I love psycho boy

Úvod postav

Me - Aristo Kjó tučně

Klara552342_yaoi - Daiki Misori

Ahoj jsem Aristo Kjó. Je mi 225 let. Jsem zabiják a bavím se tím docela rád. Jen teď byla poslední dobou nuda a v této moderní době jsem se dobře proslavil jako démonický zabiják. Přitom já démon jsem XD. Ale k věci. Nudil jsem se, tak jsem se nechal chytit a poslat do psychárny, tady se mě všichni bojí a mají proč. Každou noc vylézám a zabijím. Je to docela psina. No, ale brzo asi zdrhnu už se začínám zase nudit.

Jinak mám i hada! Ale povolávám ho, když sem sám jmenune se Haiky.

Ahoj, jsem Daiki Misori, je mi 26 let. Mohl bych tady teď začít říkat vše možné i nemožné o svém podělaném životě ale to neudělám. Jediné co je potřeba vědět je že jsem se nedávno přestěhoval a získal práci psychiatra v jedné léčebně, často se bavím tím že jen o vlásek uniknu smrti, protože proč by ne.

Už sem tu týden. Pozabíjel sem pomalu půlku "nemocných" lidí tady a psychologů co se mě snažili léčit plus nějaký persónál.

Šel jsem do práce a tam dostal složku o jednom pacientovi. Za týden zabil téměř polovinu lidí co tu je. Už teď se mi líbí..

Zrovna jsem se mazlil se svým Haikym (mím hadem :3) a u dveří někdo říkal, že sem jde někdo nový a dostane mě. Docela ho litovali a já se tak rozesmál.

Detaily jsem moc neřešil a vydal se rovnou k němu. Před místností, která sloužila jako jeho pokoj mě zastavil nějakej chlápek s tím ať uteču dokud mám možnost.

Nechal sem Haikyho zmizet a sám se přeměnil na člověka.

Jako člověk vypadám tak to:

,,A proč bych měl?" Zeptám se krapet naštvaně. ,,Za týden zabil skoro polovinu léčebny." ,,Alespoň bude zábava." Řeknu a zaklepu.

Někdo zaklepal. To se stalo snad poprvé co tu jsem! Začal jsem se válet smíchy na zemi.

,,Já tě varoval. Až tě zabije-" ,,Bla bla bla nikoho ty tvoje kecy nezajímaj čau." Řeknu a on naštvaně odejde.

Najednou se otevřely dveře. Otočil jsem na ně hlavu a viděl tam nějakého kluka. „Co tu chceš?" Zeptám se pobaveně.

,,Zahrajeme si co ty na to?" Zeptám se a ukážu pistoli.

Tím mě dostal. „Ty si nájemnej vrah nebo psycholog?" Zasměju se. Kdyby věděl, že jsem démon, tak by věděl, že mě to nezabije.

,,Dle licence psycholog." Zasměju se a sednu si před něj. ,,Víš jak se hraje ruská ruleta?" Zeptám se a dám do pistole jeden náboj.

Jen se pousměji. „Jasně, že znám a co jako?" Než stačí něco říct, chytnuho pod krkem a přirazím ho ke zdi. „S tebou bude asi větší zábava než s těma pitomcema." Pousměju se a vylezou mi špičáky.

Zasměju se a odhodím pistoli na zem. Asi nechce hrát, no to nevadí. Díval jsem se mu do očí a čekal co udělá.

„Neumíš mluvit?" Pootočím hlavu a udělám smutného. Pak druhou rukou ho poškrábu do krve. Vytvořím svůj psychopatický úšklebek. „Tak už řekni k čemu pistol a k čemu, že znám tu hru."