S pouty jako andílek

3 KP.

Vyděšeně sebou zmítal na posteli a hlava nehlava trhal pouty, která se zařezávala do zápěstí jako nože. Křičel a zoufale doufal, že ho Sebastian přijde odpoutat, slíbí mu klidně vlastní krví, že mu nechce ublížit a připraví další kávu, při které se bude moct Jamie poptat na další nesrovnalosti. Jenže muž se neukázal ani po dvaceti minutách slzami protkaného křiku.

Zápěstí začínalo nehezky cukat a pálit, jak pouta řezala do kůže a dřela ji až do masa, paže ho bolely od věčného napínání a hlasivky začínali chrčet na důkaz vyčerpání. Ve chvíli, kdy už jen nešťastně sténal, klika cvakla a dřevě se pomalinku otevřeli.

Jamie natiskl víčka k sobě a se zděšením čekal, když Sebastian ukončí jeho mizerný život. Jenže místo, aby se mu ruce uvolnili, a muž ho odvedl do kdo ví jaké mučírny, se postel prohnula a na zakrvácené zápěstí dopadl vlhký jazyk.

Jamie unaveně otevřel oči a rovnou sebou trhl, jelikož mu zranění na ruce mateřsky olizovala Neko. Polekaně sebou cukl a zadíval se na to stvoření, které se mu od začátku hnusilo díky poleptané tlamě.

Neko lítostivě stáhla uši a přestala stírat krev ze zápěstí. Nikam se ovšem nehnula a zůstala sedět u Jamieho. Mladý muž unaveně vzlykl a zkusil ještě naposledy trhnout s pouty, než se schoulil v mezi možnostech do klubíčka.

„Proč mi to dělá?" vzlykl ublíženě směrem k ležící vlčici. „Co sem mu provedl, že mě takto trestá?" pokračoval, aniž by čekal na odpověď. „Je to proto, že sem tebou zděšený? Vždyť... Vždyť mě je tě tak líto! Mohla... Mohla si být tak krásná! A... a on udělá tohle!"

„To sem nebyl já..." ozvalo se konečně od dveří pokoje. Jamie se zalkl slzami a schoulil se víc do nešikovného klubíčka. „Díky mně je Neko stále na živu... To, že si z boje odnesla tohle není moje vina," vysvětlil chladně Sebastian a přešel k posteli, na které se v panické hrůze třáslo drobné tělo.

„Cos to tu vyváděl?" zeptal se a ruce od škrtících pouť uvolnil.

„J-já? M-myslel jsem... M-myslel... že... Mě chceš zabít..." vzlykl brunet a natiskl si krvácející ruce k hrudi.

„Dal jsem ti své slovo... Nevím jak u vás v rodině, ale v té mojí bylo vždy slíbené slovo svaté... Neublížím ti, pokud neporušíš moje pravidla," odvětil zamračeně muž a natáhl ruku, na znamení pomoci.

„T-tak... proč... Proč si mě tu svázal?" špitl Jamie přiškrceně, aniž by si nabízené pomoci všiml. Slyšel, jak si muž za ním povzdechl a zamyslel se, zda ze sebe neudělal úplného idiota.

„A co třeba takhle, že tenhle zasranej barák není stavěnej pro obývání někoho jako si ty a já potřeboval, aby si zůstal uvnitř?" zaševelil na oko laskavě, přestože brunet zaslechl stopu jízlivosti.

Sklopil poníženě hlavu ještě níž a začervenal se. „Zpanikařil jsem..." špitl na svou omluvu a bolavě zaskučel, když ho ruce zaštípali.

„Seš příšernej kretén! Napadlo tě třeba, že kdybych se vrátil až pozdě v noci tak bys do tý doby mohl chytit otravu z rozdrásanýho zápěstí? Zabil by ses sám, protože si jenom panikařil!" vyjel na něj Sebastian rozzuřeně.

Takhle hloupě si ublížit! Vždyť mohl klidně umřít ještě dřív na ztrátu krve!

„Nemyslelo mi to..." zamumlal Jamie, který jako by byl na posteli ještě menší než předtím.

„Tak by mělo začít!" prskl zelenovlasý muž a vytáhl bruneta hrubě z postele.

„Zůstaň tu sedět." poručil Sebastian nabroušeně, když mizel ve dveřích koupelny a nechal tak rozklepaného Jamieho na gauči.

Brunet si stále tiskl krvácející ruce k hrudi a se slzami na krajíčku se modlil, aby to skončilo. Aby se skutečně probudil a jen si vyslechl od bratra další urážlivý komentář o tom, jaký je neskutečný idiot.

Pro všechny svaté, vždyť on by dal jakoukoliv cenu, jen kdyby se mohl ocitnout o dva dny zpátky u stolu v jejich jídelně. Jen kdyby mohl držet jazyk za zuby a nevypouštět tu zrůdnost z úst, mohl by teď v klidu sedět v pokoji a přemýšlet o všem a ničem zároveň. Vůbec by se nemusel strachovat o to, že ho nějaký magor podřízne uprostřed noci.

„Hej, ale aspoň vnímej, když už seš rozhodnutej mi tu vykrvácet!" poručil naštvaně Sebastian a natáhl volnou ruku. Jamie váhal. Nechtěl tomu muži vyhovět, ale na druhou stranu měl pravdu.

Pokud si nenechá ruce ošetřit v lepším případě by za pár dnů chytil otravu krve a zemřel, v tom horším by se nestihlo zápěstí zatáhnout a stoprocentně by do večera vykrvácel.

„Tak bude to!? Trvá ti to jak lačnýmu sraní..." zabručel a přivlastnil si jednu z poraněných rukou. Jamie se zhluboka nadechl a sklopil pohled k zemi. Neměl rád, když se mu muselo cokoliv ošetřovat. Jeho maminka měla totiž doma dost pálivou dezinfekci, která ránu nejen vyčistila, ale i částečně stáhla.

Doufal, že bude mít Sebastian něco normálního, jenže když se jeho kůže dotkla nějaká nehorázně štípavá věc, počítal vteřiny, kdy si bolestí naplní kalhoty.

Trhl prudce rukou zpátky a vykřikl bolestí, když zápěstí začalo šumět a ztrácet se pod náporem pěny, kterou dezinfekce tvořila. „Co ti jebe? Však to nic není. Dej sem tu druhou ty posero!" zavrčel Sebastian, už spíš unaveně než naštvaně, a hrubě uchopil druhou ruku. Ještě, než se stihl Jamie vzpamatovat z bolesti první ruky, zničující, a velmi štípavý, oheň uchvátil jeho druhou ruku.

Celé ruce se mu třásly pod náporem bolesti a slzy se valili po tváři jako vodopády ze skal. Proč necítí ruce? Je v pořádku, že vůbec necítí ruce? Měl by je nějak cítit ne?

Sebastian odložil tu ohavnou věc a vzal do rukou obvaz. Nedbal vůbec na slzy, které se Jamiemu valili po tvářích a zabalil poraněné zápěstí do bílé látky.

„Proč kurva brečíš?" zeptal se nechápavě Sebastian a pozvedl obočí.

Jamie fňukl a natiskl znecitlivělé ruce k hrudi, stočil se na gauči do klubíčka a roztřásl se. Muž nechápavě sledoval, jak se jeho vězeň třese na gauči jako laciný pes, než pískl na svou milovanou Neko a s prostým, „Pohlídej toho idiota." odešel aspoň něco udělat k jídlu.

Šedá vlčice poslechla a opatrně ducla čumákem brunetovi do lokte. „Bolí to... Bolí to, hrozně to bolí..." šeptal Jamie stále dokola, zatímco si dal tiskl ruce na prsa. Neko posmutněle stáhla uši a vyskočila vedle muže na gauč, mateřsky ho lízla na tvář a vecpala se mu do náruče, kde se schoulila do bolavého objetí.

Jamie se trhaně nadechl a schoval vlčici mokré oči do hustého krku. Jediné, co v tuhle chvíli potřeboval, bylo pořádně obejmout. A Neko očividně moc dobře věděla, co má dělat.