S pouty jako andílek

5 KP.

Zmoženě zamrkal a zhluboka se nadechl. Pro bůh, co se to zase stalo? Vzpomínal si na svou vlastní alergii, jak ho pomalu dusí a drásá. Teď byl ovšem naživu...

„No to je dost... A to mi slíbil, že se vzbudíš do třech hodin. Cos myslel že děláš?! Mohl si říct, že chceš zdechnout!" prskl Sebastian od dveří naštvaně a přešel k posteli, na které ležel stále dezorientovaný Jamie. Pořád se s ním točil svět a nějak se nedokázal smířit s tím, že ještě nepodepsal vlastní parte.

„Já... Žiju," hlesl, když se trochu vzpamatoval.

„No téda to je postřeh, to chce medaili" prohodil jízlivě Sebastian a založil si ruce na prsa. „Proč si mi neřekl, na co máš alergii?" zeptal se se zamračením a usedl na postel. Ze spisů věděl, že Jamie něco ve svém těle nesnese, je ale snad stroj, aby si pamatoval všechno?

„Nepřišla na to řeč... Neptal si se a já se nevnucoval..." špitl unaveně Jamie s nejistým chraplákem.

„To tě neopravňuje mi nic neříct!" křikl a uraženě zmizel za dveřmi. Tolik se vyděsil, když zaslechl své jméno, pronesené tak těžce a bolavě. Dokonce ho polil i strach, když uviděl svého "zajatce" ležet na zemi v křečích.

Upřímně se mu ulevilo, když si vzpomněl, že sebou při své návštěvě Jamieho domova vzal i léky, které našel v papírech jako nutné.

Jistě by nevydržel, kdo ví jak dlouho, ne s tak rychlým nástupem reakce na onu alergii. Jeho přítel a dávný spojenec ho ovšem ujistil, že by léky měli zabrat tak jak mají a dle prohlídky neutrpěl žádné vážnější následky. Pouze Sebastian dostal nařízeno ho držet v posteli a nevystavovat srdeční zátěži, ne po tom, co se mu na celou půl minutu zastavilo.

„Hrabe ti? Koukej jít zpátky do té zatracené postele!" zavrčel, když se Jamie objevil ve dveřích pokoje.

„Nic mi není... Můžu chodit," zaprotestoval brunet a ustrašeně couvl, když se k němu Sebastian začal přibližovat.

„Na půl minuty si umřel ty blázne! Mám nařízeno tě držet v posteli, takže přestaň protestovat!" zavrčel a bez varování ho popadl do náruče. Jamie vyjekl a spěšně chytl Sebastiana kolem krku.

„To sem nevěděl..." špitl a už bez protestů se nechal odvést do postele. „Nemáš tady aspoň nějaké knihy? Nebaví mě ležet v posteli..." hlesl, když ho Sebastian usadil do rozestlané postele.

Muž bezeslova kývl a odešel spěšně do své ložnice kde ze stolu drapl obří hromadu knih a zase se vrátil. „Na... Posluž si, čím chceš, zbytek polož na zem," pronesl ledabyle a hodil mu aspoň dvacet knih na nohy.

Jamie zasténal pod náporem té váhy a tiše poděkoval. Když muž zmizel za dveřmi začal se prodírat tou haldou knih. Ať se ale propadne, jestli Sebastian vlastní něco jiného, než encyklopedie nebo nějaké návody.

Jak zvládat stres?
Dá se najít známý, i když je osoba mimo civilizaci?
Jak se nezbláznil.
Tichý dům a pár přátel.
Psychické nemoci a jejich následky.

Těch návodu bylo opravdu hodně a Jamie mohl jen hádat, jaký význam pro Sebastiana mají. Třeba je jen zvědavý, zda neskončí stejně jako případy z knih?

Brunet nad tím raději moc nefilozofoval, odložil ty divné knihy stranou a vzal do rukou velmi zvláštně vypadající sešit.

Byl dost ošoupaný a jen ztěžka se dalo odhadnout, jak je starý. Po bližším zkoumání Jamie ovšem zjistil, že se jedná o Sebastianův deník.

Ohlédl se nejistě ke dveřím, aby zjistil, zda se klika nepohnula a začetl se do prvního zápisu.