I love psycho boy

A zase... Že by umřeli?

„Není.“

,,Je."

„Není a tečka. Ty si měl záchvat né já!“

,,To nepopírám."

„Tak vidíš. Já žádný nemám.“

,,Máš."

„Nemám.“

,,Máš."

„Nemám a basta.“

,,Máš."

„Nebudu se s tebou hádat nemám a hotovo.“ S tím si vlezu do postele.

,,Fajn.“

„Vidíš, vždy mám pravdu.“

,,Ne, jen se s tebou všichni okolo odmítají hádat."

„Jasně a já jsem svatej.“

,,Ty?"

„Ano, jestli mám záchvaty.“

,,Jasně.. "

„Tsch.“ Podíval jsem se na Haikyho a ten stál u doktůrka. „Haiky pojď sem.“ Pořád jen na mě koukal.

,,Promiň jestli jsem udělal nějakou hovadinu."

„Nic si neudělal...“ Protočím oči a vzdám to. „Haiky to asi totiž vidí jinak, když je u tebe a ke mě nechce.“

,,Nechápu." Řeknu a podívám se na toho hada.

„Já už vůbec.“

,,Divný..."

„Co už, tohle dělá pokaždé, když si nic nepamatuju.“

,,Aha.." Řeknu a sednu si na gauč co tu je.

„Haiky no taaak pojď ke mě.“

Neřeším je a začnu hrát nějakou hru na mobilu.

Začíná se mi zase ztrácet sebekontrola.

,,V pohodě ?"

Začal sem nekontrovatelně vrčet. Oči mi zrudli.

Povzdechnu si a dojdu k němu.

Začal jsem vív vrčet a vystartoval po něm. Ale Haiky mě chytil.

Připoutal jsem ho k posteli.

Začal jsem sebou mrskat a urval provazy.

Možná bych ho měl nechat se vyběhnout ...

Číhal jsem kdy se pohne.

Sednu si na postel.

Hned ho povalím na zem jak se pohl.

Čekám co udělá dál.

Kousnu ho a olíznu mu ránu.

,,Tohle se mu stává často?" Zeptám se znuděně toho hada, jako bych si snad myslel, že mi odpoví.

Pak se zakousnu a začnu sát z jeho krku.

Sykl jsem bolestí, ale nechal ho.

Byla to tak sladká krev.

Po chvilce jsem začal upadat do bezvědomí a snažil se ho odstrčit.

Najednou mě strhl Haiky. Já se začal zmítat ve vzteku.

Po chvilce jsem usl vyčerpáním.

Já stále chtěl pít tu lahodnou krev! Byl jsem tak nasraný, než mě něco kouslo.

Dál jsem spal.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Probudil jsem se ráno s bolestí hlavy a zase sem nevěl co se stalo.

Pořád jsem spal.

Haiky na mě ležel a já nebyl schopen pohybu.

,,Takže si za mnou konečně přišel..." Ozve se kousek ode mě Rikiho hlas. Takže mě Kjó zabil nebo právě umírám...

Dopotácel jsem se na konec do obýváku a našel ho polomrtvého. Kurva co se včera stalo! Ihned sem si sekl do žíly a dal mu pít mé krve. Sice mu bude blbě, ale bude mít víc krve jak dost.

Moc jsem nevnímal co se kolem mě děje. V jednom okamžiku u mě byl Riki, v dalším byla jen tma a v další jsem viděl Kjóa. A to pořád dokola.

Dal sem mu asi tři litry krve a odpadl jsem.

Dál jsem byl mimo ale obraz Rikiho už zmizel..