I love psycho boy

Po probuzení hřmění

,,To je jednoduché, nudím se a ty mi příjdeš jako někdo s kým může být zábava."

Začnu se smát. „Neměl by ses mě pokusit léčit a ne se mi servírovat pod nos?“ Zeptám se a znovu ho tak hrubě poškrábu až začne téct krev.

,,To by byla nuda. Navíc kdyby chtěli aby tě někdo vyléčil nesvěřili by tě mě." Zasměju se a těch škrábanců si radši nevšímám.

Víc jsem ho přidusil. „Si psycholog si. Takže by si měl léčit.“ Odhodím ho na dveře. „Teď zmiz. Už mě nebavíš.“

,,Kdybych tě nebavil zabil bys mě hned co jsem vešel do místnosti."

Šel jsem k němu a několikrát ho nakopl. „Na začátku si mě pobavil, proto tě teď nechám být a jinak děkuji za hračku.“ Vzal jsem si pistol a lehl si na postel.

,,Uvidíme se zítra." Řeknu a odejdu.

„Pokud tě v noci nezabiju.“ Pouchechtnu se.

Šel jsem za dalším pacientem se kterým už to šlo lépe.

Haiky za mnou přišel a celého mě omotal. Vždy byl se mnou a chránil mě. Já se přeměnil zpět do své podoby. Ocas sem vyndal z kalhot, docela to tlačí a rohy sem taky vytáhl. Křidla nikoliv, akorát by na mě pak nemohl být Haiky.

Nakonec jsem šel pro nějaké jídlo určené pro Kjóa.   Došel jsem k jeho pokoji a koukl takovým tím okýnkem dovnitř. Takže má hada... Nakonec jsem zaklepal.

Ani sem sebou nehl. Jelikož sem spal a Haiky mě hlídal.

Když se neozval ani jeho smích tak jsem otevřel dveře a vešel dovnitř. Položil jsem mu tác s jídlem na stůl a odešel. Toho hada jsem si nevšímal a předstíral že o něm ani nevím.

Spal jsem v klidu dál, jen Haiky někam zmizel. Otevřel jsem oči zvedl se, viděl jsem jak drží toho doktůrka. Sakra! Hned jsem se přeměnil.

Jo toho hada jsem docela podcenil. Chvilku jsem přemýšlel jestli ho zabít tím nožem co mám v ruce, ale neudělal jsem to.

„Haiky ke mně!“ Zařvu a on se ke mě doplazí a obmotá se až ke mě na rameno. „Co tu děláš!“ Zahřmím naštvaně až mi oči zrudnou.

,,Taky tě rád vidím." Řeknu naštvaně. ,,Přinesl jsem ti jídlo, ostatní se tě z nějakého záhadného důvodu bojí. Prej si nejedl už 3 dny, ale jak vidím tak jídlo ani nepotřebuješ."

Došel jsem k němu a odhodil ho na stěnu nad postel. „Za prvé vaše jídlo je humus, to už si radši někam vyrazím na jídlo a navíc co sem lezeš, když spím!“ Haiky začal syčet a chtěl už na něj jít.

,,Donesl jsem ti jídlo z restaurace, až moc dobře vím co za hnusy nacpaný prášky na těchto místech dávají a nazývají to jídlem. Ale očividně nestojíš o žádný jídlo. A není moje vina že si usl." Řeknu podrážděně. Už mě začíná štvát spratek jeden..

Jen sem pozvedl obočí a poslal Haikyho ať to zjistí. Ten jen něco zasičel, že je to v pohodě. Šel jsem k němu a vrazil mu. „Sice nevím proč to děláš, ale mě si tímhle nekoupíš a opovaž se ještě na mě zvýšit hlas nebo se chovat neslušně a dostaneš tak přes hubu, že se nedožiješ rána!“ To poslední už sem řval. Ještě několik ran do břicha a pak sem ho z MÉ postele schodil.