I love psycho boy

Šok, hádka, stres

„Oni rádi, že.“ Mrknu na ně.

Začnou hned něco namítat.

Spražil jsem je pohledem.

Radši mlčí a začnou jíst.

Jsem rád, že stichli.

Ren pořád divně pokukoval po tom jejich jídle.

„Co pak Rene?“

,,Nic"-R ,,Jestli chceš tak ti to nandám taky.“

„Lidské maso není dobré pro lidi.... Vím to z vlastní zkušenosti....“ Dělal jsem pokusy a to co se z toho člověka stalo...

,,Když je to syrový tak jo, uvařený to je docela dobrý." Řeknu v klidu a dál jim.

Trošku zaraženě na něj civím.

,,Co?"

„Ehm nic...“

,,Nějak divně se tváříš."

„Ani ne.“

,,Mě přijde, že jo."

„Pak ti to řeknu.“

,,Dobře."

V klidu jsme dál jedli.

Po chvilce to dojíme.

Začne sbírat nádobí.

,,Tak mluv." Řeknu, když ti tři odejdou uklidit tu zahradu. Docela by mě zajímalo proč se tak zarazil...

„Víš.. Dělal sem pokusy a vím co dělá lidské maso s lidma.... Proto jsem se tak zarazil.“

,,Jaké pokusy?“

„Ehm... To je jedno, je to na několik set let zpátky, když jsem se nudil.“ Nervózně se usměju.

,,Stejně nechápu proč tě to zarazilo."

„Protože ty pokusy nikdy nedopadli dobře a navíc kde si ji vzal?“

,,Vyhrál jsem sázku." Řeknu jako by o nic nešlo. ,,Hrál jsem s partou ruletu a přežil, toho co se zabil jsme si dali k večeři tak zněla sázka." Objasním.

Vykulil jsem na něj oči. Dělá si srandu?!

,,Co zas?"

„Nic..."

,,Nelži mi. Asi bych si měl zase někdy zahrát."

„Na to hned zapomeň. Vůbec se mi to nelíbí.“ Řeknu již trošku naštvaně.

,,Hlavně, že ty si pořád můžeš dělat co chceš, že jo?!"

„Taky ne... Teď beru ohledy na tebe co chceš. A ruskou ruletu už prostě zapomeň.“

,,Jasně, já se kvůli tobě musím vzdát práce, zábavy, přátel a snad všeho a ty si pořád můžeš dělat co chceš." Řeknu naštvaně.

„Tak za prvé, přátel si sem klidně zvy, za druhé jsem ti řekl, že ti postavím vlastní léčebnu. Za třetí já se taky vzdal spousty věcí.“

,,Jasně a budou jezdit bůh ví kolik hodin, že jo?! A co nechápeš na tom, že se mi líbila tam ta práce a vlastní léčebnu nechci. Jmenuj tři. Nebo víš co? Radši se o tom už nebudeme bavit?" Řeknu nakonec. Nechci se s ním hádat...

„Já tě z ní nevyhodil! To oni a navíc ty nevíš co měli s tebou v plánu, já jo!“ Věřte mi, chtěli ho jako hračku. „Za prvé snažím se dělat věci tak, aby ti to nebylo nepříjemné. Za druhé mě máš pěkně nějak moc ochočeného a za třetí jsem se vzdal návratu domů a svého života vlka samotáře, protože tě miluju ty můj blbe!“ Na to jsem ho hned objal. „Dobře.... A neboj, brzo zase bude vše v pořádku.... Zítra porodíš a uvidíš krásonou holčičku. Doufám, že bude po tobě. Máš totiž úžasně velké a krásné oči.“

,,Neříkal si, že to bude kluk?"

„Eh tedy kluk, sakra už se taky motám.“ Zabrblám si pod vousy a otočím hlavu, ať mě nevidí.

,,To nic."

Víc mě objal.

,,Navíc mě přece nevyhodili."