S pouty jako andílek

41 KP.

Když Jamie k večeru ulehal vedle Sebastiana proletěla mu hlavou nejistá myšlenka.

Nejednou se mu za ten týden stalo, že Sebastiana začala trápit noční můra. Muž měl problémy se spánkem, a to že týden spal na tom nic nemění. Bude v pořádku, když tu s ním Jamie bude a uvidí jeho problém? Byl s ním, když blouznil, jenže to je něco naprosto jiného. Sebastian si ani nepamatoval, že něco ve své horečce prosil, natož zda je to v pořádku nebo ne.

Zadíval se na mužovi záda a povzdechl si. Od chvíle, co se vrátil z koupelny spal a nevěděl o světě. Juro odešel před pár hodinami a zanechal dům opět tichý. Jamie nějak nedokázal zaspat, tak jen sledoval Sebastianovo tělo a přemýšlel.

Stále se mu vracela Jurova slova, že kvůli němu Sebastian riskuje. Je možné, že za zranění, které teď léčí může Jamie? Střelili ho kvůli porušení kodexu?

Z přemýšlení ho vytrhl zvuk podobný bolavému zachrčení, které se ozvalo z druhé půlky postele. Sebastian se zamlel a přetočil se na záda, kde stáhl obličej do bolavé grimasy.

Brunet se zapřel o lokty a na muže se zadíval, co se bude dít dál a zda bude potřebovat probrat ze zlého snu.

Nakonec ani nebylo třeba Sebastiana budit. Vyletěl do sedu a bolavě zasyčel, když se ozvala rána na hrudi. Jamie se spěšně nahnul a objal muže kolem paží, aby si neublížil ještě víc.

„V pořádku? Nic se neděje, byl to jen sen," zašeptal, když po něm Sebastian vrhl vyplašený pohled.

Brunet ho stáhl opatrně zpátky do peřin a přitiskl si ho k sobě. Tušil, že v momentální chvíli nebude Sebastian nic prskat a jen tiše využije, že není sám. Chvíli cítil, jak je muž napnutý a těžce oddechuje, než se uvolnil a natiskl se k nabízené náruči. Začal jemně hladit zelené kadeře a zírat do stropu.

„Už je to pryč. Si tu se mnou v posteli ve svém domečku. Nic se neděje," pokračoval dál klidně, zatímco hladil hebké kadeře.

'Ach bože jsou tak jemné!' pomyslel si rozjařeně, když mu mezi prsty protékali drobné pramínky zelených vlasů. Cítil, že rudne, jenže Sebastianovi vlasy byli natolik kouzelné, že se nedokázal přinutit přestat.

„Hrozně hřeješ," zašeptal náhle Sebastian ochraptěle. Jamie ztuhl a nejistě si odkašlal.

„No to... Dělám to občas, když se mi zrovna zachce," zamumlal nejistě. Sebastian se uchechtl a udělal si pohodlí.

„Nevím, jestli usnu, Jamie..." zašeptal po chvíli váhavě.

„To nevadí... I kdyby si byl vzhůru můžeš v klidu ležet," odvětil brunet klidně a dál se s hořícími tvářemi probíral zelenými kadeřemi.

Netrvalo tak dlouho, co začal Sebastian opět klidně oddechovat. Jamie se uculil a jen mu přitáhl peřinu blíž k ramenům, aby mu nebyla zima.

„A pak že neusneš ty parchante jeden," zašeptal jemně a s přitulením zavřel oči, odhodlaný přestat přemýšlet a konečně spát.