I love psycho boy

Velké překvapení

„Ale no tak. Mouka neublíží." Políbím ho na líčko.

,,To mě nezajímá a běžte se převléct."

„No jo." Lusknu prsty a už se převlékám.

Chudák kuchyň.

Převlečný spolu s Lou se vracíme do kuchyně, kterou uklidíme a sedneme si ke stolu k palačinkám.

Začneme jíst.

„Chutnají?"

,,Jo " Řeknu jednohlasně spolu s Siou a Renem.

Jen se s Lou spolu zazubíme.

Po jídle začnu sklízet ze stolu.

Byl na něj pěkný pohled.

,,Budeme muset koupit nový nábytek."

„Jak si přeješ. Vyber si ho a já ho seženu."

,,Nehodláš to nikde ukrást, že ne ?"

„Ne." Jasně, že jo. Jak jinak bych to asi udělal?

,,Dobře."

„Tak běž vybírat i věci pro malý a já je jdu cvičit." Políbím ho.

Prohloubím polibek.

Přitáhnu si ho k sobě blíž.

,,Nechcete se přesunout do ložnice?" Zeptal se Lou.

Nerad se odtrhávám. „Ne a mladý pán začíná být nějak drzý." Řeknu a zle se zašklebím. „Takže dneska si hezky zatrénujeme na výdrž, ukážu vám kolik toho musíte vydržet."

,,Ale notak!" Řekne otráveně spolu s Siou.

„Žádné ale. Snad ste trénovali během dvou dnů." Jde za mě děsivá aura, Sia se schová za Lou a ten se třese.

,,Přestaň je tolik děsit."

„No jo no... Tak jdem." Zavelím a vyrážíme.

,,Rene ty pojď se mnou pomůžeš mi."

Venku se mi postavili v jejich lidských podobách. „Tak to umíte, takže zpět do svých." Stojím před nimi a oni se přemění, kontroluju jim křídla. Pěkně jim vyrostli a maj je dost silná. A Lou vypadal ůžasně, měl černé vlasy, velké černé rohy, černé vlasy. Jeho oči byli rudé s červenými duhovkami. Bílá pleť a krásný černý ocas.

Šel jsem spolu s Renem do obýváku, kde jsme si sedli k notebooku a začali vybírat nábytek.

„Teď ty tati/ vy pane." Řekli na stejno a já se proměnil, jenže tu byla jedna nebo spíž více chyb!

Po chvíli jsme měli vybráno a šli je zkontrolovat.

Oni dva zase couvli a měli proč! Já začal zuřit víc než kdykoliv před tím! Jako jo větší černá křídla úžasné a ocas hbytější i rohy.... Ale měl jsem na sobě něco jako andělskou runu zániku a okolo očí bílě peří, nemluvě o tom proužku ve vlasech!

Andělská runa zániku

Vyšli jsme na zahradu a oba se zarazili. Co to má sakra znamenat !!!?!

Rozbíjel jsem všechno co mi přišlo pod ruku.

,,Vy tři okamžitě dovnitř." Řeknu jim a oni tam utečou.

Haiky se hned připlazil, ale na to hned zmizel k Daikimu. Vzal jsem šutr a hodil ho přes les.... Hopla...

,,Kjó uklidni se."

Otočím se na něj. „A jak?! Podívej se jak vypadám!! Sice jsem se ujistil, kdo je má matka, ale snad nemusím vypadat takhle!"

,,Vypadáš dobře."

„Nevypadám.... Je ze mě zrůda...." Otočím se zády.

Dojdu k němu a obejmu ho. ,,Mě se líbíš pořád. "

Chytl jsem ho za ruce. „Nevadí ti křídla?" Nevěděl jsem jestli není alergický.

,,Ne."

„Dobře..." Uklidnil jsem se.

,,Nechápu proč si tak zuřil. "

„Protože je to velká změna.... Navíc jsem dlouho byl jen démon."

,,A teď nejsi ?"

„Ne jsem mezi...."

,,Ale pořád si částečně demon."