I love psycho boy

Útěk

Hned jsem řekl zaklínadlo a hned bylo vše hotovo krom těch pentagramů. Ty jsem nevrátil. „Hej ty s mrnětem." Řeknu mezi dveřmi. „Už je to opravený." Usměji se.

,,Jestli si myslíš, že když něco opravíš budeš tu moct zůstat tak se pleteš." Řeknu chladně.

„Stejně musím domů než přijde mamka a navíc mě tu nemá nikdo rád." Řeknu poslední větu otočenej. Vždy to tak dopadá.... Nemám přátele... Krom Rina!

SaiKai k němu začne natahovat ručičky a popotahovat.

Chci odejít za Rinem.

,,Pojď sem."

Otočím se. „A proč?"

,,Protože nechci, aby zase brečel. "

„Stejně ho neznám tak jako tebe." Pak přilítne ten rohatej... Teda co!? „Synku, kolik myslíš, že ti je?" Vyvalím bulvy, fakt je to táta! Skočím na něj. „Šest! A ty si mě přišel vyzvednout?"

Tak jo očividně se zbláznil. ,,Je ti víc jak 600." Řekne jeho otec.

Otočím se na něj nechápavě. „Vždyť je středověk a...." Zarazím se. „Co to máte na sobě a co mám já? Vždyť..." Začal jsem panikařit. „A je to tu... Zeťáku obejmi ho."

Obejmu ho. Proč se prostě nemůže uklidnit a zmizet od tuď?!

Vycítil jsem jeho myšlenky. „J-jdi ode mě! Ty-ty a a t-ty.... Nechte mě stejně mě nenávidíte!" Zařvu. Jsem zmatený.... Chci za Kirim! „Jdu za jediným přítelem, vy mě nenávidíte!" Na to hned zmizím s pláčem.

,,Váš syn je idiot." ,,Nemusel si být tak nepříjemný, je toho teď na něj moc."

Letěl jsem za ním. „Navíc, jestli si myslíš, že si zažil víc bolesti. Tak mi věř, že to tak není... Je velmi složitý a vše v sobě blokuje. Ale ty jsi ho nějakým zázrakem otevřel a možná by si jednou zjistil jeho tajemství. Ale ty ne, musíš vypustit takovou myšlenku! Začni už přemejšlet, chce pro vás jen to dobré a tenhle záchvat nebyl ještě celej. Může se i zabít!"

,,Ts a co já s tím? Nechci, aby dostal další záchvat a ublížil dětem."

Letěl jsem, ale nemohl se orientovat. Jezdili a lítali tu kovová monstra... Kde jsem? „On by nikdy neublížil své rodině! Proto je smutné to co se stalo... On si myslí, že ho zabil... Ale on to nebyl.."

,,Prostě je to složitý." Mám ho rád, ale to co udělal... Ale na druhou stranu vypadal dost zoufale... A SaiKai ho má rád..  Nechci, aby nás opustil, ale nechci riskovat, že by jim ublížil...

Vím, že tam za chvíli budu, ještě chvíli. Kiri kde si? „Chápu tvé obavy, sám jsem zoufalý. Jenže to je chyba má a jeho matky... Naše zakázaná láska.... Vždy, když má pocit, že něco ztratí, chytne záchvat. Jenže pro tenhle je jméno..... Vy tomu říkáte obranný záchvat, ale u nás je i andělů tenhle záchvat znamená hněv třesoucí se spravedlností a kdo ho neovládá.... Tak ho může zabít, ale nikdy pod tím tlakem nesáhne po rodině."

,,Kde teď je?" Nechci, aby si ublížil. Prostě..  Chtěl bych, aby se uklidnil a v klidu jsme si to vyříkali...

„Lou! Vem malého počkejte tady. Ty se mě chyť, vím kam míří tak nás přenesu. Musíme tam být dřív." Už jen jedna zatáčka a jsem tam!

Lou vezme malého a já se ho chytil. Prosím, že neudělal nějakou pitomost...