I love psycho boy

Výbuch s amnézií

Ani ne za sekundu jsem byl někde a začal běsnit.

Najednou zmizel a já ze zdola uslyšel ránu. Ne prosím, že neudělal to co myslím..  Doběhl jsem dolů a jeho viděl u té místnosti.

Pak najednou někdo přiběhl a za ním ty dva a začali na mě skákat.

Všechny někam přemístil a mě zabránil se hýbat. ,,Prosím Kjó nedělej to." Řeknu zoufale, ale on mě nevnímá.

Vím jen, že jsem zničil veškeré pentagramy. Někoho znehybnil a sám se s někým přemístil na zahradu.

Vyděšeně jsem sledoval jak vyrazil dveře a následně vše co bylo v místnosti zapálil. Fotky, lístky z koncertů a různých akcí na kterých jsme byly, jeho oblečení,  pentagrami a spoustu dalších věcí. Někam se se mnou přemístil, ale mě to bylo jedno. Zničil to.. Všechno to zničil...

Zase se mě snažili spoutat, ale někoho jsem nechtěl pustit. Nechápu koho nebo co a k čemu.

Najednou se tam objevil nějaký vyšší démon, který byl Kjóovy trochu podobný a ten ho bez problémů spoutal.

Začal jsem zuřit, že mi to sebrali. Moje! Vrátit!

Nás ostatní přemístil někam jinam a zůstal tam s ním.

Začal jsem zuřit než jsem upadl do tmy.

Kjó se probral až po pár hodinách, jeho otec, jak jsem zjistil, mezitím začal učit Loua a  Siu sebekontrole a Rena učil jak Loua v případě nouze uklidnit.

Probral jsem se dezorientovaný.... Nevěděl jsem kde jsem.

,,Už ses uklidnil?"

„Kdo jste?“ Byl jsem mimo a toho roztomilého kluka jsem viděl poprvé.

Zaraženě ho sleduju. ,,Děláš si srandu?"

„Ehm ne a kdo je ten rohatej?“ Nějak se naštval.

,,Ten rohatej je tvůj otec jestli myslíš jeho."

„Aha.... A kdo jsou ti tři blbci?“ Cejtím divné spojení.

,,Ten s křídly je Lou, částečně je to tvůj syn. Ten vedle něj je Ren, jeho přítel. A ta holka je Sia, změnil si ji v démona."

„Aha.... A ty kocourku?“

,,Tvůj bývalý přítel." To slovo bývalý zdůrazním.

Zakloním hlavu. „Jak to, že bývalí.“ Mrskal jsem ocáskem. Chci si hrát.

,,Dostal si záchvat a vše zničil. Takže máš 2 dny na to se vystěhovat."

„Tsss a kde to je.“ Zamručím. To je jako včera, když sem rozbil to okno... Že by to bylo to! „A jestli ne tak to okno, tak sem ho zpravil, i když máma nadávala.“ Zabručel jsem a protáhl si křídla.

,,Žádné okno si nerozbil, ale vypálil si celou místnost." Řeknu naštvaně.

„Jáj a kde je. Sice si nevzpomínám, ale ok a navíc to není můj táta, máma říkala, že se vrátí zítra.“ Vypláznu jazyk a vylítnu na strom. Jsou divný.

,,Máš dva dny, zabal si věci a zmiz od tud." Řeknu a vrátím se do domu za SaiKaiem.

Přemístím se za ním. A hned cítím kde to je. Hned tam běžím. Ale podklouzlo mi to a já do toho pokoje dojel po břiše. Zasmál jsem se. Tohle jsem udělat já nemohl. Takovou moc nemám, ale opravit to umím. Začnu se smát.

Radši toho blázna neřeším a hlídám SaiKaie. Jasně že mám Kjóa rád, ale nemůžu riskovat, že komukoliv ublíží, hlavně SaiKaiovy. Musí pryč..