I love psycho boy

Sad story a jak?!

„Děkuju." Jen se usměju.

Jdu pro něj. Potom se vrátím do ložnice a položím spícího SaiKaie na postel.

Přitáhnu si je do obětí

.,,Děje se něco?"

„Ne jen se chci s vámi mazlit."

,,Dobře... Proč? Už sis na něco vzpomněl nebo ne?"

„Jen tak, když si nemůžeme hrát." Zamyslím se. „Na co?"

,,Počkej si dva tři měsíce a budeme moct dělat skoro cokoliv budeš chtít." Řeknu spokojeně. ,,Na cokoliv, třeba jak jsme se potkali?"

„Fajn, ale to oni půjdou na chvíli k otci a jako dozor Mia a Ren.... Co je Ren pro Loua?"

,,Chodí spolu. Myslím... Ještě mi to oficiálně neřekli, ale chovají se tak. A myslím, že jim na sobě záleží." Řeknu zamyšleně.

„Tak jako jeho přítel a my budeme mít hrátkový týden."

,,Cože?"

„No uvidíš." Mrknu na něj.

,,Chováš se jako by jsme spolu chodily."

„A nechodíme?" Pozvednu jedno obočí.

,,Ne, rozešli jsme se."

„C-co?!" Co se sakra stalo?!

,,Slyšel si. Ale můžeš tu dál bydlet." Objasním. Nechci, aby odtud odešel...

„Ne... Pokud nejsem spolu tak ne.." Nechci se vnucovat. Chtěl jsem ho požádat o ruku..

,,Máme spolu dítě a já nechci, aby vyrůstalo v neúplné rodině. Navíc tě bude potřebovat až se projevý jeho démoní stránka."

„Jo jen k vůli tomu mě potřebuješ." Řeknu už naštvaně. Pak se zvednu a chci odejít.

Chytnu ho za ruku. ,,To není pravda."

„Tak co je pravda!" Otočím se a poprvé zadržuji slzy.

,,Nekřič prosím." Řeknu, když si uvědomím, že je tady s námi SaiKai.

SaiKai se naštěstí nevzbudil . „Takže co??" Řeknu naštvaně šeptem.

,,Záleží mi na tobě."

I po tom co mi to řekl jsem se z je ho ruky dostal. „No a? Stejně se mnou být nechceš a miluješ někoho jiného!" Zavrčel jsem šeptem a první slza padala dolů.

,,Chci s tebou být." Řeknu a setřu mu slzu. K té druhé části se radši nevyjadřuju. ,,Uklidni se ano?"

„A jak ti mám po tom co si mi řekl věřit? Navíc miluješ pořád jeho!" Tohle už dlouho nevydržím.

,,Co jsem ti řekl?" Zeptám se a radši s ním jdu na chodbu.

„To je jedno." Zavrčím a jdu pryč.

Jdu za ním. ,,Jak si přišel na to, že miluju někoho jiného?"

Otočím a zasměju se. „Není to těžké, zakázaná místnost, v ní věci po jedné osobě a sám si říkal za koho se bratr převlékal, pak že ti slíbil, že nevyleze z pentagramu.... Tch je jasné, že ho pořád miluješ!" Otočím se a chci odejít.

,,Fajn uznávám, že jsem ho miloval a pořád mi na něm záleží, ale on je mrtvej což jsem ti říkal snad 100x."

Nic jsem neříkal a snažil jsem se uklidnit.

Povzdechnu si. ,,Počkej chvilku tady." Řeknu a jdu do té místnosti.

Ani jsem ho neslyšel. Snažil jsem se uklidnit. Proto se připlazil Haiki a objímal mě.. Vím, říkal jsem, že ho mám od narození, ale poslední dobou mi připomíná Kiriho...

Vážně všechno spravil... Ale když na Rikyho pořád tak žárlí, tak nemám jinou možnost. Když mu to tak vadí budu to tu muset zničit...

Byl jsem na dně.

,,Kjó pojď sem na chvilku."

Ani jsem se nehl i k vůli Haikimu co mě držel a já se nemohl pohnout.

Takže to budu muset zničit bez něj..

„Po-pomoc...." To na jediné jsem se zmohl. Tohle nebyl totiž Haiki.... Ale oživlí Kiri. „Brá~ško~ proč nejsi se mnou?"

Zaslechl jsem něco nahoře a šel tam. Co to sakra je?!

Nemohl jsem se pohnout. „Proč si mě tenkrát zabil?" Zněl falešným tónem, tohle nebyl Kiri! „Táhni zpátky zmetku! Nejsi Kiri!" Proměním se do původní podoby a držím ho pod krkem.

Zaraženě je sleduju. Jak se sem sakra dostal?!!