S pouty jako andílek

14 KP.

Jak dlouho tu už leží? Kdo ví...

Jamie to rozhodně nevěděl, ale na mokré podlaze mu bylo docela fajn. Pokud se nehýbal necítil, jak to všechno strašně bolí. Mohl jednoduše ležet a být rád, za chvilku, kdy se mu povedlo rozdýchat ty plameny na hrudi. Problém byl, že i když se cítil dobře fyzicky bylo mu zle psychicky.

Proč mu Sebastian zase ublížil? Proč... Vždyť nic neprovedl... Jenom měl žízeň... Opatrně natáhl ruku nahmatal sklenici, která byla naštěstí v pořádku nerozbitná, a vodu, která se vylila všude po podlaze.

„Jamie? Pro bůh já... Omlouvám se! Promiň mi já... Nechtěl jsem..." brunet malátně zamrkal a nechal se vyzvednout do náruče. Sebastian se příšerně třásl. Nezdálo se mu to? Určitě ne... I on pociťoval, že se muži třesou ruce jeho ret se mírně chvěje pod náporem pomalu odeznívajících vzlyků. Plakal snad?

„To... Nic.," hlesl Jamie udýchaně a váhavě ovinul ruce kolem Sebastianova krku. „Jen... Mě prosím vem do pokoje," zašeptal a natiskl tvář k hrudi, kde zběsile tepalo srdce.

Sebastian poslechl a mlčky ho odnesl do horního patra, kde využil křesla a bezvládného bruneta do něj posadil. Byl úplně promočený od vody, takže takhle do postele rozhodně nemohl.

„Tak jo... Dokážeš zvednout ruce?" zeptal se Sebastian opatrně, když našel čisté tričko. Jamie pomalu zvedl ruce, jak po něm bylo žádáno, a nechal se svléknout.

Sebastian hmátl po masti a s těžkým povzdechem začal opatrně, téměř až nad božsky mazat Jamieho prsa. Brunet úlevně vydechl, když se mu hrudí rozprostřelo příjemné teplo a pro tentokrát i ignoroval, že se ho Sebastian dotýká na jeho citlivých bradavkách.

„Tak jo..." hlesl muž, když skončil s pečujícím mazáním. „Poď si lehnout," pobídl ho klidně, aniž by čekal či doufal, že se Jamie zvedne.

Vzal ho do náruče a opatrně ho uložil do peřin, kde chvilku čekal, kdyby se mu udělalo zle. Nakonec k posteli přisunul kyblík a odešel zpátky do obýváku.

„Juro? Já... Udělal něco strašného," hlesl, když mu jeho jediný přítel vzal telefon.

„Co se stalo?" Sebastian se zhluboka nadechl a vše Jurovi řekl.

„Sebastiane hlavně klid. Je pořád naživu ne? To znamená, že si zas tak strašnou věc neudělal, jen ho hlídej, je dost možné že bude zvracet. Pochybuju, že chceš, aby se udusil," zkusil Juro uklidnit svého přítele.

„Dobře já... Jdu ho hlídat... Děkuju," zašeptal, než spěšně zavěsil telefon, aby mu už blondýn nemohl odpovědět.

Usadil se u postele do křesla a po zaváhání uchopil brunetovu ruku do své. Muž byl tak drobný... Vůbec se nepřibližoval jeho svalové hmotě. Ba naopak jeho pobytem tady i zhubl.

„Vše bude v pořádku... Slibuju," zašeptal, než si položil hlavu vedle spícího bruneta.