I love psycho boy

Agresivní strach

„Ty pentagrami musím smazat.“

,,O čem to mluvíš?“

„Prosím jen jednou mě tam pusť, ty pentagrami musí dolů.“ Řeknu naléhavě.

,,Jak o nich víš?"

„Cítím je, ale až po tom co sem se na ně lépe zaměřil.“ Lhát umím perfektně.

,,Nelži. Necítil si je doteď, nedokázal si vycítit ani to, že tu byl. Řekni mi pravdu."

„Až mě pustíš je smazat.“

,,Tys tam byl ... Byl si tam i přes to, že jsem ti zakázal tam chodit..."

„Nebyl a na jednu věc zapomínáš co umím.... Což mě mrzí." Fakt mě to mrzí.

,,Ničeho v té místnosti se ani nedotkneš." Proč to chce zničit. Netýká se ho to ...

„Neboj....“ Ale štve mě, že miluje stále někoho jiného... Docela žárlím....

,,Prostě do té místnosti nevkročíš. Nic z toho co tam je se tě netýká a já ti nedovolím cokoliv z toho zničit."

„Ale ty pentagrami ano! Ty nevíš co znamenají já jo. Mohou oživit mrtvé a určitého člověka ničit a bez dohledu, z nich může vylézt cokoliv.“

,,To tvrdíš ty. Ani si je neviděl!"

„Přes tebe ano...“

,,Takže mi lezeš do hlavy?!"

„Snažil jsem zjistit na co malej myslí, ale tam bylo jen hatla patla jeeee. Samou duhu s lentilkama tam měl, jen tam chyběli jednorožci a jak je dojí ďáblíci.“ Zasměju se a přehraju mu moji vzpomínku do hlavy. „A pak sem ucítil tebe a starost...“ Tam sem to utl.

,,Myslel jsem, že už mi do hlavy nelezeš..." Řeknu už trochu klidněji.

„Nechtěl jsem... Ale měl jsem o tebe strach...“ Jo  a zjistil, že miluješ stále někoho jiného a já začal žárlit!

,,Už mi tam nelez." Řeknu s úsměvem a políbím ho.

„Dobře...“ Prodloužím polibek. „Tak prosím pustíš mě tam? Musím je zničit a očistit pokoj.“

,,Ne. Se zbytkem domu si dělej co chceš, ale tu místnost máš zakázanou."

„Prosím jen ty pentagrami, už k vůli malému. K vůli tobě a k vůli Renovi. Cokoliv od tam tud může vylézt.“

,,Nevyleze." Slíbil, že ne...

„Počkej on někdo už vylez?! Okamžitě mě tam pusť!“ Sakra to neví, že mrtví čekají na vhodnější okamžik?!

,,Nikdo nevylezl." Proč tak křičí? Nic se přece nestalo. Ty pentagrami tam jsou už roky a nic se za tu dobu nestalo...

„Ty to nechápeš.“ Heh tak začal můj záchvat, díky bratrovi jsem ho zabil! Začal jsem se třást a místy hořet modrými plameny.

Sakra co to s ním je?! ,,Kjó uklidni se."

Začali mi rudnout oči a ocas už hořel modrými plameny.

Radši ho pustím. ,,Kjó notak..“

Roztáhl jsem křídla a  přeměnil se do své původní podoby.

Vyděšeně ho sleduju.

Ahooj vím, že sem nepíšu, ale kdo bude chtít, pište otázky a my vám je zodpovíme, mohou být na kohokoliv tady z knihy i na nás😉