S pouty jako andílek

56 KP.

Jen co se Jamie ráno probral po úmorné noci plného bdění zjistil, že Sebastian dávno není vedle něj. Už ho to ani nepřekvapovalo. Muž vždy vstával příliš brzy, přestože usínal v pozdních hodinách.

Pracně se vyhrabal z postele a vyrazil zkulturněný do kuchyně, kde muž připravoval snídani.

„Dobré ráno... Zase příliš brzy vzhůru," zaševelil Jamie jemně a ovinul muži kolem pasu ruce. Sebastian se na něj ohlídl a mírně pozvedl rty v úsměv.

„Nemohl jsem spát... jako by sis ještě nezvykl," pověděl poklidně a naservíroval na talíř dvě volská oka. Jamie si povzdechl a mírně se zarděl, když si vzpomněl na na předešlý hovor z noci. „Přemýšlel jsem o tom...." začal váhavě brunet. Muž si povzdechl a otočil se, aby byl čelem k těm dokonalým smaragdům.

„Jamie... Prosím nech toho. Myslím to s tebou dobře a tohle nikam nepovede. Věř mi prosím, když si říkám, že spěchat na sebe kvůli strachu není dobré řešení. Chci tě ani nevíš jak, ale neužil by sis to," pověděl Sebastian poklidně a začal hladit bledou tvář. Jamie se zamračil a jako uražené dítě schoval obličej muži do prsou.

„Slíbil si, že to nezamítneš, jako si to udělal v noci," zabručel nelibě a upevnil stiskl kolem pevného pasu. Sebastian jemně zvedl Jamieho hlavu a usmál se.

„Ale taky jsem ti neslíbil, že tě ohnu o kuchyňskou linku. Slibuju, že se o tebe postarám a až přijde ten správný čas dopřeju ti to nejkrásnější milování o jakém se ti ani nezdálo," pověděl zamilovaně a zahleděl se do zelených očí. Byl ochotný připustit, že by pro ně zemřel a Jamie to moc dobře viděl.

Brunet se pousmál a oči sklopil. Přišlo mu zvláštní o tom takhle otevřeně mluvit, ale věděl, že muž mu nelže. Cítil, že svá slova myslí vážně a postará se, aby byl v bezpečí. Přitulil se a nasál tu okouzlující vůni, které mu ještě donedávně doby přišla odpudivá a děsivá.

Chtěl v ní ještě nějakou dobu zůstat a nestarat se o chladnoucí jídlo, když ho náhle Sebastian od sebe prudce odstrčil a sám se natiskl na linku. Jamie nečekal takový výpad a praštil sebou vyvaleně na zem.

Proč? Proč ho od sebe muž tak ošklivě odstrčil, jako by se popálil? Odpověď mohl získat o necelou vteřinu později, když oknem proletěla kulka a zasekla se ve zdi. Sebastian květnatě zanadával a lehl si rychle na zem taky.

„S-Sebastiane? Co... co se děje?" špitl vyděšený Jamie a připlazil se ke svému milému. Bál se zvednout, jelikož je očividně někdo sledoval a čekal. Muž se na něj podíval a spěšně ho pohladil po tváři.

„Ničeho se neboj... Bude to dobré," pověděl a přesunul se s brunetem ke zdi. „Schovej se ano? Někam zalez a opovaž se vystrčit nos," poručil mu přísně a sám se vydal v podřepu pryč.

„Počkej! Nenechávej mě tady, Sebastiane! Hrozně se bojím!" vzlykl Jamie vyděšeně a natáhl za mužem ruce. Jeho milovaný se na něj podíval a spěšně ho políbil.

„Všechno bude v pořádku, jen mě poslechni," pověděl konejšivě a zmizel. Jamie popotáhl a schoval se za křesílko, kde byla malá škvíra. Pečlivě poslouchal, co se v domě děje a modlil se, aby se jeho druh vrátil a pevně ho objal. Když se ozvala dunivá rána vyražených dveří zatajil se mu dech a srdce přeskočilo do krku.

„Sebastiane! Jsem z tebe zklamaný! Znáš pravidla... Taková hloupá chyba," ozval se z útrob domu chladný hlas. Jamie si překryl pusu rukama a tlumeně vzlykl. Náhle se ozvala rána a tříštění skla.

„Tady tě máme... Kampak si ho schoval? Jen se nestyď... Když nebudeš klást odpor nechám tě žít. Samozřejmě se budeš muset dívat, jak jeho rozkošný krček krvácí, ale to je pouze formalitka," pověděl muž slizce.

„Ale nepovídej... A od kdy se nechávají takoví jako já naživu?" odsekl Sebastian chladně. Jamie zaslechl tichý smích, ale nebylo v tom žádné pobavení. Kapal z toho jed a pálil jako rozžhavené železo.

„Nebuď směšný... Stačí, že byl takový ten tvůj kamarádíček. Si příliš užitečný, než abychom si o tebe dovolili přijít," sdělil muž klidně. Jamieho dech se zadrhl.

'Ne....Juro ne.... prosím že to není pravda...' pomyslel si zděšeně. Juro nemohl být mrtvý. Bylo nepředstavitelné, že by jeho široký úsměv vystřídal mrtvý výraz bez života. Brunet zaslechl, jak se Sebastian prudce nadechl.

„Ty hajzle..." vydechl a dle dunivých kroků se proti muži vrhl. Jamie se snažil neposlouchat, jelikož oba muži se očividně snažili tomu druhému zasadit co nejvíc ran a poměrně hlasitě lapali po dechu. Když se ozvala dutá rána o podlahu a Sebastianovo bolavé heknutí zastavilo se mu srdce.

„Náš ubohý Sebe... Si tak citlivý. Neboj. Jistě netrpěl dlouho," zasmál se muž zle. „No tak Jamie... Kde pak si? Neboj... Jenom to štípne," zvolal muž hlasitě. Brunet vzlykl a zůstal sedět. Sebastian mu poručil, aby se ani nehnul.

„Vylez Jamie vylez! Jinak budu nucen udělat ze Sebastianovi hlavy kaši!" ozval se opět muž už mnohem víc netrpělivým hlasem.

V brunetovi hrklo. To nesmí. Nesmí ho zabít! Zaváhal a nejistě sebou trhl. Váhal, jelikož chtěl vyplnit Sebastianův příkaz. Co ho účinně přemluvilo ke kroku bylo tiché odjištění pistole. Strach mu zablokoval nohy, ale tím zvukem jakoby všechno přeplo.

„Neubližuj mu!" křikl vyděšeně, když vyběhl z kuchyně. Nestačil se ani pořádně rozkoukat po zdevastovaném obýváku a už ho muž držel pod krkem.

„Ste oba tak nechutní s tou svou láskou..." odflusl si znechuceně a natiskl Jamiemu hlaveň pistole na spánek. Brunet vzlykl a podíval se do očí svého milého, který na něj na oplátku třeštil vyděšené azury. Byl poměrně ošklivě pošramocený, ale nic, co by ho ohrožovalo na životě.

„O něco se pokus a rozletí se ti jeho mozek na držku," varoval Sebastiana muž a vrazil Jamiemu pistoli do ruky. „Zahrajeme si takovou menší hru, co ty na to? Vím, jak moc se bojíš smrti, takže tě ji ušetřím. Jeho život za ten tvůj. Nebude to těžké. Jen takhle hezky namiř a scvakni spoušť," navigoval s maniackou radostí v hlase.

Sebastian se podíval na Jamieho a pak na zbraň, která mu mířila na srdce. Nemohl lhát, že by se nebál. Viděl, jak Jamie zaváhal.

„Jak mám vědět, že mě potom nezabiješ taky?" špitl brunet vyděšeně, zatímco se mu ruce chvěli. Muž se zasmál a položil mu ruce na ramena.

„Toho se neobávej. Nemám ve zvyku lhát a co slíbím splním. Pokud vydechne odejdeš těmihle dveřmi a nikdy už o nás neuslyšíš. Nemusíš se trápit. Stejně je na policejní stanici odměna za jeho hlavu," pověděl muž s odporným líbezným hlasem, ve kterém Jamie nemohl najít lež. Sklopil pohled a popotáhl.

„To je v pořádku, Jamie..." ozval se Sebastian laskavě. Nemohl vyhrát se smrtí. Nikdo nemohl a Jamie se ji příliš bál, než aby byl ochotný položit teď a tady život.

„Odpusť... Mrzí mě to Sebe..." zašeptal roztřeseně brunet.

Chtěl držet hrdě hlavu nahoře až jeho milovaný vystřelí a splní tak jeho největší strach, ale nedokázal to. Ve chvíli, kdy se ozvala rána zbaběle sevřel víčka k sobě.