„Já... Já Sebastiana pořezal on... Krvácí a... Má rozřezanou tvář, cítil jsem i kost! Umírá Juro on... On umírá, já ho zabil!" křikl hystericky Jamie, zatímco zíral na bledou tvář zelenovlasého muže. Blondýn překvapivě zamrkal a začal balit kufřík.

„Jamie poslouchej! Vezmi nějakou čistou hadru, namoč ji do vody a natiskni na ránu, postarej se, aby byla rána čistá, jsem na cestě." poručil a telefon mu položil. Jamie roztřeseně poslechl a na tvář natiskl mokrý kapesník, který našel na sušáku.

„Promiň mi... Promiň," zašeptal, když Sebastian mírně pootevřel oči. Jamie ty své zavřel a zmučeně si povzdechl. Nechtěl u Sebastiana sedět, chtělo se mu zvracet při pomyšlení co muž málem udělal, ale štítek "vrah" se mu hnusil ještě víc.

Poctivě otíral krev z tváře a tlumil čerstvou, která chvílemi ještě z rány tekla, dokud na dveře naléhavě nezaklepla nějaká osoba. Všeho rychle nechal a pustil Juru dovnitř, dovedl ho do kuchyně a s roztřesenými omluvami na jazyku utekl do pokoje.

Zůstal tam po zbytek podvečera, zatímco Juro pracně dostával malátného Sebastiana do sprchy a ložnice.

„Proč jenom piješ? Nikdy by si takovou blbost neudělal!" zaprskal, když muže položil do měkkých peřin s ošetřeným obličejem a umytým tělem.

„Mohl tě nechat umřít ty blázne," povzdechl si blondýn starostlivě a překryl svého přítele peřinou. Skočil rychle zkontrolovat, jak je Jamiemu a usadil se v ložnici do křesla, odhodlaný čekat na další den.

Ráno se Sebastian probudil s příšernou bolestí hlavy a tepající ranou na tváři. Boha jeho, co se to zase stalo?

„Ach už si vzhůru..." hlesl tiše Juro z křesílka na kterém trávil noc.

„Juro... Vypadáš... Příšerně..." vypustil překvapeně Sebastian, když se posadil. Vskutku nelhal. Blonďaté vlasy, jindy stažené do neúhledného culíčku, nyní volně leželi rozcuchané na ramenou a padali do propadlých očích, které sotva koukaly.

Blondýn se tiše zasmál a protřel si svá oranžová kukadla, než se zívnutím vstal a zasténal za svá zmučena záda.

„Nic to není... Jen jsem měl obavu, aby se ti něco nestalo... Nezdá se to, ale ztratil si dost krve," vysvětlil a pokusil si vlasy stáhnout gumičkou k sobě.

„Běž si na chvíli lehnout... Jestliže si spal v křesle divím se, že vůbec chodíš," nabídl Sebastian s povzdechem a propůjčil blonďáčkovi zahřátou postel. Juro usnul ještě dřív, než se mu hlava dotkla polštáře.

Sebastian nechal blonďáčka spát a sám se vydal do kuchyně, kde na lince ležel nedodělaný salát a zbytky jeho krve, kterou Juro neuklidil. Nechal salát salátem a vydal se do spížky udělat snídani. Hlavou se mu přitom motalo tolik myšlenek, že si ani nevšiml, že už není v místnosti sám. Až když se Jamie starostlivě dotkl poraněné tváře, cukl.

„Promiň mi, já... Nechtěl jsem ti ublížit," vzdychl starostlivě brunet s nejistým pohledem. Celou noc nespal a modlil se ke všem svatým, aby byl Sebastian v pořádku a příliš se na něj nezlobil.

Jak ovšem zjistil, druhá modlitba byla nad síly všeho božstva, jelikož mu v další nepatrné vteřině přilítla ostrá facka.