I love psycho boy

Mimo

Byl jsem mimo.

,,Notak prober se."

Stál jsem tam jako malý, když mi otec říkal, jakou moc mám.

,,Prosím..." Řeknu a obejmu ho.

Cítil sem dotyk, ale já běžel za motýlem někam pryč.

,,Kde je Haiky, když ho potřebuješ ?"

Najednou jsem se zastavil před dveřmi. Ty jsem otevřel a....

,,Prosím nemůžu ztratit i tebe."

Byl tam Haiky, teda jeho socha. Držela velkou zářící věc. Přitahovalo mě to. Šel jsem blíž a zjistil, že je to má moc. Jen spoutaná. Plná ničení a tvoření.... Sakra kdo je moje matka! Vždyť jsem démon a ti nemaj tak velkou moc!

Jen tam sedím a čekám, kdy se vrátí do reality.

Najednou ucítím i jiný pohyb na svém těle.

Začnu ho hladit ve vlasech a dál čekám.

Vstoupím do té záře a pocítím divný pocit.

,,Jestli se do pěti minut neprobereš nechám tě tu..."

Trošku jsem se pohl.

,,Proč mi tohle děláš..?"

Otevřu oči. Au moje hlava.

,,Si v pohodě?'

„Jo.“ Zvednu se, ale neudržím se na nohou.

Okamžitě ho chytnu. ,,Nevypadáš tak.."

„Ale jsem.“

,,Nejsi, kousek od tud je motel, prospíš se tam a tečka."

„Jsem a nikam nejdu.“

,,Jdeš nebo si týden bez sexu."

„Tsch ani nápad!“

,,Takže deme."

„Tohle si, pak schytáš.“ Pak zase nějak upadnu do bezvědomí.

Došel jsem i s ním do motelu a v pokoji ho položil na postel.

Spal jsem jako dudek.

Dostal jsem hlad, tak jsem mu napsal na papírek, že jsem za chvilku zpátky a šel něco koupit.

Spal jsem hodinu, pak jsem vstal a šel do vany.

Po asi hodině a čtvrt jsem se vrátil a on nebyl v posteli. ,,Kjó?"

Něco sem řekl, že sem v koupeleně.

Šel jsem za ním.

Zrovna jsem měl zavřené oči a relaxoval.

,,Vysvětlíš mi co se stalo?"

„Jak to mám vědět?“ Zabručím.

,,Něco bys o tom vědět měl."

„Janže nevím a sám to nechápu.“

,,Dobře... Máš hlad?"

„Docela jo....“

,,Vím, že lidské jídlo moc nemusíš, ale žádnou mrtvolu jsem nesehnal.." Řeknu a podám mu jeden ze dvou boxů a jídlem.

„Nevadí, ale ty mě nakrmíš.“

,,Fajn, ale nezvykej si na to."

„No jo no.“

Otevřu box a začnu ho krmit.

Vychutnávám si každé sousto.

,,Takže nevíš proč se to stalo.. "

„Nevím.“ Řeknu a papám dál.

,,Kde je vlastně Haiky?"

„Hlídá ho.“

,,Dobře."

„Proč se na něj ptáš?“

,,Většinou je u tebe."

„Taky není pravidlem..“

,,Aha."

„Nevlezeš si ke mě?“

„Ne.“

„Proč?“

,,Minule to skončilo záchvatem."

„Ale, pojď sem a nemrmli.“

,,Nejdu a přestaň mi pořád rozkazovat."

„No tak prosím. Nebuď takovej.“ Jestli ho jednou nezabiju tak úspěch.

,,Ticho a jes."

„Tsch.“ Nafouknu tváře.

,,A neurážej se. "

„Já se neurážím....“ Zabrblám.

,,Ale jo."

„Ne.“

,,Jo." Vážně je jako dítě.

„Ne.“

,,Jo a tečka.“

„Ne a pojď ke mě. Prosím.“

,,Už by jsme měli jet."

„No jo no....“ Vylezu z vany a jdu si pro osušku.

,,Kdyby si nespal přes tři hodiny připojil bych se k tobě, ale teď vážně musíme jet."

Něco zamručím a začnu se utírat.

Vstanu ze země a du po něm ustlat postel.