S pouty jako andílek

42 KP.

Ráno Sebastianovi do očí udeřilo vtíravé slunce, které se svými paprsky prodralo skrz stromy a dalo o sobě vědět. Muž malátně zamrkal a zvedl hlavu, aby si následovně uvědomil, že mu Jamie slouží jako polštář. Zamyšleně se zamračil a uvědomil si, že sen z noci nebyl jen sen a brunet ho skutečně utěšoval z noční můry.

S těžkým zabručením nechal hlavu spadnou zase zpátky na hruď a zavřel oči. Jamie se pod ním lehce zavrtěl a mlasknul, zatímco mu ruka zamířila do zelených vlasů a ze spaní je prohrábla. Sebastian zamrkal a rukou jemně pohladil útlý pas schovaný pod spacím tričkem.

Brunet neklidně vzdychl a natiskl na sebe Sebastiana o něco pevněji. To už ovšem muž pocítil a nehezky to zabolelo.

„Jamie... Jamie! Kurva kluku, povol nebo se poseru," zachrčel nelibě a párkrát poplácal bruneta volnější rukou. Jamie se ublíženě odfoukl a zarazil se. Při uvědomění, co dělá a s kým to dělá se mu zastavila krev v žilách.

„No dobré ráno... Už povolíš?" zavrčel Sebastian nabroušeně. Brunet povolil a ustrašeně se pokusil vzdálit. To mu ovšem muž nedovolil.

„Nechci, aby si utíkal. Jen mi nedrť hrudník," zašeptal Sebastian, který měl jednu ze svých lenivých nálad a odmítal se hnout. Jamie nejistě kývl a zase se uvelebil na své místo, kde se probral.

„Jaké měli tvé vlasy barvu předtím?" zeptal se náhle zvědavě. Sebastian odfoukl znuděně vzduch z nosu a mlaskl.

„Černou," odvětil neutrálně. Jamie potěšeně kývl a začal muže hladit po zádech.

„Sebe já... Proč mi o sobě nechceš nic říct? Chtěl bych o tobě něco vědět," zašeptal po chvíli váhavě. Muž zvedl hlavu a nehezky se zamračil.

„Proč to chceš vědět?" zavrčel nejistě. Jamie uhnul pohledem a zrůžověl.

„Chtěl bych tě poznat. Chtěl bych vědět, kdo má tak pestrou osobnost. Prostě chci vědět kdo si ty," odpověděl a zadíval se do azurových očí. Sebastian po chvíli uhnul a zavrčel.

„Není na mě nic zajímavého," odsekl napruženě. Jamie smutně stáhl obočí a přestal se pokoušel o konverzaci.

„Narukovali mě, když mi bylo dvacet. Zatáhli do toho zákon a Juru s tím, že to pro nás bude adekvátní trest. Šlo ale jen o výmluvu, protože jim docházeli lidi," začal po deseti minutách tíživého ticha Sebastian. Jamie překvapeně zamrkal a zvědavě k muži stočil pohled. Všiml si tak, že Sebastian kouká někam před sebe a jeho vnímá jen tak na půl ucha.

„Společně jsme cestovali a poznávali různé kultury. Jura si osobně zamiloval nejvíc Asii. Věděl si, že jeho babička byla Japonka? Měli jsme různé mise a pracovali pro armádu jako poskoci. Měli jsme tam vydržet dvanáct let. Jenže pak se stala ta jedna věc a... Kvůli následkům jsem dostal volno s tím, že se nemusím vracet. Odnesl jsem si údajně válečné zranění, jenže jediné, s čím jsem odešel byli noční můry a vina," zašeptal a začal tvořit na Jamieho břichu kruhy, aby se uklidnil.

„Proč si začal s tímhle?" špitl brunet váhavě.

„Neměl jsem, co jiného dělat. Všude jsem byl už prakticky mrtvou osobou a světlo mě nechtělo. Musel jsem proto do podsvětí a jak jinak využít co umím? Našel si mě jeden chlápek, co si říkal Velký. Ukázalo se, že to byla hlavní hlava jednoho spolku v temnotě."

Jamie zamrkal a konejšivě Sebastiana objal.

„Jde o Spolek?" zašeptal a vysloužil si tak zkoumavý pohled.

„Ten taky co neví nepoví," zabručel s povzdechem Sebastian a zase se uložil. „Jo... Jde o ně. Nabídli mi azyl, když budu brát práci, kterou nestíhají brát," potvrdil tiše.

Jamie hodnou chvíli jen ležel a mlčel, než se tiše zasmál. Muž po něm hodil nechápavý výraz.

„Víš to já jen... Mě tak teď došlo, že Juro je fakt hrozná drbna..." zašeptal pobaveně a vykouzlil tak droboučký úsměv i na Sebastianově tváři.